Dnes, na začátku nového roku 2017 mi dovolte zveřejnit jednu odpověď, která zdánlivě nesouvisí až tak s naším oborem, ale záhy je zřejmé, že také a nejen s ním. A proč? Píšu neznámé mladé dívce Aleně, která se trápí s tím, jak se jí nedaří rozmnožit ty „zatracené“ mečovky! Takové trable nemá ani náhodou pouze ona a tak jsem si dovolil hned zpočátku roku na tento tenký led vstoupit. A mimochodem, o „mečovkách“ tedy o Xiphophorus helleri budeme psát v nějakém z příštích pokračování na Facebooku.

Znáte to pořekadlo? Jistě, doprovází nás v tom našem pěstitelském a chovatelském světě od počátku snažení, ale jak to vlastně s těmi pomyslnými bramborami je?

Jak je možné, že jeden začínající akvarista po roce uhání kupředu po dobrých kolejích poznání, a druhý se neustále potácí z místa na místo a nemůže se pohnout dopředu. Jak to, že jsou mezi námi skutečná chovatelská esa, která mají za sebou mnoho let praxe a dobrých zkušeností a naopak, stejně staří praktici, kteří se potácejí stále v kruhu a ne a ne přijít na podstatu věci. Mám tím na mysli onen fištrón zkušených nejen akvaristů, který se po nějakém čase praxe téměř v každém z nás objeví, a který nám napovídá jak na tu či onu rybu „jít“, abychom nakonec zvládli zkušeně i její reprodukci.

Co v nás ovlivňuje naše kroky a pobízí nás k neustálým změnám, k dalším a dalším pokusům a nakonec k úspěchu? Proč se někdo pachtí půl života za téměř nedosažitelnou metou a jiný ji pozná  ani ne za polovinu času? Na toto vše znát jednoduchou odpověď, bylo by skutečně vyhráno. Ona ani neexistuje, teda vlastně existuje, ale je skrytá v každém z nás, v povaze a také v tom, jak a kde se narodíme, k čemu tíhneme a co je nám od dětství vštěpováno.

Pro každý obor, který v životě objevujeme, je důležitá jistá porce, tedy spíše koktejl vlastností, které musíme znale namíchat a později ještě znaleji využívat. S tímto koktejlem každý z nás zachází po svém a lze ho ovlivnit zvenčí, ale to zase záleží na nás, necháme-li se. Je to rozhodně k dobru a zvláště pak u začínajících. Pokud budeme se vším od začátku pouze sami, do konce života se rozhodně nepřeneseme nad poznání, které už existuje dlouhou dobu předáváno z generace na generaci. Dát si poradit či jakkoli hledat odpovědi je přirozené a neměli bychom se tomu bránit.

Jsou ale osobnosti, tedy lidé s jedinečnou náturou, u kterých je právě velmi složité najít cestu k tomu, aby si „dali říci“. Je to vše ale pouze jejich věc, a pokud neprocitnou z této cesty, zůstanou pozadu. To vše je možné sloučit do jediného slůvka, které nás provází od dětství a tím je „učení“. Bez toho, abychom začali tam, kde jiní skončili, se nedostaneme dál než oni, nebo snad pouze o krůček. Jediná potíž je v tom, abychom si našli toho správného učitele, toho, který nás skutečně posune. A je jedno, zda je to knížka, internet či člověk osobně.

A nakonec k této dnes trochu školometné odpovědi je nutné napsat, že velmi záleží na tom, k čemu naše dušička tíhne, na co máme nadání. Pokud je v dětství vedle nás někdo, kdo nás včas prokoukne, a kdo pozná, pro co v životě zahoříme, máme z menší části vyhráno. Druhá věc je ta, jak se k našemu talentu postavíme, jak ho dokážeme rozvinout a využít. Tedy, jak se budeme učit!

Budeme-li se skutečně věnovat svému nadání odpovědně, což není vždy až tak snadné, staneme se nakonec tím sedlákem, který má skutečně na první pohled snadno vypěstované brambory vysoké kvality a velikosti. No a právě ti, kteří často užívají podobná pořekadla, jsou na té druhé straně, tam, kde bychom byli všichni, kdybychom se o nic nesnažili. Jde zkrátka o naší píli a vytrvalost a nakonec opět velmi potřebnou větičku, kterou v článcích užívám velmi často.

„Základní vlastností akvaristy je trpělivost!“

Jiří Růžička