Mám toho tady požehnaně a tak se omlouvám, že se dnes budu zabývat pouze heslovitým vzkazům. Jde o všeobecně platné poznatky, ale při jejich neznalosti mohou „zavařit“.

Pane Pavle, měl jste smůlu!

Colisa lalia je povšechně brána jako klidná společenská rybka a patří do kategorie menších druhů akvarijních ryb. Chováme ji i v nevelkých akváriích, a protože je to ryba labyrintní, tedy nepotřebuje nutně vzduchování podobně jako Betta, je možné ji chovat i v malých akváriích na pracovním stole. A to se právě stalo osudné několika rybám v akváriu na pracovním stole pana Pavla.

Akvárium o délce čtyřiceti centimetrů, výšce dvaceti a zrovna tak šířce, je sice malá nádrž, ale s trochou fantazie a při použití skromné, ale vynalézavé dekorace je možné s ním udělat velkou parádu. Zvláště, nachází-li se na našem pracovním stole, bezprostředně před našima očima. Osobně bych ho ještě podložil tak deseticentimetrovým podstavcem z polystyrenu, abych mu dodal dominance.
Původně to byla prostá, leč krásná myšlenka a tak pouze v hlavě nevydržela.

Konec konců, ta myšlenka ho pronásledovala od výstavy, kterou shlédl koncem roku a kde podobnou nádrž viděl v reálu. Po několika týdnech ukrutného trápení, které se nedalo vydržet, se jednoho dne objevilo na Pavlově stole akvárium. Původně to měla být pouze dekorace s nevelkým kořenem a porostem nízkých rostlin, kde dominantu měla zajišťovat rostlina většího vzrůstu, která bude vyrůstat z vody nad její hladinu. Vše mělo být osvětleno stolní lampou za pomoci úsporného zdroje světla. Myšlenka jednoduchá, krásná a poměrně snadno dostupná. I stalo se. Vše dopadlo podle Pavlových představ, ale něco tomu stále chybělo… No jasně, byl to pohyb v akváriu.

Volil mezi krevetami a rybami. Netrvalo dlouho a na radu prodavače z odborného obchodu vpustil do akvária dva páry Colisa lalia. Jsou to rybky klidné, nenáročné a malého vzrůstu. Pan prodavač měl pravdu a doporučení bylo naprosto v pořádku. Jenže…, vždy nějaké to jenže existuje a tak bylo hned druhý den hned po ránu v kanceláři připraveno nemilé překvapení. Na stole vedle akvária ležela již zaschlá samička lalie. Smutná příhoda ovlivnila celý Pavlův den a jeho oči neustále bloudily po akváriu. Měl ho přikrýt, byla to jeho chyba! Vyčítal si. Jenže, z akvária vyrůstal již krásný Echinodorus a Pavel nevěděl, jak na to. Snížil tedy o poznání hladinu vody v akváriu s tím, že takové opatření již bude stačit.

Druhý den čekalo Pavla další nemilé překvapení a velmi mrzuté ranní přivítání. V akváriu nenašel ony tři zbývající ryby, ale pouze jednoho živého samečka. Druhý byl ubit a ležel již uhynulý v rohu akvária. Zbylou samičku našel na zemi vedle stolu již zaschlou. Pavlova představa o klidných, nenáročných a snášenlivých rybkách byla ta tam a ponaučení příliš kruté. To, co Pavlovi ale zbylo, bylo jasné ponaučení o tom, že v akvaristice není nic podle předpisů.

Je docela dobře možné, že někteří ze čtenářů si řeknou, že bylo jednodušší napsat pár řádků o tom, že u některých druhů klidných ryb, a vlastně živočichů vůbec, se najdou i takoví, kteří jsou agresivní a zcela nesnášenliví. Na to já ale mám logickou odpověď a asi jsme si to všichni v životě již uvědomili. Je-li totiž, byť nevelké ponaučení, navázáno na konkrétní příběh, tak nějak samo se nám uloží do paměti a zvláště pak těm, co začínají. No a hlavně pro ty jsou tyto řádky určeny.

Kolosální blbost!

