Pan Tomáš napsal zajímavý dopis o svém chovu ryb a je z něj jasně patrno, že se akvaristice věnuje s velkou péčí. Dotaz byl ale na jeho další praxi a hlavně, zda a za jakých podmínek se lze v domácnosti touto činností uživit.
V jednom ze starších článků jsem se zmiňoval o tom, že každý chovatel má své vymezení a to nejen ve volbě druhů ryb ke kterým tíhne, ale i v kapacitě svých výkonů. Na poměrně malé ploše lze odchovat poměrně velké množství ryb, nebo také ne. Nemám zrovna na mysli velké profesní líhně lidí, kteří jsou na chovu ryb závislí ekonomicky, ale domácí menší zařízení, kde je možné si ke svému platu či důchodu přivydělat, a nebo se též pokusit o profesní přístup.
Od Tomáše mi přišel ale dotaz, na který bez konkrétních a poměrně podrobných znalostí prakticky nelze odpovědět. Lze pouze doporučit obecně známá pravidla, která ale konec konců nejsou moc k použití. Jde o to, že naše osobní nasazení je velmi rozdílné a každý máme určité schopnosti a výkonnostní možnosti. A i když se budeme odpovědně věnovat chovu ryb v akváriích, nikde není napsáno, že zrovna my budeme schopni vynaložit to pravé úsilí k tomu, abychom to vše zvládli i po stránce ekonomické.
Je totiž dobře známo, že zájmový a na ekonomice nezávislý chov ryb je zcela odlišný od profesní akvaristiky. Ve chvíli, kdy budeme závislí na odchovu ryb z ekonomické stránky, přidají se nejrůznější deprese a omezovací stavy, které ovlivní i chov ryb. S tímto je třeba se vyrovnat a hlavně sledovat pouze cíl našeho snažení. Akvarista musí zvládat samotu i časové omezení, protože chované ryby prostě neuznávají čas naší dovolené! Je nepsaným a krutým pravidlem, že zrovna po dobu naší nepřítomnosti se porouchá vzduchový kompresor či naruší slep u důležité nádrže…
Těch ukazatelů je mnohem více, ale abych nebyl pouze negativní, musím napsat, že akvaristika, pokud ji profesně zvládneme, je skvělá a kdo má v sobě samostatnost a dokáže pracovat i ve chvíli, kdy zrovna jeho tělo nemusí, má již od počátku značnou výhodu. Z druhé strany je ale též nutné zvládnout odbornost a dokázat se přizpůsobit trhu a i když mi zrovna toto slovo nezní v dnešní době libozvučně, z tohoto pohledu je to nutné.
Jedno staré pořekadlo říká o tomto mnoho: „Dej krávě do držky a ona ti dá do dížky“. V přeneseném slova smyslu to zní asi tak – postarej se o chov a chov se ti odvděčí. A není to rozhodně zrovna pouze o té potravě. V minulosti jsem se věnovat jednomu člověku, který se rozhodl pro tuto činnost a byl přesvědčen, že je to zrovna ono. Po několika setkáních u mne jsem mu nezištně pomohl, protože jsem viděl skutečný zájem, a on si doma vybudoval slušnou základnu pro chov akvarijních ryb.
Musím napsat, že mu to šlo i po stránce ekonomické. K chovatelským výšinám se posouval velmi zdatně, a i když zpočátku odchovával ty snadnější druhy ryb, postupně by se dopracoval i k těm složitým, protože byl skutečně šikovný. Přišel ale den, kdy mi oznámil, že končí a na moji otázku proč, odpověděl upřímně, že ho to zkrátka nebaví. Líheň zlikvidoval a dále jsem o něm neslyšel.
Tento příklad z praxe popisuji proto, že záleží skutečně pouze na nás a našem přesvědčení. Na první pohled tato práce vypadá jako něco skutečně fantastického a pohodového, ale musím všechny upozornit na to, že tomu tak není a že se setkáme všichni s klasickými problémy jako v jiných zaměstnáních, ale s tím rozdílem, že jsme na vše sami.
Pokud napíšu, že i se středně velkým stojanem v domácnosti, dejme tomu o celkovém objemu 2000 litrů je možné měsíčně odchovat ryby za průměrnou mzdu u nás, vycházím ze skutečnosti, kterou mohu bez problémů zveřejnit. V tomto případě ale dávám mnoha chovatelům jistou naději na to, že se konečně uživí snadno v domácnosti a skončí jim neustálé hledání odpovídajícího zaměstnání. Ve skutečnosti se může stát, že z těch deseti, kteří vezmou toto doporučení vážně, se to povede pouze jednomu…
A nakonec ještě důležité upozornění v tom smyslu, že pracujeme s biologickým, a tedy s velmi nestálým, „materiálem“. Postačí jedna rozsáhlejší infekce a celé naše úsilí se protáhne o několik měsíců a změní se v dlouhotrvající stres. To též souvisí s naším odborným nasazením.
Nakonec je tedy dobré shrnout tyto poznatky a při rozhodování dát pouze na sebe, na svoji skutečnou odhodlanost a odbornost. Věříme-li si a toužíme-li po této práci, nic nás tak jako tak nezastaví. Věřte sobě, svým schopnostem, odbornosti a též vytrvalosti, to je jediné o co se v těžkých chvílích můžete opřít!
Jiří Růžička
0 komentářů