Modelová situace: Do obchodu přijde dítě, tak ve věku 10-12 let, a že by rád tamtu rybičku, a ukáže sebevědomě na akvárium třeba s betou. Nejde v tu chvíli o peníze, víme, že mnoho dětí tento problém zrovna neřeší, jde o věk a ještě o něco velmi důležitého.

Zaměstnanci ve specializovaných obchodech jsou, tedy, alespoň by měli být poučeni, že takto malým dětem nesmějí ze zákona zvířata prodávat. Tyto děti musí přijít v doprovodu s dospělými, nebo alespoň staršími patnácti let. Jenže, je v tom tak trochu zakopané psisko. Velmi často se totiž stává, že takový malý vykuk nemá doma ani akvárium, ani nic, do čeho by mohl onu rybičku vpustit a odpovědně ji chovat.

Řeknete si, to ani není možné, a na co ji tedy potřebuje? No právě, představa mnohých, takto malých dětí není až tak úplná a tak rybičku přinesou domů a teprve teď se starají… Starají se chvíli, pak další a potom zazvoní kamarád, nebo je potřeba dohrát hru a rybička zůstane v sáčku tak, jak ji z obchodu přinesly.

Že je to přehnané tvrzení, že se to nestává? Omyl! Je to skutečně poměrně častý případ, a pokud namítnete, že ryby tedy nemají vůbec možnost koupit, protože nesplňují onen věkový limit patnácti let, děje se vše následovně. Naše babička pomůže, ne? Vnučce nedá až takovou práci do obchodu babičku dostrkat a ta již nemá s nákupem problém. A začasto taková dobrá duše ani netuší, zda je vše připraveno. Její vnučka či vnuk ji snadno přesvědčí chlácholivým příběhem. A je to! V některých případech se „použijí“ starší spolužáci či jiní nad patnáct, nebo alespoň tak vypadající. Je to snadné.

Tato problematika je velmi stará a doplatilo na ni mnoho ryb zakoupených jen tak z rozmaru, aniž by mladý kupec měl vůbec ponětí, co taková rybička vyžaduje. Mělo by to být úlohou prodavačů, kteří by měli alespoň nevázaně promluvit s takovými kupci, protože po několika větách zkušený prodavač snadno zjistí oč jde.

Podobné nákupy platí i o myších a dalších levných zvířatech, určených třeba na zkrm. A dostali jsme se k jadérku věci. Jsou to ceny. U mnoha zvířat a zvláště pak u akvarijních ryb, nedošlo za posledních dvacet let k téměř žádným změnám, i když náklady na chov jsou desetinásobné od doby minulé. Mnoho ryb zůstalo na cenách, které se nezměnily, nebo navýšily nepatrně a mohli bychom jmenovat od neonek po nejrůznější živorodky…

Co s tím? Raketově zvýšit ceny? No, to by asi také nebylo to nejskvělejší řešení, ale o alespoň řádovou změnu bychom se pokusit mohli. Oč jde? Jde pochopitelně o kupní sílu obyvatelstva, která je u nás stále nižší, než na západ od nás, ale v tom to až celé není. Představte si, kdyby auta stála například pár stovek. Nikdo by je neopravoval, nikdo by neměl starší auto… Odpad by se hromadil a už dávno bychom asi pod hromadami kovového odpadu zahynuli. Zásoby surovin by rychle ubývaly a dál snad nemusím pokračovat.

Udělejme střih a posuňme akvaristiku do vyššího patra cenové politiky. Představte si neonku za padesát korun a více a nikoliv za deset. To už by si snad jejich majitelé dávali větší pozor na jejich životosprávu. Je pravda, že námitka o ubývání zájmu v tomto případě by asi měla své opodstatnění, ale jistě by ubylo zcela zbytečných úhynů pro jen tak nepromyšlený rozmar. To platí pro všechny tvory, ať jde o teraristiku, papoušky, psy či jiné druhy často chovaných zvířat.

Stačí přejet hranice naší malé země a hned je možné se přesvědčit, že ceny v akvaristikách za nimi jsou podstatně vyšší. Ne, že bychom po tom tolik toužili, ale myslím, že by zvýšení cen u akvarijních ryb alespoň částečně pomohlo k dalšímu stupínku řešení tohoto problému.

Dalším aspektem této věci jsou chovatelé samotní a jejich náklady na chov. Jsou mnohem vyšší než v minulosti. Také jich řádně ubylo a jak jsem již mnohokrát napsal, ubýváme dodnes a mladí přibývají velmi vzácně. TÉMĚŘ celý trh se přesunul do velkoobchodů a do vztahů mezi obchodními řetězci a jimi. Jenže, naše, tedy české ryby byly velmi dobré a naši chovatelé jakbysmet. Dnes je to jakýsi kompromis mezi obchodníky a chovateli, ale postupně naše skvělá a uznávaná akvaristika opouští náš trh a pozvolna se sune do prostředí, které již mnoho desetiletí funguje na západě od našich hranic.

Neříkám, že je to špatné řešení, něco jsme prožili, něco nového jsme se naučili, ale každý starší harcovník v našem oboru potvrdí, že jednotliví chovatelé, kteří osobně dodávali ryby na náš trh, si vždy považovali za čest, že se zrovna jejich ryby prodávají a přebírali za ně odpovědnost. Zkrátka, ručili za jejich „kvalitu“ a zdraví.

No, uvidíme, kam tyto skutečnosti povedou a zda za několik málo let bude situace podobná, nebo zcela odlišná. Co myslíte, bylo by podstatné zdražení akvarijních ryb velmi špatné? Změnilo by to zásadně přístup lidí k chovu ryb v akváriích?

Jiří Růžička