Při mých cestách po akvaristickém světě zaznamenávám čím dál častěji jednu, nejen pro mne velmi nedobrou, leč bohužel skutečnou, situaci. Jde o ukončení chovu ryb u jednotlivých akvaristů a to začasto i těch „skalních“. Je to velká škoda pro akvaristiku vůbec, ale též pro celý akvaristický trh. Je totiž všeobecně známo, že ryby z tuzemských chovů patří k těm nejkvalitnějším co do stavu zdravotního, tak i celkové vitality. Tuto situaci má na svědomí několik důvodů a tak si o nich pojďme něco říci.

Obchod

Telefonát do odborného obchodu: „Měl bych v nabídce modré ramirezi, nepotřebovali byste je do obchodu?“ Chvíle mlčení…: „A co je to za ryby?“ V tu chvíli mě vždy poleje horko a mám chuť hovor ukončit. Jak se zachovat? Z důvodu slušnosti však již započatou otázku dokončím: „No, jsou to malé cichlidky, ale v modrém provedení.“, volím raději pro laika srozumitelnější popis. Opět chvíle ticha…, „Nám ryby vozej.“ „Tak děkuji a nashledanou.“, kvapem a s ulehčením hovor ukončuji.

Myslíte, že je tato situace výjimečná? Ale vůbec ne, takových obchodů je u nás habaděj. Pravda ale je, že je stále kam se obrátit, jen musíte znát trh a třeba popojet o několik desítek kilometrů dál. Těch kilometrů ale poslední dobou přibývá. Co se ale stane chovatelům, kteří jsou na chovu ryb a potažmo i na jejich výkupu závislí? Po mnoha neúspěších s výkupem v našich prodejnách se obrátí na některou z exportních firem. No a co se stane? Naše kvalitní a dá se říci i zdravé ryby putují za hranice a tytéž druhy, ale importované, které jsou začasto velmi oslabené i napadené infekcemi, cestují do našich akvaristik. Tak to je jeden z důvodů, který není na první pohled až tak významný, leč koho se týká, ví dobře jak nedobrá tato situace pro akvaristiku je.

O výkupních cenách ryb na trhu bych rád napsal pouze to, že jsou nízké a myslím, že je to chyba i pro ně. Snad každý obchodník řekne to samé a vůbec se nedivím, prošel jsem si tím sám. Z pohledu obchodníků jsou nízké výkupní ceny pochopitelně výhodné, ale je tu právě to ALE! V kamenné akvaristice, například tady u nás na severu seženete tetru konžskou dejme tomu za 40,- Kč. Pojedu-li nakupovat do většího města a vyhledám-li kamenný obchod, můžu zaplatit za stejnou rybu o sto procent více.

To je věc každého obchodníka, ale je také nutné vědět, proč tomu tak je. Ceny v samostatných obchodech si určuje obchodník sám a také se proto snaží ryby sehnat za slušnou cenu. Je to zkrátka vždy kompromis mezi chovatelem a obchodníkem. Z výkupní ceny potom vychází s obvyklou či neobvyklou marží obchodníka i cena prodejní. Ve větších podnicích, tedy v řetězcích obchodů, ceny určuje majitel, který ale začasto toto provádí plošně a vychází například z cen importovaných ryb. Prodavači potom už jen konají příkazy shora. Ve většině případů není ani možné upozornit na vysokou cenu ryb, protože se Vám dostane odpovědi, že oni sami, tedy v prodejně, ceny ovlivňovat nemohou. Je tedy na každém obchodníkovi, jak to s cenami ryb ve svých obchodech dělá. Je ale také potom na nás zákaznících, zda budeme ceny za ryby v obchodech akceptovat.

K tomuto bych ještě rád dodal, že výkupní ceny za akvarijní ryby u mnoha druhů zůstaly na téměř stejné úrovni, jako tomu bylo v minulosti. Náklady na chov stouply o sta i tisíce procent. I to je další důvod, proč se mnozí chovatelé od chovu akvarijních ryb odklánějí.

Energie – voda

Tento důvod patří k oněm významnějším. Totiž, kdo dokáže chovat ryby skutečně v úsporném režimu, ten ještě vyjde. Jde ale skutečně o využití každého místa, které je energeticky náročné. S tím souvisí použití moderní technologie a jejího neustálého obměňování. Tím mám na mysli osvětlení i vytápění akvárií. To ale pochopitelně něco stojí a ne každý se takto hodlá chovat. Další úspory jsou možné v použití dobrých a vhodných filtrů. Nemyslím tím prvotní úsporu elektrické energie, ta je u filtrů docela minimální, ale jejich pracovní možnosti. Použití výkonných a technologicky dobře zvládnutých filtrů pro regeneraci vody ve smyslu její úspory je scénář pro nedalekou budoucnost. Voda, to je v poslední době velmi diskutovaná položka v chovu ryb. Pro rodinná akvária, která jsou závislá na vodovodním řadu, nehraje voda v ekonomickém rozpočtu rodiny prakticky žádnou roli. Ne až tak pro akvaristu, který denně obměňuje v akváriích několik set, nebo i mnohem více litrů.

Pokročilý věk – zdravotní komplikace

Tak to je skutečně perla ve výčtu neblahých scénářů. Jde o to, že snad každý akvarista touží po chvíli, kdy nebude muset chodit do práce a bude mít čas na své miláčky v akváriích. Ve většině případů se o této situaci mluví v souvislosti s odchodem do důchodu. Stává se ale, že právě v ten čas se ozvou ony velmi nevítané, anebo i dlouho skryté neduhy těla a třeba i ducha. No, a když jsou nekompromisní a závažné, s chovem ryb je najednou veta a nepomůže ani svěcená voda, jak by řekla naše bábinka. V tom případě jsou i veškeré úsporné programy zcela zbytečné.

Když si představím, že u některých z nás se takové i obdobné veličiny mohou setkat v jeden okamžik, nedivím se takovým rozhodnutí. Další důvod je právě ten, že tolik silná populace akvaristů, která „vyrostla“ v minulých letech skutečně stárne a to jsou také důvody odchodu do akvaristického důchodu. Takový milovník akvárií si povětšinou ponechá jedno či dvě akvária a s intenzivním chovem je veta.

Co k tomu ještě dodat? Tyto skutečnosti a myšlenky na ně mě rozhodně nenechávají klidným, ale co s tím? Dnešní svět je orientován hlavně na stránku ekonomickou, a že je to zcela jasně chyba, svět pozná až zase později, ale co s tím teď, přeskočit vývoj se pokoušelo mnoho pořádků, ale ještě se to nikdy nepovedlo. A mimochodem, tyto pokusy jsou většinou ještě doprovázeny krví a utrpením nejen lidí samotných. Musíme tedy doufat, že se vývoj i v tomto směru zachová odpovědně, a že se akvaristika dočká opět lepších časů. Ale jako optimista v tomto směru si myslím, že skuteční akvaristé z tohoto světa nevymizí, a že akvaristika, jak tomu již mnohokrát v její historii bylo, se opět přehoupne do své významnější pozice.