Je to už tak v tom našem životě zařízené, že jak se narodíme, je jasné, že také skonáme. Ještěže nikdo neví kdy a jak se tak stane. To je téma, že? No ale patří do našeho života a nelze to změnit. Je to tučné sousto pro filozofy, ale smrt je zkrátka součást života, i když to zní všelijak. To máme společné se všemi živými tvory na této zemi…, no a snad i ve vesmíru.

Omluvám se za takové černé téma zrovna když vysvitne téměř první nadějné a téměř jarní slunce. Jde o to, že se mi tento týden donesla zpráva o odchodu dalšího velkého akvaristy, přítele z dob, kdy jsme ještě začínali poznávat vodní svět nejen v akváriích. Není tomu snad ani rok, co jsme spolu hovořili a probírali, co všechno máme ještě v plánu, no a bác! Jeden si sice řekne, no měl to rychlé, bohudík za to, ale stejně! Už o tom velmi chytře mluvil pan Werich, že jsou na světě lidé, kteří by tu nemuseli dlouho pobývat, ale jsou takoví, jejichž život by měl trvat o mnoho déle…

Proč se o těchto věcech zmiňuji? Jde o to, že nabyté zkušenosti provokují a vyvolávají další a další otázky a ty nás zase provokují k dalšímu a dalšímu poznávání. No, a když už člověk myslí, že by mohl s tím vším něco dobrého udělat, dojít už konečně k cíli, uvědomí si, že cíl neexistuje, a že jsme vlastně odsouzeni pouze dál a dál poznávat, a že cesta zpět vlastně neexistuje. To by se mohlo někomu zprvu zdát jako zoufalé poznání, ale je to vlastně moooc dobře. Zůstává nám zkrátka pouze ten povzdech nad tím, že zrovna ten či onen člověk tady mohl být ještě alespoň jeden život.

Kolik vlastně akvarista za svůj život pozná druhů ryb se vším všudy? Tedy, v tom akvaristickém pojetí. Myslím tím všeobecné znalosti o rybě, tedy anatomii, výskyt, podmínky chovu, velikost, možné variety, reprodukci a třeba i některé zajímavosti. A ještě přidám, že je k tomuto nutná osobní praxe a nejen vyčtené zkušenosti ostatních akvaristů. Myslíte, že je možné za život poznat 200, 300 či více druhů ryb jak po teoretické tak po praktické stránce?

Někomu se může při tom pomyšlení zatočit hlava, ale je tomu skutečně tak, jsou a hlavně byli mezi námi akvaristé, kteří těch pár set druhů skutečně dopodrobna poznali. No a to je právě ono! Po několika desítek let praxe a neustálého učení se dopracujeme k tomu, že vše musíme odložit, protože to prostě dál nejde. A je to zrovna ta doba, kdy jsme doslova nabytí zkušenostmi. Tak jsem se hned po ránu tak rozohnil a věřte, nejhorší je ta bezmocnost nad tím vším. Je tedy na místě otázka: „Bude dost těch mladých, kteří nás vystřídají?“ Omlouvám se tedy ještě jednou za trudomyslné myšlenky a jdu na dotaz nejen od pana Jindry.

Pan Jindra se ptá, kde nakoupit ryby do akvária, když nechce zrovna nakupovat v obchodu, protože se mu zdá, že zrovna ten jejich nemá vše v pořádku. Zkrátka jde o to, že se v obchodě, kde Jindra bydlí, v akváriích vyskytují evidentně nemocné ryby.

Odpověď na toto téma by byla ještě před několika lety snadná, ale jak jde čas, akvaristů kvapem ubývá a jejich spolků jakbysmet. Ještě donedávna bylo možné nakoupit na setkáních spojených s burzami, ale to je v poslední době stále obtížnější, protože nejen generační problém, ale i zákonná opatření jsou důvodem, že se setkávání lidí jaksi vytrácí z našeho života.

Jen v posledním měsíci se mi doneslo, že zmizely dvě známé burzy, které fungovaly mnoho let a kde se setkávali akvaristé z poloviny republiky. To jen na úvod odpovědi. Ale přece jen ještě existují způsoby, jak si obstarat ryby do akvária přímo u akvaristů. Je pravda, že tady u nás v článcích na DAJANĚ zásadně nedoporučujeme konkrétní kontakty, ale je možné si vyhledat konkrétní stránky na internetu a spojit se s některým z akvaristů a dohodnout se na setkání.

Co je v tomto ohledu zajímavé je ta skutečnost, že staří harcovníci hledají nejrůznější příležitosti k setkávání, ať už jde o schůze spolků či přežívající burzy. Problém je asi v tom, že těm mladším chybí to odhodlání a raději zřejmě hledají kontakty po internetu. Obojí lze, ale osobní setkání bylo a je vždy mnohem zajímavější a rozhodně příjemnější. Je to asi též tím, že jsme kdysi na podobná setkání jezdívali po celé republice a byly to výlety třeba i na dva dny vším, čím se dalo jet. Dnes je to otázka asi též větší pohodlnosti mladších lidí, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Ať je to jak chce, osobně bych doporučil vyhledat v okolí znalého akvaristu a pokusit se o kontakt. I když nás dříve narozených kvapem ubývá, vím jistě, že jsme ještě všude a tak záleží pouze na každém, jak se k věci postaví.

Přejeme hodně štěstí a rozhodně neházejte flintu do žita a spíše věnujte energii vyhledávání kontaktů s akvaristy, jistě se Vám to vyplatí.

Jiří Růžička