Rostliny a zvláště pak ty vodní, patří k akvaristice jako kolo k vozu. Je to tak, rostliny byly, a musím napsat, že ještě stále jsou, popelkou v akvaristice. Prakticky dodnes, a to se pohybuji v obchodě s akvaristickým sortimentem již dost přes čtyřicet let, se ptají zákazníci na „něco zeleného“, nebo „nějakou tu kytku do akvárka“, někdy i na špenát…, ale zcela výjimečně přijde člověk s konkrétním požadavkem. Jinak tomu bylo minulý týden, když jsem sice již velmi vzácně, ale přece, stál za pultem v akvaristice a pomáhal tak dceři při odpolední směně, to když odešla pro vnučku do školky. K tomto musím ještě dodat, že máme obchod v malém městě na severu Čech a tak je spíše výjimkou, když se u nás objeví někdo, koho ještě neznáme.

Vešel zákazník a pozorně se rozhlížel. Jeho pohyby nebyly rozhodně v normě a tak jsem ho pozorně sledoval a byl zvědav, co si bude přát. Asi tak po minutě se osmělil a velmi rozvážně a tiše přenesl přes pult několik slov, které zněly, jako by se omlouval. Vzkazoval pozdrav od jakéhosi člověka, kterého bych měl dobře znát, a ten že prý ho poslal. „No prosím“, odpověděl jsem též klidně, abych to křehké stvoření nepoplašil, a čekal na resumé.

Místo slov ale náš host vytáhl z kapsy pomuchlaný cár papíru a opět nesměle mi ho podával s velkou nadějí ve výrazu. V tu chvíli jsem byl, věřte nebo ne, napnutý jako struna. Ten človíček v ten moment vytvořil atmosféru hodnou kvalitní detektivky. Rozvážně jsem přijal papírek a zabořil oči do rozvlněné krajiny. Písmo na ní připomínalo vyznačené stezky. Musel jsem si vzít brýle a pozorně začal zkoumat vzkaz. No, vzkaz to nebyl, ale bylo to osm latinských názvů rostlin a musím napsat, že bez gramatických chyb. V tu chvíli mě ten človíček začal zajímat a bylo mi velmi po chuti, cože se bude dít dál.

Zvedl jsem oči a viděl výraz, který by snad obalamutil i kozu. „Co prosím s tím mám dělat?“, zeptal jsem se, a čekal vysvětlení. Človíček začal opět tím slabým a omlouvajícím se hlasem vysvětlovat svoji příhodu o zakládání akvária a o tom, že se dočetl, jaké rostliny má zasadit do popředí, jaké doprostřed a jaké do zadních partií akvária. Pročetl z toho důvodu několik knížek a nakonec ho poslal jeho známý za mnou, že bych mu mohl pomoci. A potom hlesl, že by si přál, abych mu tyto rostliny sehnal.

Ostatně, s podobnou žádostí jsem se již několikrát za svoji praxi setkal a nebylo až tak těžké vyhovět, ale v tu chvíli jsem si vlastně uvědomil, jak je to dnes všechno s takovou snad i na první pohled běžnou žádostí složitější. Ty druhy nebyly sice až tak vzácné, vyřadil bych z toho seznamu ale čtyři rostliny, které pod vodu vůbec nepatří, ale i tak jsem byl vděčen za někoho, kdo zakládání akvária pojal v té dnešní uspěchané době z gruntu. Objasnil jsem situaci a dohodl se s ním na jiném řešení, které budu moci snadněji splnit, ale hlavně, které bude v jeho akváriu fungovat. Mohl jsem se mu věnovat a tak jsme se rozpovídali. Nakonec jsme si velmi porozuměli a dohodli se na další návštěvě, protože ten človíček tu debatu doslova „hltal“ a také proto, že vážil dosti dlouhou cestu. Přerušil nás asi po půl hodině jiný zákazník a tak človíček s pozdravem odešel.

A teď je vlastně chvíle na úvahu, jak je to dnes s akvaristikou, když je k mání snad stokrát více druhů rostlin, než tomu bylo v až tak ne dávné minulosti, stokrát více techniky i jiného sortimentu, nehledě o záplavě informací. Kolik u nás vzniklo pěstíren rostlin a přitom se v hojném počtu dovážejí ze zahraničí, kolik informací je všude kolem nás, na internetu, v knihách… To všechno by mělo snad vést ke snadnějšímu a hlavně úspěšnějšímu začátku každého akvaristy, ale není tomu tak. Jde snad o dávno prezentovanou pravdu, že bohatství a hojnost nevedou ke spokojenosti, ke štěstí? Nebo je to v tom, že se málokdo zajímá o to, co je potřeba, když akvárium zařizujeme, stejně tak, jako v minulosti?

Plyne z toho důležitý vzkaz pro nás pro všechny. Je dobré se vždy řídit vlastním rozumem a porovnávat informace, než se do čehokoliv nového pustíme? Nevytrácí se v poslední době podobné úvahy z tohoto světa? Neposloucháme bezhlavě nejrůznější rady a doporučení z médií, která jsou velmi snadno dostupná, a kterým z nějakých důvodů bezmezně věříme?

Nejen z našeho oboru se vytrácí něco, čemu učené kruhy říkají edukace, tedy jakási výchova nových adeptů v podobě vyučování, povídání si a osobních schůzek. Toto velmi důležité nahrazujeme předáváním zkušeností po internetu a vzácně pouze v některých knihách psaných skutečnými znalci a ne pouze opisovači. Jak člověk, který vyhledává informace pozná, že jsou správné? Z médií se dozvíte, že by měli lidé použít svoji přirozenou inteligenci a oddělovat zřejmé nepravdy od těch správných. Toto je na první pohled zavádějící, protože to lze pouze u informací, o kterých máme alespoň částečné ponětí.

Lze se ale alespoň kuse orientovat v té obrovské záplavě zpráv a to tak, že bereme v úvahu takové, s kterými lze komunikovat a případně si i ověřit předkládané informace. Prosím, berte toto jako informaci, kterou lze ověřit zde na DAJANĚ. Jsme konkrétní, za nic se neschováváme a hlavně, naše informace vycházejí skutečně z praxe! Tedy, jde-li alespoň o akvaristiku…

Jiří Růžička