Do pošty se k nám dostane začasto i dopis, z kterého mám skutečně radost, i když na první pohled pro nezasvěcené nejde o žádný radostný podnět. V tomto případě jde o dotaz, zda a jak je možné rozpoznat dravé druhy zooplanktonu v potravě nalovené v přírodě. No a ta radost? Ta se ve mně probudí vždy, když se o podobné aktivitě s živou potravou dozvím. Je to proto, že patřím již k pamětníkům akvaristiky a dříve bylo lovení živého planktonu zcela běžnou záležitostí, zatímco dnes je tomu naopak. A tak na mne vždy dýchne vánek akvaristické nostalgie…

Stačí se jen podívat na naše stránky „DAJANA PET“ do nabídky „PRODUKTY“ a je každému hned jasno. O takovém „rozmazlování“ ryb v akváriích se nám před čtyřiceti lety ani ve snu nezdálo. Tak jako i v jiných oblastech, vývoj technologií pro výrobu se stále posunuje dopředu a umožňuje i v našem oboru mnoho nových pojetí. Ve výrobě potravy, a to nejen pro akvarijní ryby, je na trhu stále něco nového a při výrobě se využívá stále dokonalejší zpracování velmi kvalitních surovin postupem nových poznatků a technologií.

S tím vším souvisí i dnešní článek. I když je nabídka krmiv od profesionálních výrobců stále inovovaná a kvalitnější, přece jen je vhodné doplnit stravu občas i dobrou pochoutkou ve formě potravy živé. Pro tyto účely mohu směle doporučit čerstvě vylíhlou Artemii, nebo doma odchované nejrůznější druhy červů či hmyzu. No a jsme u kořínku věci. Dnes se všeobecně jako poslední možnost pro tyto účely doporučuje nalovený plankton v přírodě a zvláště tam, kde se zakrmuje rybí plůdek. Je to nejplnohodnotnější potrava pro plůdek, kterou můžeme vůbec v našich zeměpisných šířkách akvarijním rybám a zvláště pak rybímu plůdku nabídnout. Jde o nejrůznější druhy vířníků, buchanek, perlooček a další složky zooplanktonu, jako například vyvíjející se komáří a pakomáří larvy.

A tak, jak se zooplankton skládá z mnoha živočišných druhů, mají rozdílné důsledky při zkrmování. Protože jde o potravu čistě z přírodních zdrojů, logicky se nabízí otázka, zda nepřináší zároveň i nebezpečí možné infekce. Odpověď na tuto otázku je dávno známá a její důsledek je i to, že se potravy v přírodě loví čím dál méně a akvaristé se specializují spíše na potravu vyráběnou průmyslově. Jde ale přece jen o potravu skvělou, a pokud se alespoň trochu vyznáme, je možné infekce zčásti eliminovat.

A k dotazu samotnému. V akvaristice, a nejen tam, ale i v hospodářském rybářství, dělají též velké škody zástupci dravých druhů buchanek, tedy vodních korýšů, jež jsou součástí zooplanktonu. Velké nebezpečí způsobují na potěru ryb a zvláště pak na váčkovém plůdku. Znalí akvaristé jistě potvrdí, že neuvážené zakrmení rybího plůdku těmito buchankami je totálně likvidační. Tyto dravé buchanky, a jedná se zejména o rod Acanthocyclops, se nacházejí snad ve všech vodách, ale i přes jejich nebezpečnost si s nimi lze poradit. Je ale nutné s nimi při odkrmu plůdku počítat a provádět prevenci.

Jednou z nejsnadnějších a nejpoužívanějších zkoušek je oddělení malého množství plůdku do samotné elementky a zkušebně ho připraveným „prachem“ nakrmit. Za nedlouhou dobu, několik minut, velmi snadno zjistíme, koho jsme vlastně v elementce krmili, zda plůdek buchankami či buchanky plůdkem. V hospodářském rybářství je několik možností, jak dravé buchanky likvidovat, například použitím Soldepu ještě před vysazením plůdku do volné vody. Je to sice spolehlivá metoda, ale při této aplikaci je nutné dodržet přesné dávkování a povinná bezpečnostní opatření.

Pro doplnění je dobré dodat, že dravé buchanky mají svá naupliová a kopepoditová stadia což jsou vývojová stadia (nauplius – kopepodit), v akvaristickém slangu tzv „prach“. Tato potrava je pro odrůstající potěr ryb nejhodnotnější a při znalém zacházení s ní dosáhneme nejlepších výsledků v chovu i odchovu menších druhů akvarijních ryb. Velmi zajímavá je i informace, že i při výskytu těchto nebezpečných druhů buchanek při krmení se může stát, že na plůdek vůbec nezaútočí. Toto zají dobře i rybáři, kteří odchovávají průmyslově ryby například na žlabech. Jde zřejmě o prostředí, ve kterém se buchanky vyvíjejí a zda též mají dostatek určitého druhu potravy. S dosti značnou nadsázkou by bylo možné použít slova mého dávného kolegy: „Nacpaný se už dál nefutruje“. V každém případě je nutné při podávání živé potravy z přírody zachovat tu největší možnou opatrnost.

A nakonec bych rád napsal, že u většiny odchovávaných ryb plnohodnotně zastoupí podávání přírodního planktonu čerstvě vylíhnutá Artemie. Je to skvělá potrava s téměř dokonalou nutriční hodnotou. Její snadné líhnutí z vajíček samo vyzývá k jejímu použití. Je jen potřeba naučit se odhadnout její množství k líhnutí, abychom zbytečně neplýtvali touto drahocennou potravou. Artemie je téměř nenahraditelná součást při odchovávání rybího plůdku a to nejen pro akvaristy. Používá se po celém světě i k odchovu hospodářských druhů ryb.