Asi bych ještě neměl upozorňovat na blížící se jaro, ale tak mi to nějak nedá. Na větve stromů na zahradě jsem pověsil poslední lojové koule a myslím, že budu letos muset ještě nějaké přikoupit. I když byla zima tady u nás v Lužických horách poměrně klidná a mírnější než jiné, spotřeba potravy byla o chlup větší. Ale teď mi tak napadá, kdybych na větve stromů zavěsil ještě více oněch lojových koulí, myslím, že by asi zmizely tak jako tak… Jen je mi tak trochu líto našich kočičáků, kteří se za okny mohou při pohledu na hejno sýkorek pominout, ale teplé místečko u pece je přeci jen v tuto roční dobu jistota!
Z mých předjarních úvah se raději přenesu k akvaristice a k Vašim dopisům. Poradna je stále „odpojena“ a tak je frekvence korespondence v mé poště o poznání živější. Spojil jsem některé dotazy v jedno související téma a tím zároveň odpovídám několika našim pisatelům.
Filtrační hmota
Pro zdárnou funkci filtrů je nutná filtrační hmota ať v podobě nejrůznějších umělých hmot, tak v podobě keramických, přírodních či různorodých materiálů. Nejčastější jsou kompaktní hmoty z polyuretanu, všeobecně a ne tak zcela správně se jim říká molitany, které se v poslední době funkčně velmi vylepšily díky novým technologiím výroby. Tyto hmoty mohou nejen tvořit funkci biologickou, ale i dobře zachycují fyzické nečistoty a nejrůznější nežádoucí odpady, které se volně pohybují vodou v našich akváriích. Dále se používají keramické elementy v podobě dutých trubiček či prvky nejrůznějších tvarů. Je možné též použít tzv. plastové filtrační koule či tzv. ježky. Zrovna tak dobře se ale používá přírodní materiál jako například křemičitý štěrk nejrůznějších frakcí.
Co použijeme jako filtrační materiál je koneckonců nepodstatné, ale bez jakýchkoliv pochyb musí tyto hmoty splňovat některé důležité aspekty a to i pro případ specifického použití. Pokud používáme filtr pro běžné akvarijní účely, jde hlavně o to, aby byla filtrační hmota v něm inertní, kompaktní a měla co možná největší plochu povrchu jednotlivých částí. Více než o zachycování fyzických nečistot, tato funkce je ale též důležitá, jde ale o to, aby dokázala filtrační hmota pojmout co možná největší množství bakteriálních kolonií. Ideální je, aby vstupní voda, než opustí filtrační hmotu, protekla co možná nejkomplikovanějším labyrintem. Tedy, aby se voda co možná nejvíce regenerovala stykem s přisedlými koloniemi bakterií. Pozorný čtenář z těchto informací jistě odečte, že jako filtr tedy slouží i celý vnitřní prostor akvária a zvláště pak štěrkové dno.
Co je ale poměrně diskutovaným problémem v této oblasti, je propírání filtrační hmoty. Musím napsat, že v této oblasti hraje velkou roli teorie, která je začasto velmi jasná a na první pohled logická. Jde o propírání filtrační hmoty pod tekoucí vodou přímo z vodovodu. Na jedné straně zde máme teoretickou rozvahu o tom, že ve vodovodní vodě je obsažen chlór právě pro potírání bakterií, tedy slouží jako stabilizátor její čistoty ve vodovodním řadu a z povahy věci je zřejmé, že se takto upravuje pro potřebu člověka. Tedy jednoduše, chlór zabraňuje množení zárodků bakterií ve vodovodních sítích. A je to tady, logický vývod tedy může být: vyperu-li filtrační hmotu pod tekoucí vodou z vodovodu, zničím veškeré bakterie v ní, což je špatně! Jenže, ono je takové uvažování tak trochu odlišné od skutečnosti a tak je možné napsat, že je nutné vzít v úvahu veškeré skutečnosti.
