Je to už v dnešním světě tak zařízené, že platí snad ještě více pravidlo „co si neuděláš sám…“, než v minulosti. Spolehnout se na vlastní rozum ale je, a bylo vždy to nejlepší řešení snad ve všech činnostech člověka. Co ale dělat, když na některé věci, a je jich kolem nás habaděj, náš rozum prostě nestačí? Tato otázka napadne v určitých životních situacích občas každého a její řešení není začasto vskutku jednoduché.

Stačí tuto otázku položit komukoliv z oblasti chovatelství a v tu chvíli se ocitneme v neskutečně složitém labyrintu odpovědí. Rozdělme tento prostor ještě dále a vyjměme z něj akvaristiku a i tak to nebude snadnější. Postačí zcela zásadní otázka, kterou si denně kladou lidé, když zařizují zcela nové akvárium a ještě nemají zkušenosti. Co dělat při jeho konstrukci, jeho vybavení a jeho následném provozu, anebo zcela prostě, jak zařídit akvárium, aby nedocházelo alespoň ihned zpočátku k problémům s jeho provozem a následně ke zdravotním problémům chovaných živočichů?

Z mé dlouholeté praxe poradenství jasně vyplývá, že převážná většina začínajících akvaristů či lidí, kteří si prostě pořizují akvárium z důvodů bytové dekorace či pro svá dítka, jsou až propastně nepoučeni, nebo nemají jakékoliv znalosti z tohoto oboru. Mezi nimi jsou pochopitelně i ti odpovědní, kteří dají na rady z kdejaké veřejné publikace, nebo shánějí informace v knihách v a nejrůznějších článcích na internetu. Je též možnost navštívit akvaristickou burzu, nebo přímo známého akvaristu a informovat se tam. To ale není také tak snadné, jak to na první pohled vypadá. Známých akvaristů není už jako máku, abychom je mohli oslovit kdy potřebujeme a na burzách není zase tolik času vzhledem ke všeobecnému frmolu.

Ať to vezmu z jakékoliv stránky, v drtivé většině případů se nakonec stane to, že celá legenda nového akvária vznikne v podstatě v několika málo minutách při nákupu ve specializované prodejně. A jsme opět na začátku. Jak neinformovaný člověk pozná, že se jedná skutečně o specializovaný obchod, že mluví se skutečným specialistou? Má se tedy nejprve zajímat o obchodní praxi a psychologii prodeje? A jak pozná, že se skutečně tam dozví o obchodu to, co potřebuje…a tak bychom mohli pokračovat snad až do prenatálního stavu, ale i tam…

Tak trochu s nadsázkou jsem se dotknul problematiky dnešního stavu získávání informací, což se pochopitelně týká i ostatních oborů. Když si koupíme u toho nepravého prodejce automobil, zřejmě se dočkáme toho, že za krátký čas nepojede, když nakoupíme u podvodníka kopii drahých hodinek, dopadneme podobně a tak dále, ale právě v chovatelství dochází z těchto důvodů k nešťastným událostem v podobě úhynu zcela bezbranných tvorů, kteří jsou striktně odkázáni pouze na naší péči.

Jaká je vůbec podstata prodeje akvarijních ryb a ostatních živočichů? Když vzpomenu na začátek posledního desetiletí minulého století, existovalo v naší zemi pouze několik desítek obchodů s tímto sortimentem a živými zvířaty. Největší podíl na maloobchodní síti měl o.p. ZVERIMEX, jako obchodní podnik Svazu chovatelů, a to cca 40 prodejen po celé tehdy ještě ČSSR. Dále se na trhu podílely nejrůznější chovatelské spolky, květinové síně a v Praze ještě několik prodejen DSP a SLZ. Krom Zverimexu, který byl již svoji podstatou obchodní podnik, šlo povětšinou o zanedbatelné snahy jednotlivých subjektů a to většinou na žádosti samotných zaměstnanců, které vycházely z jejich zájmové činnosti.

