1. Komáři (Culicidae) jsou podobni pakomárům, o kterých bude také řeč. Jejich larvy se zkrmují živé, mražené a lyofilizované (mrazem sušené). Tito velmi známí a mnohdy nepříjemní zástupci hmyzí říše, jsou velmi dobrá a vhodná potrava, ale kdo při zkrmování živých larev komárů není opatrný, může zažít nemilé překvapení.

Je tomu už mnoho let, co jsem na radu svých kolegů z klubu vyrazil k jedné pražské požární nádrži. Tehdy se zrovna lovili komáři a ve vodě bylo doslova černo larev. Byl jsem vybaven velikou sítí, protože jak kolegové říkali, komáří larva to je poklad. A opravdu, nalovil jsem mnoho larev a byl s lovem velmi spokojen. Večer, kdy vše na Žižkově utichlo a dvory zavoněly čerstvým deštěm, jsem larvy propláchl a lžičku po lžičce podával svým miláčkům. V nádržích to zrovna vřelo a všechny druhy ryb si plnily bříška živým požehnáním! Neměl jsem tenkrát ještě moc zkušeností s tímto krmením a tak, když se mi zdálo, že by si daly ještě, přiložil jsem do kotle! Nabral jsem po lžíci larev a přidal do každého akvária řka: „Tak si holky ještě dejte!“, a po chvíli jsem odešel spát.

Noc byla sice pozdně jarní, ale již teplá a tak mé tělo v noci zatoužilo po tekutinách. Vstal jsem a odešel do kuchyně, kde byla také všechna moje akvária. Po paměti rozsvítím světlo a ruka se dotkla dvířek lednice. Nalil jsem si limonádu a jak ji tak rozespale zvedám k ústům a zakláním hlavu, div jsem se nezalkl! Strop, který byl ještě večer bílý, změnil barvu na černou. Nejhorší to bylo v rozích. Doslova miliony komárů se mnou sdílely byt. Nemusím asi vysvětlovat, že samice těchto bodavých komárů nejsou zrovna příjemnými společníky.

Tu noc jsem strávil s vysavačem a s různými technikami vykuřování. Znamená to, že larvy bodavých komárů rodu Culex, běžně lovené a zkrmované, prodělávají v teplé vodě velmi rychlý vývoj a krvelačné samičky tak mohou velmi znepříjemnit naše žití. Berte tedy toto moje ponaučení v úvahu, budete-li chtít udělat radost svým rybičkám. Raději nakrmit méně a zbytek larev po vyčištění co nejrychleji zamrazit.

2. Pakomáři (Chironomidae). Vyskytují se po celém světě a mnohdy žijí v neuvěřitelně extrémních podmínkách. Pro zkrmování rybám se dobře hodí opět jejich larvy. Výhodou je, že jejich dospělci nejsou bodaví. Známé jsou především larvy rodu Chironomus, které jsou mezi akvaristy nazývány „patentky“. Jejich zbarvení je typicky červené, to je způsobeno hemoglobinem. Je to ostatně stejné barvivo, které zabarvuje krev savců. Tyto larvy se loví a sbírají v přírodě v podzimních měsících. Loví se (těží) podobně jako nitěnky, v bahně. To je všeobecná pravda uváděná v literatuře. Z vlastní zkušenosti ale vím, že se dají patentky nachytat i do lovící sítě na plankton. Stalo se mi to v jednom potoce, kdy těchto larev tekly ve volné vodě doslova „hejna“. Potom už jen stačilo nastavit síť mezi dva kameny. No zkrátka „samoobsluha“.

Dají se dnes již běžně zakoupit zamražené, ale i živé v odborných prodejnách. Budete-li tyto larvy nakupovat, dejte pozor na jejich kvalitu! Velmi často se stává, že nabízené komáří larvy, ať již jakékoliv, nejsou dobře vyčištěny, nebo jsou nekvalitně zamraženy. Stalo se mi dokonce, že po rozmrazení velmi silně zapáchaly! To je pro potřeby krmení nepřípustné!!!

Toto je ale možné velmi dobře kontrolovat. Přírodní krmivo je většinou zamrazováno do tabulek podobných čokoládě. Takže jednoduše odlomíte porci a nevhodíte ji do akvária tak, jak to doporučují některé špatné návody. Tuto porci nechte rozmrazit ve skleničce s čistou vodou a sledujte přitom stav zamražených larev. Je-li po rozmrazení mezi nimi mnoho bílých larev (před zamrazením již mrtvých), nebo se voda zakalí a zapáchá, nekrmte! Ještě doporučuji rozmražené larvy propláchnout v sítku pod tekoucí studenou vodou.