Chlór je plyn, který je sice velmi toxický, zvláště pak ve větších koncentracích, ale je též velmi těkavý. Napustíte-li sklenici vody přímo z vodovodního řadu, je dokonce možné spatřit její mléčné zabarvení, což se mylně považuje za důkaz přítomnosti chlóru v ní, jenže to je omyl!!! Mléčné zabarvení vody je pouze, jednoduše řečeno, vysoký obsah bublinek vzduchu v ní. Po chvíli ustálení zmizí a voda ve sklenici je krásně čirá. Pominu teď ten případ, kdy je voda z vodovodu trvale zabarvená do žluta, nebo má jiný barevný odstín, který přetrvává. To je rozhodně špatně. Nasycenost vodovodní vody chlórem má svá přísná pravidla a jeho úmyslná koncentrace ve vodovodní vodě není pro člověka závadná. Chlór je ale těkavý plyn a k dobru všech akvaristů a hlavně jejich chovanců, když voda opustí vodovodní kohoutek a ještě lépe sprchovou armaturu, chlór ve velkém množství z vody vytěká. Jeho zbylá koncentrace je tak nepatrná, že bakteriím ve filtru neublíží.
Budete-li přesto pochybovat o vhodnosti čerstvé vodovodní vody k propírání filtrační hmoty, napusťte si ji do čistého kýblu a filtr properte tam. Jinak se ale mohu s čistým svědomím přiznat, že propírám filtrační hmotu již od počátku mého akvaristického snažení přímo pod sprchou a mé zkušenosti jsou bezproblémové. Mohu též doporučit automatickou pračku s programem máchání, pochopitelně bez přidání prášku na praní, ale to je výzva spíše pro větší líhně.
A nakonec jednu z praxe…
Před drahným časem jsem měl kolegu akvaristu, který ke svému koníčku přišel takovým zvláštním způsobem. V té době se konaly v Praze železné neděle. Byly to, myslím dvakrát do roka dny, kdy mohl každý cokoliv odložit na ulici před dům, pokud to mělo železný charakter. No a v té době šel zrovna kolem jedné takové hromady šrotu můj kolega Václav. Vašek měl v sobě, aniž to tušil, nenaplněnou touhu z dětství a tou bylo akvárium. On to ale nevěděl a k tomu, aby jeho touha v duši propukla v konkrétní podobu, neměl prozatím žádný určitý důvod, žádný zásadní podnět. Až tehdy, šel kolem takové jedné hromady a na vrchu onoho šrotu uviděl starou kostru od akvária. Bylo to docela malé akvárium a v té době se ani jinak akvária nevyráběla. Musím napsat tak trochu s nadsázkou, že to byla ona osudná chvíle, kdy se Vašek vlastně našel na hromadě šrotu.
Vašek kovovou kostru očistil, zasklil a napustil vodou. Od té doby neznal nic jiného. Do roka měl v bytě půl tuctu akvárií a stal se z něj velmi pilný student tohoto oboru. V té souvislosti mě napadlo, že podobné podněty jsou asi běžné, a že najít hezký knoflík a nechat si na to konto ušít sako není asi také od věci, že? Ale pozor, na zemi se válejí všelijaké věci a jako kluci jsme na prázdninách tady na severu Čech nacházeli například mnoho pozůstatků z doby válečné, jako ještě plné náboje do nejrůznějších střelných zbraní, helmy, zbytky vojenské výstroje a pod strání v lesní zatáčce dokonce zdemolované vojenské auto… To ale v nás neprobudilo naštěstí žádné skryté touhy a v tomto případě je to dobře, asi v nás ani nebyly.
Jsou to zkrátka ty chvíle, kdy se v nás NĚCO probudí a my hned od první chvíle víme, že je to ono. Tento týden jsem odepisoval klukovi Romanovi, který našel ve sklepě poklad. Krabici plnou nejrůznějších potřeb pro akvaristiku. Podle popisu a pozdějšího telefonátu jsem zjistil, že jde o pozůstalost po jeho dědovi, který byl akvarista. A bylo to venku! Geny se nezapřou, jak se začasto praví, a v tomto případě se právě ten náhodný nález stal tím správným podnětem. Kluk Roman zahořel nadšením. Jen jsem mu doporučil většinu toho nálezu umístit v popelnici, nebo snad v nějakém akvaristickém muzeu a začít tak trochu jinak, než jeho již nežijící děda.
Tedy, přeji Vám všem, abyste též včas našli tu svoji krabici a probudil se ve Vás onen nezaměnitelný a krásný pocit objevu něčeho, co jste již dávno v sobě nosili, jen nebylo jasné, co to vlastně je!
0 komentářů