Ručit Vám může čímkoliv…

„Nikdo vám nemůže tolik dát, kolik vám toho můžeme my slíbit“. S nadsázkou říká jedno pořekadlo. Podobně se můžeme cítit při povídání prodavače u akvarijního stojanu v některé z odborných prodejen. Tedy, abych uvedl vše na správnou míru, v některé z odborných prodejen možná, jen s těmi odbornými zaměstnanci bývá začasto potíž. Ale co naplat, odborným obchodem se může nazvat kde co, ale odborný obchod dělají především právě odborní zaměstnanci a ne jeho pojmenování.

Opět musím hned zpočátku napsat, že není kritika jako kritika, a není obchod jako obchod, a že ne vždy a ve všech obchodech bývá problém s odbornou obsluhou. Tedy s tou, která by odborná být rozhodně měla. A co se týče prodeje živých zvířat, platí to dvojnásob.

V tomto článku mi jde zvláště o importované druhy ryb, kterých se objevuje v našich obchodech čím dál víc. Ty nejlepší ryby, tedy ty od našich chovatelů, pomalu ale jistě mizí z prodejních nádrží a ryby z importu hrají přesilovku, proč? Důvody jsou všeobecně známé a tak je dnes nebudu rozvádět. Co se ale týká našich, tedy tuzemských odchovů, chybí již i běžné druhy, které se importují též. Nemám problém s importovanými druhy ryb, jen je potíž, že se velmi často prodávají bez jakýchkoliv upozornění a nutného poučení. A mimochodem, v obchodech stále chybí informační popisy.

Importované ryby pocházejí ze zemí, kde jsou odlišné hodnoty vody a to jak chemické, tak i fyzické, a kde se průměrné teploty pohybují mnohdy velmi vysoko nad průměrem, který by se dal naměřit v našich akváriích. Po strastiplné cestě se ryby dostávají do našich akvárií do zcela jiného prostředí, na které byly až doposud zvyklé. Nepíšu záměrně o prostředí, které jim bylo přirozené, protože mnoho druhů, původem například jihoamerických ryb, je dnes importováno z Asie, kde jsou ve velkém množství odchovávané.

Během přepravy nejsou z pochopitelných důvodů ryby krmené a plavou v přepravních boxech v plastikových sáčcích s minimálním množstvím upravené vody. Předpokládejme, že jejich exportér je obeznámen s odpovídajícími dávkami „emulze“, ale tak jako tak se jedná o absolutně nepřirozený stav. Jde pouze o přechodné umístění ryb po dobu přepravy, kdy se preferuje jejich přežití. Ještě bych se měl zmínit o tom, že než se ryby dostanou do našich akvárií v domácnostech, jsou umísťované v jiných akváriích a to ve velkoobchodech i v maloobchodech. Všude tam jsou též odlišné podmínky…

Všechny tyto peripetie ryby zvládají i přesto, že jde o, velmi mírně řečeno, nestandardní období jejich života. Co však již nezvládnou, je následné zacházení ze strany neznalého chovatele či úplného laika. A to se právě děje ve chvíli, kdy se ryby následně dostanou do obchodu, nebo do akvárií v domácnosti a ještě k tomu k začínajícímu chovateli. Ryby, které projdou takovým převozem je nutné odborně ošetřit a zajistit jim odpovídající „ubytování“. Správně bych měl napsat karanténu, ale při vyslovení tohoto slova se z pochopitelných důvodů mnohým importérům dělá zle.

Existují dva základní způsoby, dva rozdílné přístupy, jak se postarat o právě importované ryby. Oba ale vedou ke zdárnému konci, nebo chcete-li, ke zdárnému začátku. Málo platné, ale základem by měla být vždy karanténa! Karanténa je základ chovu akvarijních živočichů všeobecně, ale v tomto případě jde o nutnost beze všech pochybností. Nedejte nikdy na zjednodušující rady, na náhodu či na milosrdnost přírody. Zde neplatí žádné kompromisy. Budete-li si chtít přečíst o karanténě podrobněji, napište nad článek do vyhledavače slovo karanténa a objeví se články s tímto tématem.

První možnost je umístění nových ryb v karanténě s nutnou dávkou preventivních látek omezující možnost propuknutí některé z chorob, které je možné u importovaných ryb předpokládat. Je zde nutné napsat, že slovo „předpokládané“ v tomto smyslu může být diskutabilní, ale protože se již ryby importují nějaký ten pátek, lze s některými opakujícími se infekcemi již počítat.

U druhé možnosti, kterou preferuji, je karanténa dá se říci náročnější na čas a na přístup akvaristy, ale je šetrnější k rybám. Ryby se umístí do karanténní nádrže s vytemperovanou vodou a hlavně bez jakýchkoliv chemických přípravků. Moje osobní zkušenost je taková: Vodu vždy ohřeju na 30°C i více, to podle druhu ryb. Ale co je důležité, to je právě ta voda. Použiju vždy vodu pokud možno nezatíženou chemií a hlavně čistou. Že se musí jednat o vodu čirou je samozřejmé, ale mám spíše na mysli vodu čistou chemicky, dobře pročeřenou a odpovídající nároku karanténovaných druhů ryb.

Karanténní nádrž nevybavuji filtrem a pokud možno, alespoň první týden, denně obměňuji podstatnou část vody se shodnými hodnotami. Mám zkušenost, že rybám všeobecně nezatížená voda svědčí a mám-li tu možnost, obměňuji vodu v nádržích často. Pokud se v karanténě na rybách do čtrnácti dnů nic podstatného neprojeví, zařizuji nádrž k trvalejšímu pobytu. Ta už je vybavena filtrem a volím odpovídající teplotu i jiný krmný režim. Rozhodně, až na výjimky, nekrmím v karanténě živou potravou z přírody. To abych vyloučil případnou infekci z „domácích zdrojů“. Po dvou měsících karanténované ryby umisťuji do domovské nádrže.

K tomu bych ještě rád dodal, že domovská nádrž je ta nádrž, ve které budou ryby umístěny natrvalo, ale pozor, v tu dobu ještě nerad pouštím tyto ryby do akvária s ostatními druhy, tedy s těmi, které mám již v chovu delší dobu jako „domácí“. Dva měsíce je přece jen hranice, ale ještě není rozhodně konec všech možných peripetií.

Přeji tedy hodně štěstí při nákupu ryb v odborných obchodech a mějte na paměti, že je vždy dobré se informovat, zda jsou Vámi kupované ryby importované, nebo zda pocházející z našeho, tedy domácího chovu. Můžeme debatovat dlouhou dobu, ale věřte, je v tom rozdíl!