Mám-li se vyjádřit k tomu, zda je lepší či výhodnější líhnutá Artemie, tedy její nauplie, nebo přírodní potrava z místních zdrojů, musím tuto problematiku nejprve rozvést. Pominu-li prozatím nutriční hodnotu, musím se přiznat, že dávám přednost, tedy pokud je ta možnost, přírodní potravě nalovené v našich vodách. Předpokládám, že ona tuzemská přírodní potrava pochází z důvěryhodného a vyzkoušeného zdroje a není tedy potěru nebezpečná.

Budeme-li porovnávat tu nejmenší potravu podle nutričních hodnot, tak Artemie je na vrcholu pomyslného žebříčku, ovšem například Cyclops se jí bohatě vyrovná a dokonce ji v určitých ukazatelích předčí. Srovnáme-li ale s Artemií dafnii či nálevníky, vyjde bezesporu vítězně Artemie. Z přírodních krmiv je též velmi vhodný vířník, ale ten už dnešní generace mladých akvaristů téměř nezná (omlouvám se znalým). Vířník je potrava velmi vhodná a dokonce v některých případech vhodnější než Artemie, už z důvodu jeho nepatrné velikosti, což je u některých druhů potěru rozhodující ukazatel. Pokud srovnám vířníky s nálevníky, tedy často používanou trepkou, pokud to půjde, rozhodně použiji vířníky.

V dobách, kdy jsme Artemii ještě nepoužívali, jsme měli velmi dobře zmapovaný výskyt vířníků vzhledem k poloze rybníků a k roční době. Podle doby výskytu vířníků se dokonce vytíraly i některé druhy ryb. Tam, kde je Artemie nepoužitelná, nebo vzhledem k velikosti méně vhodná, je vířník téměř nenahraditelný. Je též dobré vzít v úvahu tu skutečnost, že nespotřebovaná uhynulá Artemie se velmi záhy rozkládá a znehodnocuje tak kvalitní vodu v malých nádržích s potěrem. Je tedy důležité dodržovat dávky a raději krmit méně, než překrmovat, i když u nejmenšího potěru je ta hranice téměř neznatelná. Je tedy lépe krmit menšími dávkami a častěji. V ideálních podmínkách je dobré nenechat plůdek bez potravy mezi dávkami zcela.

Další velmi důležitá vlastnost planktonu naloveného v našich vodách je jeho stálost, tedy vytrvalost v akváriích. Artemie, jak jsem již výše uvedl, po několika málo minutách či hodinách, to podle druhu Artemie a prostředí v akváriu, hyne na dně a mnoho druhů potěru ji již nepřijme. Naopak, plankton z našich vod je aktivní do chvíle, než ho ryby pozřou. To je veliká výhoda zvláště u těch potěrů ryb, které potřebují neustálé dokrmování. U některých druhů je dokonce nutné zajistit, aby byl plankton patrný i v nočních hodinách. To se zajistí speciální technikou osvětlení.

To neplatí u většiny druhů cichlid, parmiček, živorodek… Tyto druhy jsou již od svého vykulení velmi žravé a tak mají dobrou setrvačnost trávení ze zásob v trávicím ústrojí a bez újmy přečkají i několikahodinový potravní deficit. Při krmení Artemií je nutné ponechat v elementkách několik malých druhů vodních plžů. Všeobecně se osvědčili okružáci.

Již jsem se několikrát zmiňoval o tzv. „prachu“ pakomářích larev. Jsou to právě vylíhnuté larvy pakomárů, které jsou svou velikostí téměř neznatelné, a pro zkrm plůdku je dobré, když si je umíme sami vylíhnout z rosolovitých kokonů pakomárů. Kombinace podobného krmiva s Artemií je téměř nenahraditelná a pokud budete hledat lepší krmivo pro právě vylíhnutý plůdek, asi neuspějete.

Můžu ještě poznamenat, že až na téměř nepatrné výjimky je odpovídající živá potrava nenahraditelná a nemůže ji zastoupit žádná potrava uměle vyrobená. I z toho důvodu je Artemie prozatím pro akvaristiku nenahraditelná, i když jsou také používaná jiná přírodní krmiva. Toto vše ještě umocňuje snadnost a velká operativnost líhnutí i použití Artemie.

Z historie článků (pro Ivana)

Ivan se rozepsal o svých obavách při sestavování rybí obsádky v akváriu o dvousetpadesáti litrech. Líbí se mu mnoho ryb, ale skaláry jsou přeci jenom skaláry a tak by rád ještě něco k nim. Neonky, rastry, všemožné sumečky, ale i jiné druhy. Je to vůbec možné? Jeho kolega z práce se pokoušel ke skalárům vpustit neonky…no a velmi dobře je nakrmil, tedy ty skaláry. A já dodávám, no jasně, lepší potravu jim nemohl podat. Ono je to ale ještě trochu jinak…
Bez problémů si lze představit umístění například větších druhů ryb labyrintních z Asie se skalárami či s jinými, většími druhy ryb z jižní Ameriky. Důležité jsou jejich nároky na kvalitu a chemické i fyzikální vlastnosti vody. Pozor ale právě na potřeby jednotlivých druhů ryb a současně na jejich náturu. Je pochopitelné, že dravé cichlidy se budou velmi těšit z přítomnosti dejme tomu menších druhů tetrovitých ryb, ale pouze chviličku! Poslouží jim jako dobrá potrava a přilepšení k jídelníčku. Je pravda, že je to pro majitele akvária jasné ponaučení, ale stojí nemalé finanční prostředky. Na druhou stranu ale nemůže pro své cichlidy udělat z hlediska jejich výživy nic lepšího!

Tvořit tabulku, kde by se dalo podle jistého klíče společenství druhů ryb do akvária vyčíst je téměř nemožné, protože je jich velké množství. A ještě něco, mnohdy jsou k vidění při různých příležitostech takové kombinace, že nad tím rozum stojí! Jak je ale možné, že „to“ někde funguje a někde ne? Klasický příklad jsou skaláry amazonské a neonky. Až mi běhá mráz po zádech při tom pomyšlení. A bác ho! Již jsem tuto kombinaci mnohokrát viděl a dokonce tyto dva tak rozdílné druhy ryb spolu delší dobu v jednom akváriu žily.

No zkuste dát k dospělým skalárům malé neonky obecné. To bude honička a s jasným koncem. Když ale umístíte neonky k ještě malým skalárům, k tak malým, že by měly potíž neonky polknout, zvyknou si. Je těžké si představit, že hladový člověk přehlédne ještě teplý a šťavnatý řízek, ale v akváriu to OBČAS opravdu funguje. Tedy opravdu pouze občas a někdy se skutečně povede tyto dva na první pohled nesmiřitelné druhy chovat v jednom akváriu. Prostě to tak je. Mám ale přeci jen jednu radu. Pokud budete chtít skaláry a neonky skutečně v jednom akváriu chovat společně, nechte vyrůst nejprve neonky a potom přidejte nedorostlé skaláry, nebo vpusťte dospělé neonky do akvária ke skalárům v noci, aby je skaláry neviděly. Pokud to bude možné, vyberte rozhodně neonky červené a dospělé, protože jsou o dost větší než neonky obecné.