Tato stará pravda ale nebyla a není vždy dobrou radou těm, kteří se snaží odjakživa stáří přechytračit a obelstít ho všelijakými lektvary a zaříkáváním. A dokonce ani regulérní věda nevzdala tuto myšlenku a lecjakými cestami usiluje alespoň o zpomalení stárnoucího procesu. A o tom je dnešní článek…
V našem oboru jde též o prodloužení aktivního života, ale u ryb i jiných chovaných živočichů. Jde o to, abychom zachovali co možná nejdéle jejich schopnosti rozmnožování bez negativního následku jak na potomstvu, tak i na generačních rybách samotných. Neustálé opakování reprodukce ryby vysiluje a negativně ovlivňuje jejich další život. Je též skutečností, že takto chované ryby přinášejí v konečném součtu profesionálnímu chovateli menší užitek než ryby chované s ohledem a nakonec i velmi záhy hynou. To není rozhodně cíl našeho snažení a neslučuje se to s Welfare v chovu.
Ryby by bylo možné rozdělit do určitých skupin, kdy jejich odolnost proti častému opakování tření je rozdílná, tedy kdy je tolerance na častou reprodukci volnější a na druhou stranu, kdy je nutné toto přísně a včas regulovat. Některé skupiny ryb nám například tento problém usnadňují a sama příroda napoví. Jde o zkušenosti a znalosti. V této souvislosti je nutné připomenout, že se jedná téměř výhradně o reprodukci řízenou.
U živorodek, tedy u těch druhů ryb, kterým tak nesprávně říkáme, myslím tím například známá paví očka (Poecilia reticulata) či mečovky (Xiphophorus), dochází k opakovaným porodům i bez dalšího oplodnění. Myslím tím ten efekt, kdy je samice jednou oplodněna samcem a toto oplodnění stačí na více porodů, na více period oplodnění vyvíjejících se vajíček, tedy jiker.
Toto se děje u samiček, kde se spermie samců uchovávají po aktivní dobu v záhybech jejich tělní dutiny. Z praxe víme, že po jediném oplodnění může dojít až k několika porodům a někteří chovatelé uvádějí až sedmé opakování. Pokud ale samička nemá pro nové oplodnění k dispozici samce, počet potomků se snižuje, až nakonec porody živých potěrů ustanou zcela.
Tento efekt je sice napovídající, ale pozor! Trvale iniciovanou reprodukcí kdy je samička neustále, tedy hned po porodu oplodňována samci v hejnu ryb svého druhu, se zatížená samička značně vyčerpává, protože množství plůdku se po výtěrech nesnižuje. To způsobí její vyčerpání a brzké stárnutí. Jde až o polovinu života. Takto vyčerpané samičky poznáme podle netypického hubnutí po několikrát opakovaném iniciovaném porodu.
Proto je nutné nechat samičky v biologickém klidu a připouštět je k samcům až po době klidu, kdy samička načerpá dost sil k tomu, aby mohla porodit další a další potomky. V chovném režimu, kdy jsou samičky určeny k produktivní reprodukci, je velmi důležitá kvalitní potrava. Vyvážený přísun hmyzu, tuku i rostlinné potravy musí doplnit odpovídající množství proteinů. To podle druhů ryb, které chováme.
Další příklad je možné uvést například u často chovaných skalár. To je druh cichlidy, která se tře velmi ochotně a odchováte-li si dobrý pár, potomstvem Vás doslova zasype! I když jsou v jednom výtěru skalár skutečně rekordy, co se týká množství potěru, s údivem budeme pozorovat, že po odebrání potomstva se bude chovný pár do tření chystat opět za několik dní. A tak to může jít stále dokola až… A jsme u problematiky tzv. vyhoření samic.
Bude-li se, lépe řečeno, necháme-li třít tento pár stále dokola, dojde k vyčerpání samice až k úplnému zhroucení organismu. Tomuto kolotoči zabráníme jednoduše tak, že chovné ryby od sebe oddělíme, nebo necháme jeden výtěr u rodičů. Ty se budou starat o potomstvo a nenapadne je zakládat další pokolení.
Další druhy ryb, jako třeba neonky či jiné tetry si svůj cyklus řídí samy a není třeba podobná opatření zavádět. U těchto druhů je tomu právě naopak. Zde musíme ohlídat začátek třecí periody a následně zabezpečit třecí nároky, jinak o potěr přijdeme.
Je tedy na místě upozorňovat na tuto problematiku a zkušenostmi pomoci začínajícím akvaristům ke spokojenosti v chovu. Jen tak se můžeme pochlubit kvalitními odchovy a hlavně zdravými chovanci v našich akváriích!
Jiří Růžička
0 komentářů