Pěkné nedělní pozdravení a hezký příští týden přeji od kolektivu DAJANA PET. Doufám, že se všem daří chov i podzimní výtěry. A když náhodou ne, ozvěte se, bude-li to v našich silách, rádi pomůžeme.

Návštěva výstavy v Lysé n. Labem mi pozvedla o tomto víkendu náladu a bohužel pouze již klasické uspořádání a organizace těchto akcí průběh částečně pokazil. Ale návštěvník, který jde za svým a vyhledává si podle svého zájmu, se na výstavě po chvíli rozkouká a opakující se nedostatky ze strany pořadatelů přestane tak trochu vnímat.

Na výstavě jsem potkal mnoho známých chovatelů a i ty, které jsem delší dobu neviděl. „Co děláš? Jak se máš? Co rodina, co čudly?…“, no však to znáte. Nějaká setkání jsou běžná a dějí se podle zaběhnutých pravidel a končí známým: „No tak zase někdy…“, některá jsou upřímnější a některá dokonce plodná. A zrovna ta setkání posledně jmenovaná prožívám nejraději. To když něco vznikne, když se narodí nápad. A zrovinka včera se jeden takový zrodil a týká se těch nejmenších adeptů na naše řemeslo.

Všimli jste si, že počítače postupně přebírají mnohé funkce i dovednosti, které ještě v nedávné době byly striktně výsadou lidí? Zvláště mladí lidé, a je to pochopitelné, se osvětlené ploše před nimi oddávají s téměř neomezenou časovou bariérou. Počítače nahrazují v mnohém rodiče i učitele a vytlačují velmi nenápadně i fyzický zájem o mnohé, jak se dříve říkalo, „volnočasové aktivity“. To souvisí i s pohybem a zdravím mladých lidí. Já netvrdím, že pohyb je zrovna dominantním činitelem při chovu akvarijních ryb, ale rozhodně je ho víc, než na židli u počítače.

Ale když vzpomenu na moje začátky, to bylo zcela jiné. Dříve byl pohyb pro chov akvarijních ryb velmi důležitý a výpravy k rybníkům po celém okolí byly běžné a téměř každodenní. Ale ten čas je dávno pryč a dnes je odkrm ryb velmi pohodlný. Ale ne až tak pro všechny. Ten, kdo okusí, jak se ryby chovají při podávání přírodního planktonu, neodolá a alespoň jednou za čas svým chovancům tuto velmi potřebnou dobrotu dopřeje a zvláště pak při reprodukci ryb.

Pro nejrůznější účely se provádějí ve společnosti široké ankety na nejrůznější témata. Mne by ale velmi zajímal průzkum, při kterém by se agentura zeptala mladých lidí na otázku: „Přáli byste si jako dárek akvárium, nebo počítač?“ Myslím, že znám odpověď dopředu a akvárium by se dostalo hluboko pod čáru. No, je to tak a přebíjet pravdu svým přáním by bylo špatné. Je tedy nutné něco udělat a snažit se o to, ukázat našim akvaristickým „potěrům“ cestu.O
Pochopitelně, že výstavy a všelijaká prezentace patří do těchto aktivit, je ale nutné přiznat, že kvapem ubývají i z toho důvodu, že samotní chovatelé mají stále méně času na to, aby se prezentovali a ještě za to platili. To se pochopitelně děje v rámci větších akcí, kde je zároveň i teoretická možnost částečného návratu za věnovaný čas i investice.

Existují ale další možnosti a jednou z nich je právě i to prostředí, kde jsou mladí doma a tím jsou obrazovky počítačů. A právě v tomto prostředí je nutné „lovit“ klubající se příznivce přírodních zájmů, potažmo začínající akvaristy. Jde zkrátka jen o nápad a pak o ty, kteří jsou ochotni na oltář poznání položit nějakou tu oběť. V tomto případě jde o získané poznání a zkušenosti, které je potřeba upravit do formátu, jenž bude právě našim mladým adeptům vyhovovat. Nejde tu rozhodně o podbízení či vnucování čehokoliv komukoliv. V tomto případě jde o prostou formu, která bude právě mladým k dispozici. Čeká nás tedy trocha té práce a nápadů a doufáme, že něco podobného vznikne.

Nic konkrétního že? Ten význam v předlouhém úvodu tví v tom, že bych rád na našich stránkách zveřejnil výzvu pro nás všechny, kdo jsme něčeho podobného schopni, a kteří si najdeme chvíli času a věnujeme ho našim mladým akvaristům a to, v jaké podobě to bude, na tom nezáleží. Mnohdy stačí nepatrný popud, pošťouchnutí, postrčení a nápad je na světě a nový akvarista také. Je jasné, že mladí, kteří se na tuto dráhu vydají, z ní velmi rychle sejdou bez zájmu a vrozeného citu pro věc. Ale ti, kteří „to“ mají v sobě, již necouvnou, tím jsem si jist.

Na výstavě v Lysé jsem viděl mnoho dětí s rodiči, jak obdivují naaranžovaná akvária a jejich obyvatele. V nejednom se rozzářila jiskřička, která snad vzplane, ale je to málo. Postačí pak, že se první pořízené akvárium nepovede…, a že se nepovede většinou, na to dám krk, a akvárium se ocitne přinejlepším ve sklepě, ale o tom jsem již psal mnohokrát. Přitom stačí málo k tomu, aby akváriu začalo fungovat a biologicky se vyvíjet tím správným směrem. Nepodceňujme tedy dotazy od dětí a pokusme se všichni, kdo máme alespoň trochu odpovědnost za náš krásný obor, vyhovět mladým adeptům, je to konec konců i naše profesní povinnost. Mimochodem, v drtivé většině to začíná již v rodině…

Moje další osobní setkání bylo s akvaristickým kamarádem asi tak mého věku, který se čirou náhodou zastavil u akvária hned vedle mne. Neviděli jsme se skutečně dlouhou dobu, jistě více dvaceti let, a tak vteřinku trvalo, než nám „to“ naskočilo. Tedy, šlo o to, že já ho mnohá léta neviděl, ale on čte pravidelně stránky Dajany a tak bylo hned o čem povídat. Dověděl jsem se, že máme na Dajaně výdrž a pravidelnost, se kterou vychází naše články i odpovědi v Poradně jsou jistě k něčemu dobré…

Povídali jsme chvíli a měl jsem radost z toho, že mám též reflexi z „druhé strany“, a že přispíváme dobrou měrou k udržení alespoň některých pravidelných stránek z našeho oboru. Kamarád se ptal na mnoho věcí a já se rád pochlubil návštěvností na našich stránkách. Když jsme se dostali k tomu, kolik lidí reaguje na články, malinko jsem znejistěl. Já totiž právě pro to žádnou statistiku nedělám, přiznal jsem se, pouze přístup a návštěvnost. Jen jsem se přiznal, že odpovídám na dotazy denně a to třeba i na několik. Jeho reakce byla logická: „No to asi neděláš nic jinýho ne?“ Přiznal jsem se, že mi to skutečně zabere dost času, ale již jsem si zvykl a hlavně, rád to dělám.

„A odpovědí ti alespoň?“, podíval se mi do očí a čekal. Přemýšlel jsem…: „No jo, odepíšou, ale jen spoře.“, přiznal jsem.