Všeobecně a velmi vehementně se doporučuje krmit akvarijní ryby hmyzem, zvláště pak komářími larvami. Zajedno jsou komáří i pakomáří larvy k tomuto účelu nutričně velmi vhodné a potom, některé druhy ryb se bez nich zkrátka nerozmnožují. Mohou za to gonády, které jsou „startérem“ a impulsem k jejich reprodukci. Komáří larvy jsou též celým organismem a tudíž, ryby s nimi polykají i balastní látky. Takže potrava je velmi vyvážená a potřebná proto, aby si ryba vybrala, co k jejímu životu zrovna nejvíce potřebuje a zároveň si ozdravuje trávící systém.
K tomuto tématu by se dalo jistě napsat i mnohé další, ale dnes bych rád upozornil na jednu „lahůdku“ v podobě kontaminace bytu komáry, když s nimi neodborně zacházíme. Jde pochopitelně o komáří larvy živé, tedy nalovené v přírodě a přinesené domů za účelem zkrmování.
V poslední době jsem psal několik článků do různých míst, kde jsem doporučoval zkrmování komářích larev, které lze nalovit téměř všude tam, kde nějakou tu dobu stojí voda a to nejen v přírodních lokalitách, ale například i v sudu pod okapem či v zanedbaném akváriu na balkóně, kde už dávno neplavaly ryby. Na toto téma mi ale v zápětí přišlo několik dopisů s nejrůznějšími příhodami a hlavně s upozorněním na možné „obecné ohrožení“ (myšleno pochopitelně s nadsázkou).
Co se nestalo panu Janovi. Na balkóně v druhém patře paneláku bylo docela teplo a zapomenutý kyblík s vodou stál v jeho rohu. Nebyl nikterak na očích a po dovolené v něm Jan objevil při úklidu několik larev černých komárů, tedy komárů, kteří nás, a zvláště pak jejich krvelačné samičky, dokážou pěkně potrápit.
Jan je ale také akvarista a pro svoji skupinu afrických cichlid by domů dokázal přinést vše, co by jim mohlo zpestřit jídelníček. Nad objevem tedy zajásal a jen se divil, že ho „to“ ještě nikdy před tím nenapadlo. To „to“ byl zcela jednoduchý a logický nápad, který vzešel ze zkušenosti s komářími larvami v zapomenutém kyblíku s vodou. Začal studovat a došel k jednoznačnému závěru. Komárů bylo v kyblíku sice málo, ale zato neměli nijak vhodné prostředí, co kdyby jim pomohl…
Nadále se Jan už jenom těšil na výsledek svého snažení a na to, jak vše dokonale a snadno vymyslel. To se budou ty moje mít! Znělo v hlavě Janovi a jal se v nejbližší době svůj záměr uskutečnit. K tomu účelu se mu velmi zalíbila dětská vanička, která byla opřena u kontejnerů na odpad. Vanička byla sice již řádně „jetá“, ale po vycídění byla jako zánovní bazarová identita.
Zkrátka, přišel den „D“ a Jan napouštěl vodu přímo z akvária hadicí do vaničky, umístěné na balkóně panelákového bytu v druhém patře. Budou ji mít odstátou, liboval si Jan a s potutelným úsměvem do napuštěné vaničky přidal z igeliťáku cosi, co silně připomínalo plesnivý kousek čehokoliv. Pokřivená Janova tvář při tomto aktu napovídala, že to bude asi zvláštní lahůdka pro budoucí obyvatele plastové vaničky.
Ted už jenom trochu té trpělivosti a … První týden se Jan chodil dívat na svůj geniální objev denně několikrát a při příchodu z práce jeho kroky vedly…, nu hádejte kam? Nic se ale nedělo a Jan z toho nebyl nijak nadšený. Vzpomněl ale na trpělivost vědců v podobných situacích a cítil se být doslova povolán k tomu, aby pro akvaristický svět objevil sice jednoduchou, ale velmi potřebnou součást. Představoval si, jak bude téměř denně chodit na balkón se síťkou a vylepšovat ve svém téměř pětiset litrovém akváriu jídelníček překrásným cichlidám z jezera Malawi.
Přišel konec prázdnin a dovolených. Jan měl své práce nad hlavu a už zase, tak jako vždy, se ponořil do sice úspěšného, ale dosti trudného pracovního procesu. Jan si nestěžoval, ekonomicky na tom jeho rodina nebyla zle, ale času bylo pro ni málo. Na balkóně se zatím děly prapodivné věci a onen kousek zdánlivě plesnivého komponentu začal konkretizovat svůj účel. Byla to hrst slepičího trusu, který sebral u známých na dvorku. Kdesi vyčetl, že je to velmi vhodné lákadlo pro komáry a právě k tomuto účelu, že se hodí bezvadně.
Venku se ty dny počasí změnilo k nepoznání a chladný vzduch ze západu se změnil v teplý tropický závan, který v několika hodinách zcela obměnil náladu lidí k nepoznání. Změnil ale mnoho jiných věcí a zvláště pak náladu téměř zapomenutých komářích larev k snad nejstaršímu projevu živých organismů a to k přetvoření dalšího vývojového cyklu. Larvy se začaly kvapně měnit v imaga a dospělci se rozlétli po okolí. Na balkóně to vypadalo jako nad rybníkem v jižních Čechách zrovna v sezóně.
Dále už asi nemusím nic popisovat, ale největší pohromou byli sousedi. Vše se provalilo a Jan musel potupně a postupně všem vysvětlovat, že bezesné noci sousedů, ale i jejich rodiny, vlastně zavinily takové barevné rybičky z Afriky, a že…
Není to jediná a zdaleka ne nejstrašnější příhoda z akvaristického světa, to samé se s živými larvami stane v domácnosti, protože teplá voda v akváriu probudí k líhnutí larvy komárů velmi rychle, stačí několik hodin a ranní probuzení je pak děsivou můrou všech členů rodiny. Pak hraje důležitou roli vysavač a velká, převeliká trpělivost.
0 komentářů