Nejen u lidí, ale i u ryb se dá vypozorovat změna chování při změně kvality prostředí, ve kterém žijí. U ryb se jedná o změnu fyzických, biologických či chemických hodnot vody. Nerad bych zevšeobecňoval, ale jsou jistě u mnoha druhů ryb jedinci, kteří jsou více či méně změnou kvality vody ovlivňováni a jejich jinak přijatelná povaha se rázem změní na povahu agresora. Je zajímavé, jak málo jsem našel článků s touto tématikou a tak dnes budu „vařit“ ze svých zkušeností.

Nejsem výzkumník s potřebným technickým vybavením a tak, byť velmi zajímavé poznatky, nejsou mnohdy dotaženy do konce, ale mnohé z nich mi již pomohly objasnit chování některých druhů akvarijních ryb v našich akváriích.

Začnu se samcem z rodu Trichogaster, tedy s čichavcem šedým, var. Cosby. Ten byl typickým představitelem lability rybí povahy. Musím ještě napsat, že jeho tělo bylo nádherné nejen z hlediska vybarvení, ale i jeho velikost byla mimořádná. Tento krasavec mě nakonec přivedl k myšlence, o které je dnešní článek.

Jeho chování bylo od jeho juvenilního věku, dá se říci v normě, a až když dorostl do dospělosti, začaly se u něj projevovat agresivní sklony. Zprvu jsem ho nechával s ostatními (hejno osmi kusů), ale později musel být separován do samostatné nádrže. Pro samotku jsem se rozhodl, až když ubil jednu samici z hejna. Do té doby jsem sice pozoroval jeho nadmíru dominantní chování, ale nikdy ne s následky. Musím ještě pro úplnost dodat, že zrovna u tohoto druhu se takové chování u některých jedinců a zvláště potom u samců občas projevuje… Potud článek, který byl již zveřejněný před několika lety, a od té doby jsem získal další poznatky, o které bych se rád podělil.

Jde o změnu chování ryb při zhoršení chemické kvality vody, přesněji při zvýšení obsahu dusíkatých látek. Sledoval jsem sumce, tedy ryby z povodí Amazonky a to konkrétně Panaque nigrolineatus. Tyto sumce chovám již řadu let, a když jsem je přivezl do mé líhně, měli za sebou dalekou cestu až ze své domoviny a ve velikosti cca 6 cm. Tito sumci jsou poměrně problematičtí a než dorostou do přibližně deseti centimetrů, jsou velmi vybíraví v potravě. Jediné na co „slyší“ jsou kořeny. A pokud jim dokážeme sehnat kořeny, které jsou již dobře nasáklé vodou a neplavou, dokáží s nimi dělat doslova divy. Lépe by je ani modelář neopracoval. Tito sumci mají zvláštní vlastnost, kterou mají ještě někteří sumci, například z rodu Peckoltia. Dokáží trávit a využívat dřevní hmotu jako potravu (článek z 11.2.2017).

Dnes bych ale rád upozornil na podobnou shodu s výše popsaným příkladem u ryb z rodu Trichogaster, u kterých se někteří jedinci stávali agresivní při kolísavém stavu dusíkatých látek ve vodě (měřené dusitany i dusičnany). Je zřejmé, že se podobné chování projevuje u mnoha druhů ryb nezávisle na tom, z jaké lokality a z jaké čeledi či rodu jsou.

Při kolísání, zvláště pak při nadměrném zvýšení obsahu těchto látek, dochází ke změnám chování ryb, a pokud cíleně toto nesledujeme, nemusíme si takového stavu ani všimnout. Tedy, pokud nejde o enormní zvýšení, při kterém ryby můžou i uhynout. Je ale pravda, že různé druhy ryb mají různou toleranci a tak jde o vlastní zkušenosti ve vlastním prostředí. To také vysvětluje velmi rozdílné udávání těchto hodnot v mnoha článcích a doporučeních. Ve hře je i obsah kyslíku ve vodě, teplota a jiné ukazatele, zvláště pak velmi labilní měkká voda!

U sumců Panaque nigrolineatus jsem pozoroval zvýšenou agresivitu vždy před regenerací filtru. Protože pro chov používám ale vodu měkkou, musím každý den měnit zhruba sedminu vody ve všech akváriích za čerstvou, držím tyto hodnoty v normě a hlavně, nemám v akváriích mimořádné výkyvy těchto hodnot. Stávalo se ale, že před údržbou filtrační hmoty jsem pozoroval od pozdějšího času dospívání, že někteří jednici měli zvýšenou aktivitu a doslova napadali ostatní, slabší jedince. Tito sumci tedy jsou velmi citliví na zvýšený obsah dusíkatých látek ve vodě.

Zkrátil jsem tedy frekvenci údržby a poznání bylo na světě. Od té doby se v mých akváriích toto neděje a agresivní sklony i těch největších rebelů ustaly. Myslím, že je to dostatečně zdůvodněná záhada i pro našeho čtenáře Víška (jeho podpis). Je tedy na místě, abychom skutečně kontrolovali filtrační hmotu a určili si sami, jak často jí proplachovat či měnit. Je ale jisté, že v každém prostředí je tato hranice nadměrného výskytu dusíkatých látek v jiném režimu a tak je pouze na nás, budeme-li kontrolovat stav kvality vody. Rozhodně se to vyplatí a ryby budou trvale ve větší pohodě a bez následků po poranění.

Jiří Růžička