3. Skleněné pakomáří larvy-korethry-(Chaoborinae). Skleněné se jim říká proto, že jejich tělo postrádá barvivo. A tak se při bližším prozkoumání pod mikroskopem staneme svědky velmi zajímavého pohledu na vnitřní orgány tohoto živočicha. Tyto larvy jsou akvaristy obzvláště ceněny.

Loví se sítí podobně jako plankton ve volné vodě, ale s hrubšími oky sítě. Jejich výskyt je, zvláště na podzim, akvaristy velmi hlídán a lokality, kde se tyto larvy vyskytují, jsou mnohdy úzkostlivě střeženy. Problém je, že masa těchto larev „cestuje“ ve volné vodě a záleží tak mnohdy na štěstí a pochopitelně na znalostech. Další zvláštností je, že se převážně loví v noci. Pozor! Tyto larvy jsou též dravé! Nedávejte je tedy živé do nádrží s nejmenším potěrem. Velmi dobré jsou též zamrazené, ale tyto larvy vydrží velmi dlouhou dobu (i několik týdnů) na ploché misce v lednici. Musí být ale bez vody, pouze navlhčené, aby nevyschly.
Před drahnými léty se mi stala v této souvislosti příhoda, na kterou vzpomínáme s mojí ženou dodnes.

Na jedné přednášce jsem dostal „velmi důvěrnou informaci“, že v rybnících u České Lípy se vyskytují velké masy těchto vzácných larev. Tato skutečnost mi na několik příštích hodin zcela změnila život. Přišel jsem domů jako ve snách, a ohlásil, že odjíždím a začal balit. No, nakonec jsme vyrazili s mojí ženou oba a pojali to jako romantický noční výlet. Bylo asi tak k půlnoci, když jsme dorazili před Českou Lípu k prvnímu rybníku. Zastavil jsem u silnice, oba jsme si vzali potřebné nástroje a nádoby a vyrazili přes pole k rybníku. Byla překrásná noc a mezi masitými mračny pronikalo jasné měsíční světlo, které tvořilo na zemi divadelní scenérii, při níž pohybující se mračna kopírovala členitou, podhorskou krajinu. V dálce na kopci se rýsoval obrys zámku a do tajemné noci zaštěkala liška. Fičící podzimní vítr a zvuky noční zvěře dovedly tuto scénu k dokonalosti. Noc byla doslova nabita tajemnem a naplňovala vrchovatě pohár romantiky! Pro náhodné pozorovatele bychom však byli značně podezřelá dvojice!

Když jsme ale, asi tak k druhé hodině ranní, dorazili k poslednímu rybníku, neměli jsme ještě ani larvičku. Neztrácel jsem ale naději a s elánem montoval síť. „Tak teď něco uvidíš!“, hrdě jsem prohlásil směrem k prochladlé ženě, dodávaje tak sám sobě naději a ponořil síť do temné vody rybníka. Měsíc sledoval naše počínání se zájmem a mně se opravdu zdálo, že se mezi putujícími mračny potutelně usmívá. Po chvíli lovení jsem nabyl dojmu, že síť je jaksi těžší. Rozhodně se s ní hůř manipulovalo než na počátku lovu. Rozechvěl jsem se po těle a řka, že udělám zkušební prohlídku, jsem síť vytáhl. Voda rychle odtekla, ale síť byla téměř prázdná a jediné, co způsobilo její obtížný pohyb vodou, byl kal.

Přesto jsem za účasti své ženy a baterky její chudý obsah vyklopil do připraveného kýble s vodou. Kužel světla prosvítil zakalenou vodu až na dno kýble. Zklamaně jsem musel přiznat, že lov byl opět neúspěšný a chystal se balit. Přirozená ženská zvědavost ale nedala mému protějšku, aby se ještě přesvědčila o našem neúspěchu. Do tajemné noci se za mými zády ozval radostný výkřik: „Rychle se pojď podívat, ale rychle.“, ozval se vzrušený hlas! S otazníky jsem spěchal od auta. „Podívej!“ Mé oči po chvíli zaostřování spatřily jedinou koretru. Byla sama a byla vyděšená. Pochopitelně jsme ji slavnostně vypustili zpět do rybníka a odjeli zpět k domovu.

Ještě bych se rád zmínil o hmyzu v poslední fázi svého vývoje. Jedná se o suchozemský hmyz, který se loví se speciální smýkací sítí na loukách, případně se setřásá z keřů, nebo nízkých stromků. Tento hmyz je zkrmován zřejmě nejméně a je to veliká škoda. Předpokládá se zde určitá znalost akvaristy, protože po lovu musíme hmyz v připravené nádobě zchladit a opatrně přebrat.