To když jsme ještě nebyli rozmazlováni všelijakými dobrotami pro naše ryby v akváriích od průmyslových výrobců, v hlavách nás všech, kteří jsme chovali akvarijní ryby, se rodily nejrůznější nápady. Každý z nás měl něco. Mnozí upřednostňovali všemožné druhy masa, mnozí obiloviny, zeleninu, ovoce a dokonce i vajíčka. Vzácně se používal hmyz a to rozemletý a do směsí se přidával také nalovený plankton. Nejvíce se ale míchaly nejrůznější směsi z těchto surovin a hlavně, každý z nás měl „velmi utajované“ postupy.

V té době byly v našich obchodech značně levné mořské ryby. Prodávaly se zamražené a mnozí z nás je mleli do svých směsí. Pamatuji na názor jednoho akvaristy, který při jedné schůzi tvrdil, že nejlépe se mu třou cichlidy, když jim podává velrybí maso! Také jsme ho kupovali a dokonce byly velmi používané i krevety v konzervě. Mleté ryby se do těchto směsí přidávaly velmi často, jen byl problém s kostmi, protože dělaly neplechu při zpracování. Pamatuji na obrovská hejna slunek, které byly možné lovit síťkou na plankton na konci hostivařské přehrady. Ty se zpracovávaly velmi dobře.

Do směsí pro akvarijní ryby jsme tehdy přidávali kde co, a každý z nás měl nejrůznější postupy přípravy. Snad největším problémem celého procesu byla tzv. homogenizace a spojení. Copak homogenizace, to povětšinou dopadlo tak, že jsme vybrané dobroty rozmixovali v mixéru a bylo, ale další postup byl na každém z nás a mnozí neustále vymýšleli nová a nová řešení. Šlo nám o to, aby finální výrobek byl nutričně na výši, aby nekalil vodu a pochopitelně, aby ho ryby s chutí přijímaly.

A tak přišel na řadu Agar, želatina, vajíčka a nejrůznější tajné přísady. Když píšu tajné, rád bych zde uvedl, že zrovna toto slovo je téměř vždy myšleno s nadsázkou, protože mnoho z nás se při úspěchu rádo pochlubilo svým kolegům a ti tato slibná řešení opět předávali dál a dál, až se nakonec celé nové krmení stalo veřejným tajemstvím…

Jasně že byly i takoví, kteří si své receptury vzali, jak se říká, do hrobu, ale to už tak ve světě chodí. Velmi zajímavé byly též nápady na velmi jednoduché zpracování všelijakých ingrediencí. Pokud šlo o vajíčka, skýtala velmi snadná řešení a téměř vždy byly konečné výrobky úspěšné. Velmi jednoduchý a námi téměř všemi používaný byl recept na tzv. míchanici. To se vzal špenátový protlak, přidal se zelený hrášek a vše se rozmixovalo do hladké hmoty. Ta se následovně spojila s vajíčkem a v lázni uvařila na tuhou hmotu. Zkrmovala se tak, že ukrojený kousek se rovnou nad akvárkem protlačil přes sítko prstem do vody. Tak vznikly úhlední, červíkům podobné, kompaktní nudličky.

Tento způsob sice trochu kalil vodu, ale pokud byla směs dobře zpracována, bylo možné se naučit s ní dobře zacházet. Mnozí si vyráběli dokonce jakési válce, které byly opatřeny pístem na konci s kovovým sítkem. Pak už stačilo naplnit válec touto směsí a zatlačit na píst.

Těch vynálezů bylo mnoho a největší problémy byly s konzervací. To aby se nemusela „vařit“ směs co chvíli. Používali jsme mrazáky, ale problém byl v tom, že když se směs pouze zmrazila, ve vodě se pak velmi rozkládala a následně ji kalila. Pokud se přidal Agar, dopadlo to podobně, neb Agar se zamrazením rozpadá. Pro mražení se tedy používala želatina, protože držela lépe pohromadě.

Jako blesk do této situace vstoupily pelety určené pro odkrm hospodářských druhů ryb. Byly více méně vhodné, ale stávaly se také nešťastné případy, kdy při trvalém podávání zdánlivě bez příčiny hynuly závojnatky. Bylo to z toho důvodu, že pelety určené pro pstruhy, které se tehdy používaly snad nejvíce, byly velmi „nadupány“ proteiny a tukem. To bylo a je dodnes pochopitelné z důvodu jejich rychlého růstu. Závojnatkám však tyto pelety ubližovaly a to proto, že se jim nadměrně tučná potrava usazovala v játrech a ztučnělá játra jim zavinila útrapy končící úhynem.

Ve velké oblibě jsme vykonávaly styl „pokus-omyl“. To když jsme do potravy zkoušeli namlít kokosové, i jiné druhy ořechů, podzemnici olejnou, brambory, mouku z obilovin, kukuřice, fazole, hrách, čočku, mrkev, kedlubny, tuřín, celer, česnek, cibuli a další velmi zajímavé, ale vůbec ne špatné přísady.

Dodnes vzpomínám na jednoho staršího akvaristu, který mi při návštěvě u něj předváděl, jak vyrábí granule pro své závojnatky. Bylo to neskutečné a lituji, že si podrobnosti již nepamatuji. Těch téměř čtyřicet let tu vzpomínku již vymazalo. Je si vzpomínám, že vařil dětskou krupičku, kterou ale dokázal následně spojit, lépe spíše obalit, vajíčkem a toto nějak sušil na novinách v kuchyni tak, jak jeho žena sušila domácí nudle do polévky. Dnes by mi z toho asi vznikla nevzhledná koule, ale výsledkem jeho práce byly velmi drobné a téměř shodné žluté granulky, které při dosušení krásně šustily. Byly nelepivé a závojnatky je s velkou chutí požíraly, což mi radostně předváděl. Touto potravou krmil svoje ryby několik let a musím říci, že platil za velice zdatného a uznávaného akvaristu. Jeho ryby byly na výstavách vždy na čestném místě!