Vzkazy 4/2017: Vysvětlení situace a trochu opakování

V poslední době se něco stalo. Nevím, zda je to pouze dojem, nebo to bude mít přechodný charakter, ale přichází stále více dotazů na rozmnožování ryb a snad na veškerá akvaristická zákoutí. Že by se snad chov akvarijních ryb řítil do další, nadějné etapy? No, říkám si, snad to není pouze zásluhou dlouhé chvíle v závislosti na chmurné zimní dny. V každém případě je dobře, že je zájem o akvaristiku a každý, kdo potřebuje informace, se může bez problémů na DAJANU obrátit. Jen s jednou věcí prozatím nemůžeme pomoci a tou je doporučování chovatelů či shánění konkrétních druhů ryb, na což jsou také poměrně časté dotazy.

 Všichni sháníme informace… Zcela se to ale dá pochopit, až když se ocitneme sami v situaci, kdy jsme schopni a ochotni něco ze svých zkušeností tímto způsobem předat. Nejednou jsem se o tom v článcích zmiňoval. Psal jsem též o tom, že ne každému je možné získané zkušenosti a vědomosti předat a to z toho důvodu, že nikdy nevíte, kdo je bude využívat ve své praxi, jak je pokročilý a jakým „jazykem“ s ním lze hovořit.

Bez alespoň základních vědomostí jsou totiž praktické zkušenosti předané od zkušených kolegů v mnoha případech téměř k ničemu. Zdá se Vám toto tvrzení přehnané? No, ani se mnohým nedivím a ti, kteří mají již nějaký ten rok praxe za sebou, jistě vědí o čem je „řeč“. Usilovnou prací, praxí i učením teoretickým, roste a posiluje v člověku totiž ještě další fenomén a tím je intuice. Je to zčásti i to, čemu se říká nadání či talent, ale co je nutné přivést k životu a akcentovat právě neustálým učením a praxí. Znáte tu otřepanou větu o fenomenálním talentu hráče na housle, který svůj talent pohřbil leností? Je to přesně to, o čem píšu tento článek. A ještě jedna důležitá věc. Intuice je v našem řemesle velmi důležitá!

Neustálé hledání jakýchsi zázračných předpisů a fint pro výtěry či chovy problematických druhů ryb je honěním za duchy. Je pravda, že každý akvarista používá určité specifické praktiky, které nabyl léty praxe, a které si drží „pod pokličkou“ například i z toho důvodu, aby ekonomicky přežil. Na tom ale přece není nic špatného. Záleží tedy pouze na jeho uvážení a chcete-li i dobrotě, nebo vztahu k druhému člověku, zda nějaký ten fígl z praxe prozradí či ne. Nikdy to ale nejsou žádné čáry ani zázraky…, vždy jde o tvrdou a mnohdy dlouhotrvající práci a potažmo spojení a využití mnoha zkušeností.

To ale zcela neplatí tady u nás v poradně či v článcích. Jde o to, abychom pomohli zvláště těm začínajícím a tak nemáme proč držet cokoliv pod pokličkou! Následuje jeden příklad, který je už klasický, ale věřte, že ty nejskvělejší „finty“ získá každý až sám vlastním přičiněním a pílí.

V dopisech se mi poměrně často objevuje věta s podobným významem: „Já vím, že to jsou tajné finty, ale prosím o odpověď na …“.

Pokud bychom skutečně stroze odpovídali na tyto dotazy konkrétními postupy, málokdo by nám porozuměl a tak jako tak bychom následně museli objasňovat význam našich odpovědí. Stalo se mi na sklonku minulého roku, že se náš čtenář ptal na význam jedné odpovědi kolegy z poradny. To je přesně ten okamžik, o kterém píšu.  Vysvětlení je ale právě v té diferenci, v tom velkém rozdílu mezi profesionálním přístupem a nadšením začínajícího akvaristy.

Kdysi jsem mnohé objasňoval jednomu zákazníkovi, začínajícímu akvaristovi, který do naší prodejny chodil pravidelně a stále se na něco ptal. Byli jsme mu jako otevřená kniha a přišla doba, kdy jsme se dohodli na tom, že přijde v určitý čas k nám do obchodu, uděláme si čas a já mu objasním výtěr, mám ten dojem, že šlo tehdy o tetry neonové. Ten pán už měl tak rok či dva za sebou a tak jsem myslel že…

V daný den a hodinu se objevil ve dveřích kanceláře a plný odhodlání vytáhl z tašky sešit a tužku a už už se chtěl pustit do práce. Před námi se objevila vonící káva, kterou vzorně a velmi dobře vařila moje žena, a já začal s povídáním. Asi tak po deseti minutách onen pán odložil sešit a pouze poslouchal. Jeho poznámky byly přes celou stránku, a jak jsem pochopil, přestával vnímat souvislosti. „No a až toto zvládnete, přijďte zase na hodinu a budeme pokračovat…“, dokončil jsem povídání.

Ten muž byl překvapen tolika informacemi a upřímně se svěřil, že toho zase tolik nečekal. Vysvětlil jsem mu, že kdyby měl za sebou více zkušeností, nebylo by to pro něj vše tak zapeklité.  Musel jsem mu objasnit věci, na které za své krátké praxe zatím nenarazil a hlavně mu doporučit jejich řešení. To, že jsem mu doporučil i řešení ale znamenalo, že jsem musel objasňovat proč se to vše tak dělá a jak toho řešení docílit. Vše se nabaluje na předchozí téma a vše se vším souvisí.

Tak to v akvaristice je a to, že vytváříme v našich akváriích malé přírodní formy, které ale nemají s přírodou mnoho společného, musíme od počátku chápat jako samostatné formy, které mají „fungovat“ podle našich představ. Ve své podstatě s přírodou vlastně stále bojujeme. Nelíbí se nám zákaly, které ale sami zaviníme, nelíbí se nám řasy, pro které vytváříme podmínky, nelíbí se nám barvy v akváriích, chceme výraznější a lepší a lepší. K tomu nám výrobci předkládají zázračné vodičky, které mají uspokojit naše touhy. Doslova dychtíme po tom, abychom rozmnožili zrovna ty nejsložitější druhy ryb, které ale bez dlouhé praxe a učení nemáme šanci reprodukovat. Vidíme na obrázcích nejroztodivnější druhy rostlin, které ale když draze koupíme, záhy zahynou.  Pokoušíme se napodobovat scény a interiéry akvárií, jaké vídáme na videích v internetu, jenže to jsou začasto velmi sofistikované výtvory znalých mistrů, nebo pouze výstavní instalace, které ale my nerozlišíme od skutečných a dlouhodobě provozovaných akvárií.

Těch příkladů a důkazů je mnohem více, ale rozhodně není na místě zoufání. Právě to objevování je na akvaristice to nejkrásnější a nejzajímavější, jen se zkrátka nebát zeptat se, nechat si poradit v těch chvílích, kdy už to zkrátka nemůžeme vydržet…

Jiří Růžička