Civilizační onemocnění u závojnatek?

24.8.2014| Jiří Růžička | Blog 9

Pro všechny, kteří se zabývají chovem závojnatek bych rád napsal, snad již posté, že závojnatky nejsou rozhodně NENÁROČNÉ ryby, a že v každém případě potřebují odpovídající prostředí pro svůj chov co do velikosti chovného zařízení, tak z důvodu jejich životních nároků. Co je to odpovídající prostředí jsem také psal již mnohokrát a tak stačí vyhledat na těchto stránkách články o závojnatkách.

Často čtu, nebo slyším od lidí, že mají závojnatku v kouli už dva roky, a že je spokojená… Když se potom zeptám, jakže je ona chudera velká, dozvím se, že tak 5-6 cm. V tu dobu již musí být velikosti husího vejce! Ony chudery, co se v podobných vězeních potulují po státech celého světa, to nejsou až tak spokojené závojnatky, jak si jejich majitelé myslí. A to, že žijí? No jistě, žít budeme i v kobce o velikosti jednoho metru, když nám do ní hodí nějakou tu potravu. Jaký to ale bude život?! Závojnatky v těchto podmínkách žijí pouze z toho důvodu, že jsou velmi odolné. A mimochodem, jsou to velmi společenské ryby, tedy, žijí rády v hejnu. Jejich projev je potom skutečně radostný.

Dnes bych se rád zmínil o problému, který se závojnatek bezprostředně týká a neznám jiný druh ryby, který by v akváriích tolik a v takové míře trpěl podobným onemocněním. Je to ztučnění jater a následná porucha plavání. Pozor, nezaměňovat se zánětem plynového měchýře. Rozdíl mezi těmito onemocněními je ten, že ryby postižené zánětem plynového měchýře plavou nekoordinovaně a často „sedí“ na dně. Nejsou schopné plynule regulovat ponoření a vynoření, zkrátka, plynulý pohyb vodním sloupcem. Onemocnění plynového měchýře je virového původu.

Ztučnění jater však způsobuje velmi zhoubné následky z toho důvodu, že tukem prorostlá játra nadnáší ryby k hladině a ty nejsou následně schopné se na rozdíl od ryb se zánětem plynového měchýře ponořit. Jejich projev je zoufalý a spočívá v tom, že ryba je otočena „vzhůru nohama“ a část břišní partie spočívá nad hladinou. Postačí pak několik minut v takové poloze a povrch těla závojnatky, který vyčnívá z vody oschne, a následně velmi rychle a zhoubně zaplísní. Regenerace těchto míst je téměř nemožná, nehledě na to, že samotná léčba tohoto onemocnění je velice zdlouhavá a hlavně, musí začít v raném stadiu.

Pokud zjistíme, že se tělo závojnatky začíná často otáčet kolem své osy a zdržuje se více než je obvyklé u hladiny, je nutné přistoupit ihned k ráznému opatření. Teď zdánlivě odbočím. Jak dlouho trvá, než naše tělo zhubne? No, jak u koho a jakou dietu zvolíme, odpovíte, ale přece, ze dne na den to rozhodně není. A zrovna tak je tomu se závojnatkou. Léčba tedy trvá delší dobu a je odvislá od toho, v jak raném stadiu si onu anomálii na rybách uvědomíme. To souvisí s tím, jakou máme zkušenost a jak jsme teoreticky vybaveni.

V akváriích po celém světě plave mnoho nemocných ryb, aniž by o tom jejich majitelé věděli. Je to jako s námi, pokud si včas uvědomíme, že se s námi něco děje a víme, čím to napravit, povětšinou se „to spraví“. Ale jak léčit nemocnou rybu, když chovatel ani nerozpozná, že ji něco trápí. Začasto je již příliš pozdě na nápravu, protože je nemoc v příliš pokročilém stavu, a ryba záhy uhyne.

Z vlastní zkušenosti vím a mám to z minulosti několikrát ověřené, že je možné toto onemocnění vyléčit a dokonce až do té míry, že je závojnatka nadále schopna reprodukce. Je ale nutné s léčbou začít hned po prvních příznacích. V pokročilém stadiu onemocnění je již ryba natolik poškozena, že je její léčba nemožná.