Hned po roce 1990 se na trhu začaly spoře objevovat nejrůznější subjekty, které také vycházely z oblasti zájmové činnosti, ale nikdo neměl představu, kam tato činnost vlastně směřuje. Zverimex se „úspěšně“ rozpadal a tak vlastně pomalu mizel i jediný rozsáhlejší velkoobchod. Proč se skutečně jediný a u nás v té době ještě životaschopný subjekt, jako byl Zverimex, postupně vytrácel z trhu, je otázka snad pro ekonomické analytiky, ale odpověď se nabízí sama a je v podstatě nezpochybnitelná. Z věcí příštích vyplynulo, že nebyl asi nikdo, kdo by se o největší subjekt, zabývající se obchodní činností v chovatelství v naší zemi, dokázal odborně postarat. Stalo se tak i z toho důvodu, že podnikání se v té době neřídilo téměř žádnými odpovídajícími pravidly a mnozí si prostě dělali co chtěli.

Snad nejskvělejší situace na trhu nastala záhy po roce 1991 – 2, kdy se postupně zřizovaly chovatelské prodejny ponejvíce za účasti samotných chovatelů a tedy skutečně specializovaných odborníků. Ano, tam se mohli začínající chovatelé poradit a získat tak potřebné informace o chovu toho kterého živočicha. V té době se začala nová historie našeho chovatelství. V té době se také začala přelévat vědomostní základna ze spolků do obchodů. Dělo se tak velmi pomalu, až plíživě, a tak se nenápadně síla našich chovatelských klubů a spolků, tedy přímo vědomostních center, oslabila postupně natolik, že dodnes zbyla až na výjimky vlastně pouze torza.

Jak šel čas a samostatné chovatelské obchody vzkvétaly, z pochopitelných důvodů se samotní, tehdy již majitelé obchodů, začali zajímat o rozšíření své obchodní činnosti a to byla paradoxně zároveň i příčina postupného odlivu vědomostí a zároveň poradenství z obchodů. Samotní znalci a skuteční odborníci z oboru měli čím dál více starostí se svým rozšiřujícím se podnikem a také se zaměstnanci, kterých pochopitelně přibývalo. Kde vzít tolik schopných a hlavně znalých zaměstnanců? Ve skutečně specializovaném obchodě „je to“ přece samozřejmostí. Postupem času se slůvka „je a to“, změnila v „mělo by být“. No a dnes…?

Toto není neuvážená kritika trhu, to je skutečnost, kterou jsem prožil a prožívám, a která jde svojí cestou dál a dál. Kam se časem posune, je otázka, ale mnohé se připravuje a doufám, že se v budoucnu mnohé též změní. Jako člověk, který si v tomto oboru prožil snad téměř vše, co s ním souvisí, se snažím v obchodech zanechat stopu odbornosti a hlavně ponětí o chovatelské práci a předávání zkušeností. Ty ale nikdo nenajde, bude-li se v oboru pohybovat krátký čas. Je to náročná a hlavně poměrně zdlouhavá cesta, pro kterou nemá každý pochopení a trpělivost. Setkal jsem se s absolventy zemědělských i chovatelských maturit i s absolventy bakalářského vzdělání, kteří mají sice základní vědomosti v příbuzných oborech, ale vždy je překvapí specificita a zákoutí akvaristiky, ale hlavně, získané vědomosti se musí naučit předávat dál, právě oněm začínajícím, kteří se na ně v obchodě obrátí s nepopsaným listem z důvodu rady a hlavně, z důvodu jejich další cesty.

To by měl splňovat obchod v dnešní době, tedy v době, kdy vědomosti a praktické zkušenosti nezískáme náhodným čtením článků, ale hlavně postupnou a vytrvalou praxí, která, nejenže postupně naučí nás, ale třeba i rozšíří poznatky našeho oboru. Znamená to tedy jediné. Nečekat, až se o nás někdo postará, nečekat, že vědomosti přijdou samy odkudsi shůry. Zkrátka, vzít to vše do vlastních rukou, máme to ostatně všichni mezi ušima, a postupně se dopracovat do stadia, kdy budeme schopni alespoň základní a pravdivé informace předat dál, předat těm, kteří na naše rady čekají a kteří se na nás s důvěrou obracejí. Jedině tak se naše akvaristika a hlavně chovatelství posune zase o krůček dál.

A co by mělo být nejsilnější motivací naší práce? Zamezit v co možná největší míře utrpení chovaných živočichů!