Je tomu tak čtyřicet let, kdy jsme na jedné schůzce v Národním muzeu probírali s kolegy budoucnost akvaristiky, a vzpomínám si, jak se jeden, již o mnoho starší a zaslouženější akvarista, zmiňoval o nových trendech ve filtraci a úpravě vody v akváriích. On, byť na tu dobu nezvykle, se poměrně často pohyboval díky svému zaměstnání v západním světě, o kterém tehdy našinec měl pouze mlhavé představy a asi i z toho důvodu jsme si ho všichni velmi idealizovali. Leč, bylo co idealizovat a konec konců, zakázaný chlebíček přece chutná nejlépe, že?

Přešel čas a nám se do ruky dostaly konkrétní dopady toho tolik zapovídaného západního světa. První filtr, lépe řečeno filtrační hlavu jsme viděli nedlouho poté a byl to výrobek značky, která se dodnes prodává a je významná svojí kvalitou. Pravda, její cena byla také významná, ale to pouze z důvodu velmi diferencovaného ekonomického uspořádání světa. Ta hlava stála tolik, jako byl tehdy velmi dobrý měsíční plat. To je ale úvaha a spíše zajímavost mimo myšlenku tohoto článku. Od té doby se časy hodně změnily a běžné čínské výrobky, i když kvalitou méně významnou, jsou na trhu doslova za cenu například jedné krabičky cigaret.

Co se ale tou manifestací dokonalého technického zabezpečení našich akvárií stalo? No jistě, že jsme na podobné technické „vymoženosti“ neměli ty správné a velmi početné finance a hlavně byly nedostupné, tak musela zasáhnout, jako už mnohokrát, naše česká šikovnost. No, ona to byla šikovnost částečná, ale nám postačila a hlavně fungovala! Začali jsme vyrábět hlavy do filtrů z motorků od gramofonu, ozonizační přístroje, UV lampy z horských sluníček, osvětlení z pečících forem, vzduchovací motorky a výkonné kompresorky doslova na koleně a v mnoha provedeních. Nebyla výjimka, když se v akváriích objevila topná tělíska z výkonných odporů a dokonce velmi nebezpečné systémy „poslepované“ z nejrůznějších relátek a technických zařízení určených pro zcela jiné účely.

Byla to doba akvaristiky ze zdravotních důvodů velmi nebezpečná, ale asi každý se mnou bude souhlasit, když napíšu, že byla krásná, tedy alespoň v tom našem „rybníku“. Stalo se každou chvíli, že do schůze akvaristů někdo přinesl nějakou tu technickou novinku vyrobenou na koleně. No, pravda je taková, že všechny tyto „mašinky“ byly poměrně nebezpečné, protože jsme doslova balancovali na hranici úrazu elektrickým proudem, ale všichni jsme to podstoupili a rádi, protože všechny tyto nápady prostě fungovaly a nám pomáhaly v chovu.

Doslova geniální byl například vzduchovací motorek mého dlouholetého přítele a pražského akvaristy pana Pistory, který stvořil skutečně spolehlivý kompresor z kuchyňských potřeb a z nejrůznějších součástek z domácnosti. Kdyby byl dnes v technickém muzeu, byl by to jistě velmi zajímavý a obdivovaný exponát. Jeho snad jedinou originální součástkou byl elektrický motor, ale ten byl myslím též z nějakého starého kuchyňského přístroje. Dovolte, abych ho pozdravil do nebeských výšin, pan Pistora byl akvaristou devadesát let a zaslouží velké uznání!

Jít do obchodu a koupit si akvárium se všemi potřebami byl tenkrát velký sen všech začínajících akvaristů a tak jsme se všichni stali samovýrobci a hlavně vynálezci. Je sice pravda, že naše výrobky lépe či méně zdařile začato kopírovaly ony západní a nedostupné technické geniality, ale naše výrobky také fungovaly, jen dizajn jaksi pokulhával. Pamatuji, jak na jedné schůzce, kde nás bylo asi tak třicet, jeden kolega demonstroval svůj nový výrobek a přitom dostal těch dvě stě dvacet přímo do těla a to proto, že byl celý zmáčený. No, voda je přece velmi dobrý vodič, učili nás ve škole, ne? Ale pozor, ta mašinka byla velmi výkonná a dnes bych asi o ní řekl, že i při troše té dobré vůle spolehlivá. Jen k ní nesměly malé děti a domácí zvířata…

O akváriích se napsala už kdejaká pojednání, ale v tom dřívějším světě nebyla až taková „sranda“ akvárium vyrobit a uvést do provozu. Jasně, že jsme si akvária dělali též sami ale hlavně, byla k tomu potřeba hned mnohá řemesla. Sklo jsme řezat uměli, to se akvarista za nějaký ten čas naučí a zakytovat ho do rámu sklenářským tmelem se suříkem byla také hračka, ale co ty rámy, nebo kostry, chcete-li? Ty se svařovaly z ocele tvaru L, tedy odborně z „vinklů“, které jsme ale v domácnosti těžko mohli dokonale zhotovit. Byla tam nutná přesnost a pečlivost při svařování. No, jak říkám, byla to jiná doba. Dnes je možné objednat akvárium lepené jakýchkoliv rozměrů a ještě u mnoha firem, které ho samy přivezou a usadí.

O potravě a dalších rozdílech v našich chovech se zmíním v jiném pokračování, ale ještě bych rád popsal jednu velmi nebezpečnou praktiku a to osvětlení akvária a zároveň jeho vytápění. „Geniální“ nápad, že mi při vzpomínce na něj jde mráz po zádech. Někoho tedy v těch dřívějších časech napadlo, že spojí příjemné s užitečným a spojí dvě funkce žárovky. Jak je všeobecně známo, žárovka je sice velmi jednoduchý světelný zdroj, ale poměrně neekonomický. No co, svítí, topí, není o čem přemýšlet. A onen koumák, tedy musím uvést, že potom podobné praktiky dělalo mnoho akvaristů, zkrátka potopil žárovku do vody. Tedy pouze polovinu skleněné baňky. No a bylo hotovo. Žárovka topila i svítila…

V dnešním velmi spotřebním světě již takové problémy nejsou, jsou ale jiné a nevím nevím, zda by někdo ze starších neměnil… Kdo ale dokáže žít životem alespoň trochu nezávislým na spotřebě a plýtvání, je jistě vděčný i za ten pokrok…