Jak velké akvárium bych si měl pořídit, chci-li v něm „pěstovat“ (chovat Láďo, chovat!) vrubozubce paví, tedy Astronotus ocellatus, obecně-oceláty? Sice stroze, ale zato výstižně začíná dnešní článek. Ta věta je souhrn půlstránkového dopisu od Ládi. Láďa je sice mladý, ale zato dosti urputný akvarista a jeho dopisy se poslední dobou občas objevují v mé poště. Odpovědi na podobné dotazy jsou sice vždy tak trochu „pod palbou“, protože co akvarista to názor, ale na těchto stránkách téměř vždy vycházím z vlastních zkušeností a tak s tím nemám žádný problém. Jinak řečeno, své poznatky a názory mohu vždy podložit vlastní praxí i dlouhodobým studiem, i když právě z důvodu oné dlouhé praxe, ostatní i třeba odlišné názory zkušených kolegů většinou respektuji, protože vím, že co akvárium to originál… a mimochodem, to je možné s nadsázkou napsat i o oněch akvaristech.

Především se musím zmínit o tom, že CHOV těchto nádherných ryb z povodí Amazonie, jakož i ostatních větších druhů ryb v akváriích, je svým způsobem výjimečný. Zprvu je dobré vzít v úvahu, že vztah k nim je rozdílný například od hejna neonek. To poznáte zanedlouho, to když začnou tyto rybí osobnosti dorůstat do rozměrů menšího vánočního kapra a Vy si je pojmenujete. Jejich projevy v akváriu, pokud je skutečně dostatečné velikosti a obstaráno odpovídajícím vybavením, jsou dobře čitelné a po nějakém čase je možná i jednoduchá komunikace s nimi. Je ale bezvýhradně nutné vzít v úvahu jejich velikost v dospělosti a z toho vyplývající nároky na prostor.

Nerad, ale opět po delší době si musím na našich stránkách povzdechnout. V souvislosti s tímto dotazem jsem vzpomněl na svůj, sice v tu chvíli vítězný, leč tak jako tak nekonečný boj. To když jsem na začátku roku navštívil „specializovanou“ prodejnu a zrovna v tu chvíli odborný zaměstnanec přidával k parmičkám čtyřpruhým do sáčku také dva oceláty. Z rozhovoru jsem odposlechl, hovořila pouze ona zákaznice, že tyto ryby budou doma sdílet jedno společné akvárium ještě s jinými rybami. Co k tomu dodat?
Mám-li se ale vyjádřit ke skutečnému chovu těchto ryb, musím začít od začátku. Pominu tu skutečnost, kdy si od přítele akvaristy přinesete již „hotový“, sestavený pár a řídíte se pokyny, jak tyto ryby „vyrobit“.

Začnu tedy od nákupu šesti až osmi pěticentimetrových mimin. Základ vstupu do chovu je u akvarijních ryb všeobecně dán jistými pravidly a těmi jsou povětšinou nakupované ryby (druh, vzhled, zdraví i vitalita) a jejich počet. To z důvodu výběru a možnosti v jejich dospělosti sestavení chovného či chovných párů. V drtivé většině vítězí deset jedinců jako základ. U vrubozubců ale pozor na počet! Po několika prvních týdnech poznáte proč. Tito tvorečkové jsou skutečně nádherní a jejich sametově zelené zbarvení je protkáno ještě mnoha odstíny ladících barev. Již v té velikosti hýří nejen barvou, ale mají i nádherně vyvinuté ploutve. Co Vás ale na nich za krátkou chvíli upoutá, bude jejich žravost. Pokud se to slovo někomu nezamlouvá, nedivím se, ale jinak se jejich vztah k polykání potravy nazvat ani nedá. Astronotus ocellatus, ač skvostný jako ozdoba akvária, je nemilosrdný predátor a tak ho také musíme brát. Zkrátka, čím více poroste, tím více budou z akvária mizet i ty větší druhy ryb. Sám jsem kdysi začínal s deseti miminy, které jsem hrdě umístil do třistašedesátilitrového akvária.