Do rozednívající se ponuré ranní atmosféry zavřeštěl ostrý akcent sousedovic kohouta. V takové chvíli není dobré se probudit, zvláště pak, máme-li ještě dost času na vstávání. A to se právě přihodilo Jindrovi. Bylo po spánku a to mu ještě zbývaly téměř dvě hodiny. Párkrát se otočil, párkrát zalamentoval, a když se již potřetí ozvalo protivné hrdelní zaskřípání drzého kohouta odvedle, vstal. Co teď?

Káva zavoněla po kuchyni a za okny se začal probouzet den. Pršelo, mlha osahávala povrch všeho na co dosáhla, a jako houbu promoklou a mazlavou zem přikrývala těžká tráva. Na to koukal z okna Jindra a v duchu lamentoval, že mohl klidně ještě spát. A právě v takových chvilkách, děda jim říkal jalové, přicházejí myšlenky. Myšlenky na vše možné a jsou mezi nimi i ty špatné, takové, které nás mohou poznamenat na celý den a někdy i na celý život. Takové je nutné eliminovat, zakázat, škrtnout, vypustit. Prostě, již v počátku je prostě přebít čímkoliv, než připustit zkrat či depresi.

Jindřich byl řidič a tak bylo jeho myšlení v podobných situacích snad stále. No řekněte, co dělat při dlouhých cestách za živobytím. Jasně, že přemýšlet nad kdečím, no a když začnete hned ráno s bludnou a ohavnou myšlenkou, provází vás po celý den. Ta myšlenka přišla, byla plíživá a zpočátku nenápadná. Byla tak nenápadná, že ve zlomku vteřiny zmizela. Po chvíli se ale objevila znovu a to již se zvláštní, až vlezlou intenzitou. Po několika minutách již nezmizela vůbec a první reakce na ni byla zcela jasná: „Je to kolosální blbost!“.

Po práci se Jindra vydal za bývalým kamarádem do nedalekého města. Byl to akvarista a Jindra si již dlouhou dobu sliboval, že ho navštíví. Po krátkém telefonátu byl na cestě. Jeho první slova ve dveřích zněla asi takto: „Ráno jsem na tebe myslel…“. Potom se v dlouhém rozhovoru společně dívali na mnohá akvária a hovořili o nejnovějších kamarádových poznatcích v tomto oboru. Jindra nevěděl, proč ho ráno probudil onen drzý a protivný sousedovic kohout, nevěděl proč ho napadaly hned od rána ony vlezlé myšlenky, nevěděl, proč zrovna dnes navštívil Otu, svého kamaráda, kterého ale již dlouho neviděl a ani si na něj delší dobu nevzpomněl… Až dnešní promoklé a protivné ráno. Nevěděl proč k němu odpoledne po práci přijel!? Co ho vlastně přimělo k tomu, že uposlechl onu myšlenku, neměl přece žádné vazby, žádné nutkání se s Otou setkat! Přesto tu teď sedí, pije kafe a se stále větším zaujetím sleduje jednu „blbou čudlu“, která se ne a ne dostat do ulity šneka, aby ho slupla.

Od té doby se Jindra již nikdy neptal, co má dělat, když se dříve probudí. Bylo to právě naopak. Probouzel se dříve záměrně a rád. To aby vše stihnul, než odejde do svého pohyblivého zaměstnání. No co, osm akvárií není zase tak mnoho, ale už mi Ota lepí další dvě do nového stojanu…

A tak se stal z Jindry akvarista bůhví proč! Dodnes není Jindra schopný říci, co ho vlastně k tomu všemu přivedlo, proč se onoho rána stala ta věc s kohoutem a kde se vlastně objevila v jeho hlavě ona myšlenka na to, aby navštívil svého kámoše akvaristu, kterého již dlouho neviděl. A přitom si dobře pamatuje, jak si v první chvíli onoho uplakaného rána u okna při pomyšlení na kamaráda a na jeho akvária pomyslel, že je to kolosální blbost!

Zdravím všechny akvaristy, co jich na této Zemi pobíhá a čtou naše stránky a vzkazuji, že i takové příběhy se ke mně přes Články dostanou. Díky za ně a omlouvám se za případné nejasnosti v úpravě textu. Jde však o podstatu věci, ne?