Vždy, když píšu o někom, tak s tím mám nemalé problémy a hlavně se snažím o to, abych nikoho zbytečně nepřiváděl do rozpaků či ho nadarmo v očích čtenářů nepranýřoval. Zvláště pak, je-li to psaní o některé ze zrovna nedokonalých člověčích vlastností. Je to tak, že nepíšu kritiky na určité osoby v ději, ale popisuji všelijaké situace z důvodu, abych poukázal na konkrétní problematiku.

Znáte onu téměř magickou formulku, která se používá v mnoha románech i povídkách a povětšinou s ní autoři začínají velmi napínavé příběhy a brnkají čtenáři na citlivou čivu. Dala by se popsat asi v této podobě: „… a to jsme ještě netušili, co nás čeká…“

Tak mi promiňte, pokud se někteří z Vás sem tam poznají i přesto, že měním v příbězích co se jen dá. Věřte ale, že zrovna ten nešika, který vytopil své spodní sousedy nedbalostí, protože nezavřel včas kohoutek, že to rozhodně nejste Vy! A mimochodem, velmi často popisuji příhody právě ze své praxe… Akvaristika nás, jak již mnozí velmi dobře víte, může zavést do krajností, o kterých se nám ani nezdá, natož, abychom na začátku cesty nejen věděli, ale alespoň tušili, co nás na ní čeká.

Pamatuju si, jak jeden velmi nadějný a kreativní akvarista hodlal izolovat a napustit pokoj vodou… Pokojík byl sice menších rozměrů, ale to by bylo, abych ty potvory nevytřel, mumlal si pod vousy! Když ale spočítal s kamarádem statikem tíhu, která by přespříliš zatížila již tak starý strop činžovního domu, naštěstí od tohoto nápadu upustil.
Sám jsem ale zažil napouštění kruhového plastového bazénu v pokoji činžovního domu v domnění, že se konečně ty Balantiocheily vytřou. To jsem ale již v minulosti popisoval a tak bych se dnes rád zmínil o člověku, který si na střeše rodinného domku hodlal postavit chovný bazén, a který téměř utopil svoji sousedku přívalovou vlnou.

Je už dnes jedno, byla-li ona střecha staršího data či ne, byla-li k tomuto výmyslu vhodná, byla-li… Zkrátka, místa bylo málo a tak se našlo na rovné střeše pražské bytovky. Míla měl dobrý nápad a tak hrrr do toho. Je to jednoduché, dřevěná konstrukce, která se vyloží plastovou folií, jíž je ve fabrice habaděj. Bylo to v době, kdy se střechy téměř neizolovaly a i v zimním období bylo tak možné jímat unikající teplo z domu právě na střeše. To bylo zřejmé zvláště v zimním období, kdy napadl sníh a kdy byl první odtátý právě na střeše akvaristy Míly. Míla měl skvělou myšlenku, která měla logický základ. Přes léto bude teplota vyhovovat a v zimě stačí bazén pouze přikrýt izolací a voda se udrží pro jeho závojnatky pro přezimování v dobré kondici a na jaře tak bude hromada výtěrů.

Stačí nějaká ta prkna, sloupky, podpěry a dostatek šroubů a „šikovné ruce“. Dobrý nápad a ještě lepší cena. Vše se tehdy dalo pořídit za pověstnou hubičku a mnohé za nic. Trvalo pouze 14 dní a Míla měl materiál v kupě. Teď ještě trochu potu a hlavně ten fištrón! V sousedních domcích okrajové čtvrti zaznamenali obyvatelé ten týden na střeše Míly velmi usilovnou pracovní aktivitu. No co, bazén nebude z chodníku vidět a sousedovi je to tak akorát jedno.