Všeobecně ale mohu doporučit dejme tomu šest až osm ryb a postupně objem akvária s nimi zvětšovat. Tedy, tak jak se jejich tělesná mohutnost zvětšuje, přendávat je do většího akvária. V konečné podobě, tedy před oddělením chovného páru, budou mít tak kolem 18 cm. Pár se Vám „ukáže“ sám a začne si hlídat a tvrdě obhajovat trdliště, místo, kde se za krátký čas poprvé vytře. V tu dobu doporučuji ostatní ryby z akvária přelovit a nechat vybraný pár o samotě. Pozor ale, ostatní ryby prozatím nechte připravené k dalšímu chovu. To pro ten případ, když zjistíte, že onen vybraný pár má problémy s reprodukcí, tedy s odchováním potomstva. Při prvním výtěru ale dochází k tomu, že jikry zakrátko ze snůšky zmizí, rodiče je pozřou. To je ale u cichlid běžné a až při druhém či třetím výtěru se dobré dílo podaří. A ještě jednu důležitou věc, nebuďte překvapeni, když jednoho rána najdete vnitřní vybavení a dekoraci akvária v jednom koutě. To včetně štěrku i velkých kamenů. Když si tyto ryby upravují trdliště, jsou schopny přemístit snad vše, co není skutečně pevně přichyceno. Je zajímavé sledovat, s jakou vervou se tyto ryby do úpravy pouštějí. Pozoroval jsem velikého samce, jak se zapřel rypcem do ohromného kamene a skutečně mocným pohybem těla a ploutví ho odsunul o půl metru.

Předpokládám, že akvárium pro vybraný pár bude v konečné podobě dostatečně velké, tak alespoň třistapadesát, ale lépe čtyři sta litrů a více a bude vybaveno dostatečně výkonnou technikou. Jasně si vzpomínám, že tyto ryby milují a přímo vyžadují čistou a hlavně biologicky nezakalenou vodu. Pokud budete chtít odchovat potomstvo, tento pár nechte v nádrži samotný. Konec konců uvidíte, že si s nimi užijete až až. Já měl kdysi Jeníčka a Mařenku. Když se poprvé poštěstí a miláčci skutečně dokončí cyklus a vyvedou první potěr, bude to pro Vás neskutečná podívaná, ale i začátek veliké starosti. Záleží pak na fortelu a akvaristickém umu, co s tím vším.

Můžete tak adoptovat i několik set mimin. Je krásné a poučné nechat generační pár odchovat mláďata v akváriu společně s rodiči, ale v krátké době to přestane dělat dobrotu a rodiče „po nich půjdou“. Já osobně jsem tehdy počkal na chvíli, kdy se tak tak larvičky líhly a hadicí jsem je stáhl do menšího akvária. Je to tak dobré z důvodu kontroly odchovu a hlavně z důvodu zakrmení. Nemusíte vzdychat, že rodiče přijdou o své potomky, přibližně po deseti dnech budete mít v akváriu další výtěr. Tato perioda trvá u ocelátů do tří až pěti výtěrů, to podle vitality. Je zajímavé, že když u nich potěr necháte, další tření již neproběhne. To platí i pro mnoho ostatních druhů cichlid.

Zpočátku se tito drobečkové dají krmit vším, co se podává cichlidám. Výborné jsou Artemie, dafnie či buchanky a třeba i mrazené druhy krmení. Velmi vhodné jsou komáří larvy a dvakrát do týdne hovězí srdce. Pokud je citlivě převedete na umělou stravu, využijte veškerou rozmanitost, jakou nabízí výrobci pro tyto druhy ryb, a kombinujte s potravou přírodní, třeba i mrazenou. Výborný je též hmyz (cvrčci, kobylky…). Ocelátům se zkrmují i malé myši. Mohu-li doporučit, v dospělosti se potom soustřeďte na živé či mrazené ryby. Je dobré si nalovit v přírodě malé druhy ryb a zásobit se tak na zimu tím, že je po několika málo kusech zamrazíte. Stačí se dohodnout s rybářem a při výlovu rybníku si plevelných rybek nasbíráte spoustu. Hovězí srdce je dobré nakrájet na slabé plátky či nudličky a zkrmovat tak. Můžete též zkrmovat i játra a třeba i rybí filé, ale to berte jako stravu doplňkovou.

Astronotus ocellatus v dospělosti a při plné síle dorůstá do velikosti více než třicet centimetrů! Pamatujte též, že tyto ryby jsou poměrně dlouhověké a budete-li s nimi žít několik let, budete se s nimi třeba při změně životního stylu či stěhování a podobně, těžce loučit. Budete-li uvažovat o chovu těchto krásným ryb, vezměte v úvahu i toto.