I když dnes již výjimečně, přesto se sem tam objeví v poště či ozve po telefonu náš čtenář s dotazem, jak s živou potravou z přírody? Je to dnes pravda už pouze stín jedné velmi důležité a odpovědné kapitoly akvaristiky, ale ještě v nedávné minulosti jsme lov planktonu v přírodě považovali za zcela běžnou součást našeho řemesla…

V minulosti jsme popisovali na našich WWW stránkách nejrůznější situace, do kterých se může akvarista dostat během své praxe. Jde o příhody z chovu, odchovu i z lovu planktonu, kdy se akvaristi dostávali a dostávají dodnes do prekérních situací. Existují odlišná místa pro lov planktonu, ale nejcennější jsou ta, kde neplavou ryby, neboť odtud je méně pravděpodobné přinést domů všelijaké infekce. I vyhledávaly se nádrže či požární bazény a ty byly začasto zrovna v místech, která nebyla tak dostupná, jak by bylo dobré. Ale objevil-li se v nich potřebný plankton, akvaristu nic nezastavilo! V zájmu úspěšného lovu byl dokonce ochoten spáchat ty nejhrůznější zločiny. To například tehdy, potřeboval-li pro svá právě vylíhlá mimina prachovou potravu, bez které by jeho drahocenné poklady nepřežily! Přečtěte si příhodu, která je na první pohled snad i trochu zábavná, ale v době kdy se odehrála, z ní příliš zábavy nekoukalo.

Lovec se stal kořistí

Celá akce měla malý háček. Šlo zkrátka o malou pozornost pro vrátného, či snad nočního hlídače v onom utajovaném objektu, kde se právě ona požární nádrž nacházela. Nikoho by snad nenapadlo, se nad tím pozastavit…, ne však Luďka! Luděk šel do hloubky věci a zařídil se po svém. Místo aby odevzdal vrátnému balíček kávy jako „vstupenku“ k nádrži, obešel k večeru celý objekt a to by bylo, aby nějakou tu ďurku v plotě nenašel. A našel a pořádnou! Stačilo nadzvednout plot, malinko se sehnout… a za chvíli už stál u nádrže! Po několika máchnutích sítí se přesvědčil o tom, že si kamarád z klubu nevymýšlel. No a jde to i bez kafe, přece nebudu uplácet vrátného, vítězně si pomyslel Luděk. Koretry, cyklop a ještě trochu toho „prachu“, ideální lov! Pochvaloval si Luděk při kontrole prvního zalovení a zanořil znovu síť do chladné vody. Lovil, lovil a ani si nevšiml, že se sám stává lovnou.

Netrvalo dlouho a seděl v ponuré místnosti obklopen vrátným, služebním psem a dvěma příslušníky VB(tehdy Veřejné bezpečnosti). Utajovaný objekt je utajovaný objekt a tak se vyšetřovalo. Luděk byl z výslechu dost vyděšený, jak mi sám po nějaké době vyprávěl, a vůbec netušil, proč se vlastně z takové prkotiny dělá případ. Vše to skončilo jakýmsi napomenutím a zprávou do Luďkova zaměstnání. Mimochodem, v té době se utajovalo kdeco a mnozí si z takového opatření mnoho nedělali. V tomto případě šlo o běžnou fabriku, zabývající se jakousi kovovýrobou, ostatně, nás by pramálo zajímalo, co se v oné fabrice vyrábí. Asi by si nikdo z občanů onoho nevzhledného prostoru nevšiml, ale právě pro akvaristy byla důležitá ona požární nádrž a hlavně, živočichové v ní, což stratégové té doby podcenili. A tak se z nás, tichých a mírumilovných akvaristů, stávali začasto zlosynové, diverzanti a nepřátelé režimu.

Tehdy jsem právě Luďka potkal a vyslechl celý ten příběh o tajném lovu planktonu. Já měl pochopitelně také několik podobných a šťavnatých příhod a tak jsme se na té ulici „zasekli“ na pěkně dlouho.

Po dvaceti pěti letech

Opět jsme na ulici a zase se pouštíme do všelijakého vyprávění a akvaristické „latiny“. Luděk se téměř nezměnil, jen vous se mu o poznání prodloužil. Zabrousili jsme i do oblasti lovení živé potravy pro ryby a shodli se na tom, že je čím dál tím problematičtější se k dobrému zdroji, tedy rybníku či jiné nádrži, dostat. Tedy, lovišť přírodní potravy ubývá kvapem a tam, kde by se ještě něco dalo nalovit, je v podstatě lovení zakázáno. Nastala jiná doba, doba, kdy nepatří všechno všem, ale kdy je za mnohý majetek odpovědný právě jeho konkrétní majitel. Mnohé objekty se vrátily do původní, tedy funkční podoby, mnohé vyrostly jako z vody, ale pro nás akvaristy to znamená stále to samé, a když potřebujeme obstarat přírodní potravu, musíme se opět plížit za tmy a „zadem“.

My starší máme praxi, ale začínající akvaristé se raději k takovým dobrodružstvím ani neodváží. Co ale bylo na našem setkání zajímavé, bylo nové a téměř shodné vyprávění o jednom lovu, který skončil podobně, jako ten z dávné historie. Zase dobrý tip a znovu problém. „A když jsem vysvětloval, že mi jde jen o trochu toho planktonu, nikoho to nezajímalo!“, vysvětloval rozčileně Luděk. Nakonec jsme se shodli na tom, že blízká budoucnost nebude asi lepší.

Cestou domů jsem se pak zamýšlel nad celou situací s lovem planktonu a došel k jedinému rozumnému závěru. Představil jsem si v tu chvíli sám sebe, jak se plahočím, abych dal do pořádku nějaký ten rybník či vodní plochu a následně koukal na to, jak se do jeho prostoru a ještě ke všemu oplocenému, vkrádá potají člověk s různými nádobami a sítí… Jasně, že bych se zachoval stejně a šel mu to, jak se patří vysvětlit. Ono je zkrátka dobré se vždy vcítit i do role toho člověka z druhého břehu. Jak tedy na to, co dělat? Jak nalovit plankton pro akvarijní živočichy bez toho, abychom se museli plížit a cítit se jako diverzanti? Pravda je, že ten zlomek planktonu odlovený z rybníku nikomu ani ničemu neuškodí, ale asi by bylo dobré se ponejprv dohodnout.

Jediný způsob v dnešní době bude asi v přímém jednání. Zkrátka, vyhledat majitele či správce rybníku, který jsme si z nějakého důvodu vyhlédli, vysvětlit mu situaci, přesvědčit ho, že občasným lovem ho rozhodně nezruinujeme a můžeme pouze doufat, že onen majitel bude člověk hodný, plný pochopení, uznalý, a že nám lov v jeho rybníku dovolí. Nezdá se Vám to jako pohádka? Mně jo. Přesto je nutné se o takový postup alespoň pokusit. Třeba nabídnout balíček kávy…

Jiří Růžička