Dnešní titulek se může kdekomu zdát neodpovídající, ale čtěte dál, mnohé se objasní v několika řádcích.

Začínáme povětšinou jako totální amatéři s jakousi ideou o nádherném a křišťálovém světě plném barevných tvorů, nejčastěji ryb, a vše se řídí podle naší idey a také podle kapsy. Vytvoříme svět plný krásných dekorací, ryb a všeho možného a jsme celkem spokojeni. Přijde ale den druhý a třetí a vtom to začne. Voda už není křišťálová, ryby se prapodivně pohupují v rozích akvária a na kamenech se začíná cosi tvořit, něco jako nehezký různobarevný povlak.

To příroda začala pracovat na našich lánech a projevovat se tak, jak je jí přirozené. Ale my nechceme přírodu v takové podobě, my chceme přírodu jinou, krásnější a hlavně podle nás, takovou tu krásnou, tu, jak jsme viděli na videu v počítači! Jak je vůbec možné, že v akvaristice mají všechna ta akvária čistá a bez těch hnusných zákalů?! Bude v tom jistě nějaká finta!

Po několika dnech pátrání zjistíme, že nám málokdo něco sdělí a dokonce, že se nedopídíme o moc dále než jsme. Ten poradí jedno, druhý také něco, ale stále se nedaří přimět to zpropadené akvárium k tomu, aby bylo podle naší představy. Co s tím? To oni budou tajemní, protože bychom jim vzali kšeft! Tak tedy počkej, já na to přijdu a uvidíš, kakraholte! Akvárium se vypustí a začne nový boj, ale se stejným koncem, nebo snad začátkem?

Nepřipomíná Vám to něco? Pravda je, že všichni, kteří tuto potupnou a sžírající etapu akvaristiky překonají, se ocitnou na dalším schodu poznání a začne se jim rozsvěcovat. Začne se jim otevírat snad i tak trochu tajemný, ale nekonečně zajímavý svět biologických vztahů a nekonečných proměn.

Po nějakém čase se nám v akváriu, teď už poměrně čistém a na pohled přijatelném, objeví několik málo mini rybiček, které v nás něco změní. Tato příhoda bývá, co jsem si za tu nekonečnou dobu praxe několikrát ověřil i u kolegů, tím největším podnětem k další práci, k dalšímu poznávání.

S novým životem v akváriu začneme zároveň i sebe považovat za téměř profesionální harcovníky tohoto oboru a na případných schůzkách či na burzách akvaristů se zasvěceně bavíme o odchovu mnoha zajímavých druhů ryb. Ale pozor, toto „zadrápkování“ z nás v přeneseném slova smyslu dělá rybu lapenou do sítě. Do tak veliké sítě, že z ní není úniku. Časem se nám dokonce podaří odchovat ty druhé ryby, ty co mají místo živých mimin jikry. To už bude ale „velká liga“ a tak je nutné koupit, nebo slepit další akvárium. No co, vždyť na skříňce u dveří je dost místa. Háčkovaná dečka po mamince se dá jinam…

A co takhle zkusit ty krásné ryby, které jsou zrovna v obchodu na rohu. No jo, ale to by chtělo ještě jedno akvárium, ale větší. Nové boty pro ženu to spraví a na komodě v ložnici se za krátko skví nová dvoustovka, ta, která je zrovna potřebná pro ty nádherné cichlidy. V mrazáku se začne hromadit ta dobrá a nutná potrava a žena opět láteří. Další boty? Ne ne, to bude jistě něco jiného, aha, svetr je už starý! Nakonec jsem obsadil celé šuple v mrazáku a můžu si nakoupit do foroty.

Za nějaký čas se nám bude již tak dařit, že ony krásné, ale již trochu přerostlé cichlidy odchovají potomstvo a ne zrovna v malém množství. No ale kam s ním, to bude oříšek! Další nádrž, ale pro tolik ryb… Ta stará skříň s hračkami pro děti…, už se mi nelíbí a konec konců, co kdyby…

Akvárium, které jsem koupil od kolegy má téměř pět set litrů a tak bude stačit, alespoň na nějaký čas. Mezi tím se velmi dobře daří těm novým tetrám, ale nemám na ně již místo, musím je někomu…, no ale takové ryby, to by byla věčná škoda! Pro ně ale stačí i malá nádrž a ta by se jistě vešla pod tu pětistovku. Nebo že by nad ní, a vešly by se tak ještě alespoň tři vedle sebe, no co, místa je tam dost.

A tak si žijeme s našimi akvárii po celý život. Při stěhování se pachtíme s těžkými nádržemi a stojany, přenášíme nádobíčko z místnosti do místnosti, až jeden den přijde ten okamžik pro akvaristy nejsvatější. Prostě se dopracujeme k místnosti, kterou si sami jen a jen pro naše milášky zařídíme a nikdo nám do toho nebude mluvit! To se stane tehdy, když nám vyteče první akvárium na nový koberec a naše žena s konečnou platností usoudí, že bude nejspíš nejlepší toho potrefence zavřít do izolace a bude souhlasit s tím, abychom ten dětský pokoj celý zaplavili a zavřeli za sebou dveře.

A tak se stane, že vznikne ten kouzelný svět, kam se nikdo neodváží bez doprovodu, neboť je velmi dobře střežený a nikdo, nikdo krom jeho vládce, akvaristy, tam bez jeho doprovodu nesmí…

Jiří Růžička