Tak na tenhle dárek do smrti nezapomenu!

Tuto, téměř již otřelou větu jsem nevyřkl ani já, ani televizní Bakaláři, ale jeden můj, v té době blízký přítel, akvarista. Byly Vánoce, Štědrý den a nad našimi žižkovskými dveřmi zadrnčel zvonek. Přípravy na slavnostní večer vrcholily a nervozita jakbysmet. „Proboha kdo…?“, napadlo mě a jdu otevřít. Nebydlel daleko a tak jsem jeho prosbě vyhověl. „No pojď“, povídá Eda, „to musíš vidět!“.

Eda byl vzorný a dalo by se snad říci, že ortodoxní vyznavač Vánoc. Jeho byt se na Vánoce skvěl útulnou vánoční výzdobou a již léta dával k dobru, jak vymyslel oslavu i ve svém parádním akváriu. Použil k tomu poměrně velkou tyrkysovou kouli, skleněnou vánoční ozdobu, kterou naplnil jemným pískem a uzavřel lepidlem. Ta potom po celou dobu Vánoc až do Tří králů zdobila střed akvária a vévodila svojí výraznou barvou nad ostatní dekorací. No, Vánoce jsou přece jen Vánoce i v akváriu, ne?

Eda byl ale také akvarista, a to též ortodoxní. Měl ale v poslední době smůlu a na co šáhl, to se mu podle jeho představ rozhodně nedařilo. Již delší dobu měl v akváriu pár malých cichlid, které dostal od přítele akvaristy, a které měly být již dávno ve stavu rodičovském. Tedy, aby bylo jasno, ten pár cichlidek se ne a ne vytřít, i když jim Eda podstrojoval všemi možnými lákadly a způsoby. „Jak je to možné?“, ptal se neustále Eda: „Mají pomyšlení a kašlou na mne!“.

Ten vánoční den byl ale jiný a Eda také. Pospíchal, a když odemykal zámek od bytu, ruce se mu slabě chvěly. „Pojď, tos ještě neviděl“, zval mě dál. Ještě v botách mě dotáhl k akváriu, které jsem dobře znal, a které hrálo v ten slavnostní den hlavní roli, „podívej!“, pošeptal. Uprostřed akvária doslova svítila tyrkysová vánoční koule a kolem ní se hrdě a nabubřele motaly dvě nádherné, tyrkysové cichlidky. No a to nejdůležitější jsem spatřil záhy. Ona tyrkysová koule byla doslova poseta jikrami, které oba rybí rodiče vzorně opečovávaly. Ta scenérie byla až neskutečně krásná a příznačná. „Ty blázne, to je dárek!“, valil oči Eda a myslím, že je měl trochu víc vlhčí než normálně.

Dřepěli jsme na bobku u akvária a mlčky zírali na to nadělení. Potom jsem se rozloučil. Edovi jsem ještě popřál hezké Vánoce, a protože byl sám, pozval jsem ho na druhý den na kafe, cukroví a na vánoční popovídání. „No víš, já ještě nevím“, a ukázal hlavou směrem k akváriu. Přál jsem mu to, protože takové Vánoce si přeje snad každý akvarista, ale to, že dostal tuto nadílku zrovna na Štědrý den, a že zrovna na té tyrkysové kouli… No, Vánoce jsou přece jen ma