Z dopisu pana Vladimíra: …“ Bylo by možné poradit, jak obsáhlou pěstírnu bych měl vybudovat, aby mě uživila?“ Už pouze tato věta napovídá, že jde o velmi scestnou myšlenku a dokonce bych se nebál napsat, že pro majitele této myšlenky dokonce poměrně nebezpečnou. O co vlastně jde?
Pominu slovo pěstírna (pěstují se ředkvičky či brambory…), i když je hojně používané, a pokusím se objasnit moje stanovisko k podobným úvahám. Nejprve musím předeslat, že Vladimír má za sebou krátkou dobu na to, aby skutečně sám dokázal posoudit, jak obsáhlé rybí hospodářství dokáže sám obhospodařit. Nehledě na to, že jeho zkušenosti s reprodukcí více druhů ryb jsou skutečně malé. Nadšen byl z rozmnožení, (náhodného), malých cichlid z rodu Papiliochromis ve společné nádrži. To ho oslovilo natolik, že pojal nápad na poměrně zábavné a ne až tak obtížné zaměstnání v klidu domácího krbu.
My jsme spolu dále hovořili po telefonu a náš rozhovor byl vyčerpávající na to, abych Vladimírovi jeho záměr prozatím rozmluvil a připravil ho na poměrně zdlouhavou cestu, během které ušetří mnoho nákladů za vynaloženou investici a navíc si praxí ujasní, zda se vůbec má do podobných záměrů pouštět. Navíc mu jeho pozdržení rozhodně ušetří i mnohá zklamání.
Nejsem rozhodně z těch, kteří by nepřáli začínajícím akvaristům a zvláště pak takovým, kteří to s akvaristikou myslí skutečně vážně. To je možné posoudit z podobných úvah, kdy se jeden pouští do těchto aktivit. Je ale mojí kolegiální povinností upozornit na nebezpečí když jasně vidím, že se začínající kolega žene po neznámých kolejích a s radostí očekává jejich skvělou konečnou stanici.
Vladimíra jsem upozornil, že taková stanice nikde neexistuje, a že po těchto kolejích pojede stále a dokonce bez zastavení. Stále ještě popisuji to, čemu říkáme, že se akvaristikou živíme, tedy, když akvaristiku a reprodukci ryb vezmeme jako svoje zaměstnání. Pokud budeme hned od počátku počítat množství odchovaných ryb a násobit ho tím, co za ně dostaneme, asi se nikdy k reálným číslům našeho snažení nedopracujeme. To ale zpočátku téměř nikdo neposuzuje a vlastně se opíjí svými vlastními sny. Akvaristika začíná u srdce a nikoliv u peněz, i když jsou také velmi důležité a zvláště pak v režimu profesionálním.
Náhodné výtěry a prodeje nemůžeme nikdy brát ´jako významný a určující údaj pro naše budoucí záměry!!! V akvaristice dvakrát platí, že REÁLNÁ!!! příprava vede ke zdárnému konci. Nikdy nedopadne dobře záměr založený na nepodložených údajích, tedy na tom, co bychom rádi, ale je nutné brát v úvahu to, co budeme muset. Jsme podobných úvah schopni? Máme za sebou dostatek zkušeností k tomu, abychom sami posoudili, zda je již čas?
V mnoha článcích jsem v těchto souvislostech psal též o tom, že akvarista musí být schopen svoje odchovy také prodat a to je další poměrně složité odvětví našeho oboru. Jde o kontakty a o naší schopnost vyjednávání. K tomuto je možné si v článcích vyhledat příslušnou úvahu.
Stavba zařízení, ve kterém budeme odchovávat ryby na prodej do obchodní sítě je poměrně náročná činnost a nejen ekonomicky. Pokud se do toho již pustíte, nepodceňujte maličkosti a detaily. Berte to jako doporučení od člověka, který to má již mnohokrát za sebou. Jakékoliv ulehčení stavby líhně se vrátí v tom negativním slova smyslu v budoucnu tisíckrát. Je na místě rozvaha o tom, kolik jsme sami schopni obhospodařit a časově i fyzicky zvládnout. A další velmi důležitá věc, která je v téměř sto procentech podceňovaná. Nejen ekonomické, teoretické a fyzické schopnosti, ale i psychická pohoda. Ta udává chovateli krok v práci. Jezděte po přátelích, ptejte se, vyzvídejte a hlavně čtěte!
To vše Vám napoví. A pozor na další nebezpečí, v dnešní době je k dispozici velké množství informací, je jen na místě posoudit, které jsou ty pravé! Pokud se „projdu“ po internetu, velmi často kroutím hlavou nad tím, co si nejrůznější autoři dovolí umístit na veřejný portál. Myslím tím pochopitelně nepravdy a scestné myšlenky stále dokola opisované dalšími a dalšími jakoby akvaristy. Je tedy lépe se na tuto činnost o rok déle připravovat, než se do ní bezhlavě pustit.
Je snadné si představit, že při urputném snažení vykopu za den tolik země, že budu mít další dva volné a k tomu si ještě přivydělám. U akvaristiky toto neplatí!!! Pokud nebudeme v pohodě mysli, dařit se nám v líhni nebude, to mohu odpřísáhnout.
A nakonec postřeh, který pozná každý, až když do této lodi nastoupí, a která může být ta z prvních, jež zaviní brzký pád všech dobrých myšlenek a předsevzetí. ČAS!!! Počítejte s tím, že Vám Vaše zaměstnání, i když v počátku v dobrém zamýšlené, vezme převážnou většinu času a bojím se napsat „volného“. Na volný čas prostě raději zapomeňte. I když se sem tam nějaký ten oddych najít musí, v mysli nepovolíte, to garantuji. V minulých článcích jsem popisoval zrovna ty situace, kdy největší katastrofy přicházejí zrovna v době, kdy si myslíme, že je vše v pořádku a můžeme odjet byť třeba jen na dva dny z domu. V podobných chvílích, to když přijdeme z jakýchkoliv důvodů třeba o chovné ryby, přicházíme o mnoho měsíců práce a odchovat další chovnou skupinu je časově velmi náročné. V případě, že nám tato činnost vydělává na živobytí, nastává problém. Myslete tedy vždy dopředu a založte několik linií.
Nakonec omluvu za tak trochu varovný úvod do profesionálního chovu akvarijních ryb, ale věřte, že vím, o čem píšu, i když jsem přesvědčen, že toto povolání je jedno z nejkrásnějších. Tedy, když se dělá skutečně srdcem…
0 komentářů