Míla se nejprve musel vyrovnat se sklonem střechy, která se svažovala doprostřed, kde byl odtokový kanálek. Měl vše pod kontrolou a spravil to několika cihlami, které postupně odnesl v tašce z fabriky. Cihla stačila k tomu, aby byly základní trámky v rovině a tak bylo vše vyřešeno. Co na tom, že celá stavba nebude až tak pevná v základech, bude to přeci jenom zkušební období na jednu zimu a pak se uvidí.

Svému akvaristickému příteli se Míla svěřil s tím, že má vše pod kontrolou… No, znáte tu větu že?
Bazének nebyl velký, ale přesto se do něj vešlo téměř dva tisíce litrů vody. Míla byl pyšný, a když napustil prvně vodu do půli, zálibně si ho prohlížel a již si představoval ty svoje miláčky, jak se v něm na slunci prohánějí. Měl jen jednu starost a to s tím, aby se v parných dnech voda nepřehřívala. To ale záhy vymyslel mazaným zastíněním. Od kamaráda z klubu si přivezl plovoucí kytky, tehdy ještě poměrně vzácné Eichhornie, tedy vodní hyacinty. Bylo to vše zanedlouho velmi, velmi skvělé a stačilo, než bazén dopustit a vyčkat, až se voda „usadí“ a potom…

Míla se nesmírně na tu slávu těšil a hlavně, nebude už muset pracně přemlouvat závojnatky ke tření, a po řádném přezimování to půjde samo. No, a když se vše zdaří, na druhé straně postaví další a lepší bazén, to právě pro to hojné potomstvo.

Střecha na domku byla řešena tak, že její sklon byl situován nejnižší částí k odtokovému kanálku doprostřed plochy, který, jak Míla vysvětloval kamarádům, použije na odtok odkalené vody z bazénu, jak snadné. Okraje střechy byly orámovány jakousi nevysokou ochrannou zídkou, která „seděla“ na sloupcích, tak dvacet centimetrů nad plochou střechy. Bylo to tak, že kdyby si člověk lehl, tak by mohl nepozorován onou škvírou pod zídkou pohodlně pozorovat okolí domku. Kolem vedla silnice, která lemovala vstupní branku domku, kudy zrovna v době, kdy Míla dopouštěl bazén na střeše, procházela sousedka, která nesla domů tašky s nákupem.

V tu chvíli se stalo to, co se asi stát muselo, tedy, nemuselo, kdyby byl Míla trošičku víc pečlivější a nepodcenil tlak vody na jeho konstrukci. Fólie nebyla určena pro bazénové stavby, ale byla poměrně pevná a tak ji mnoho spolupracovníků využívalo k podobným účelům na svých chatách. A hlavně, byla gratis! Jenže, jak konstrukce nevydržela a rupla zrovna na spodní straně, uvolnila se poměrně velká váha vody a s ní rupla i plastová folie. Stalo se to rychle a náhodný pozorovatel by usoudil, že někdo zrovinka zvedl stavidlo malého vodního díla. Voda prosvištěla po střeše a mezerou pod zídkou celou svoji váhou padala svrchu na nešťastnou sousedku.

Vyděšený Míla zaslechl jen silné plesknutí, to jak se voda padající z poměrně velké výšky druhého patra rozplácla o silnici a podivný výkřik, který ale zanikl v situaci. Proboha, vyhrkl Míla a hnal se k okraji střechy. Dole na silnici ležela chudák sousedka ve zmatku nákupu. Byla celá mokrá a její nákup jakbysmet. Do odtékající vody se vmísila svítivá barva vaječných žloutků…

Tak nějak to popisoval Míla, který to vše dopodrobna vyprávěl v klubu. Pochopitelně sklidil velký aplaus a obdiv, jak odvážný a nápaditý v chovatelství může být akvarista. Jen kdyby nebyl takový lajdák!

Míla to vše ale musel ještě vysvětlovat na úplně jiných místech, ale tam už aplaus nezazněl. No, zkráceně bych mohl uvést, že ho čekala jakási pokuta a omluva té chudeře sousedce, která se téměř utopila za letního dne na suché silnici.