K léčbě tedy přistupujeme hned po prvních příznacích a to tak, že závojnatku umístíme do karantény, zvýšíme teplotu o dva až tři stupně Celsia a zavedeme řízenou a velmi přísnou dietu. Potravu podáváme jednou za dva dny, jednu dávku ráno a vodu udržujeme v přísné čistotě. Je nutné neustále rybí tělo kontrolovat, protože nemáme trvalý přehled o tom, zda se například v nočních hodinách, kdy to hrozí nejvíce, neotáčí břišní partií k hladině a povrch jejího těla neosychá.
Po týdnu je možné spatřit pokrok v chování a závojnatka by se měla již lépe a přirozeněji pohybovat. Takto postupujeme měsíc. Po měsíci ji můžeme vrátit do hejna k ostatním rybám.

Příčina

Příčinou tohoto onemocnění je jasně nevhodná potrava. Tedy příliš vydatná, plná tuku a proteinů. Je nutné dbát na to, aby závojnatky měly též možnost pozřít v potravě poměrně dost balastních látek. K tomuto účelu velmi doporučuji dafnie. Máte-li trvalý zdroj živých dafnií, je to to nejlepší, čím stravu závojnatkám obohatit. V opačném případě podávejte dafnie ve stavu mrazeném, nebo sušeném. Jinak používejte zásadně potravu určenou právě pro závojnatky a sledujte, zda je obsah tuku a proteinů v optimální míře. Osobně používám pro trvalé krmení takovou stravu, která nemá vyšší obsah proteinů než 35% a 4-5% tuku. Doplňuji živými dafniemi a mraženými komářími larvami. Nitěnky podávám téměř výhradně před reprodukcí. Pozor na nitěnky zamražené, ty nepoužívám vůbec (viz. články o zamražené potravě).

Teorie

Po mnoha letech chovu těchto ryb a studie všemožných materiálů jsem si vytvořil svoji teorii o této chorobě a myslím, že se slučuje se skutečným stavem. Dovolte mi tedy její prezentaci zde v ořezané, stručné podobě.

Karas stříbřitý, jakož předek dnešní závojnatky, je původem z Asie a má proporce, jako každá podobná ryba, tedy tělo ze stran zploštělé, úzké a tedy poměrně dost dobře pohyblivé. Závojnatka se na rozdíl od této původní ryby stala něčím zcela odlišným a to nejen z důvodu lišícího se tvaru těla od původní formy karase stříbřitého, ale i z důvodu uspořádání vnitřních orgánů. Etologie závojnatek je tedy zcela odlišná od původního druhu a s tím souvisí i dopady na jejich zdraví. Budeme-li podávat karasovi v původní formě jakoukoliv potravu s vyšším obsahem tuku i bílkovin, jeho tělo se s tím vyrovná a jeho pohyblivost a etologie při přirozeném stavu žití dokáže nadmíru živin zpracovat.

U závojnatky však dochází k tomu, že se jí nadměrně ukládají zásoby živin i z toho důvodu, že je poměrně zásadně omezena v pohybu a to z důvodu velmi odlišného tvaru těla od původní formy. Tělo má robustní, neaerodynamické a ploutve velké, těžké a omezené v pohybu. Nadměrné podávání potravy potom způsobí podobné problémy, takže naše starost o dostatečné krmení se v důsledku obrátí proti zdraví. A mimochodem, všichni, kdo vlastníme tyto krásné ryby víme, jak dokážou mile loudit potravu, když například pouze okolo akvária procházíme.

A ještě něco, v daleko podrobnějším popisu se ocitne tato teorie v budoucí práci, ale vím jistě, že touto téměř civilizační chorobou procházejí pouze některé závojnatky z hejna, a jsme opět u lidí a jejich tzv. civilizačních nemocí. Zkrátka, někdo je více náchylný k určitým druhům civilizačních onemocnění a někdo méně. A zrovna tak je to se závojnatkami zvláště pak proto, že jejich vývoj, tak jak je známe, započal před několika tisíci lety.

Tagy: blog

Sdílej: Facebook Twitter Google+ Pinterest