Snad mi bude odpuštěno…

30.10.2011 | Žádné komentáře

Před dvěma dny jsem „s chutí“ navštívil výstavu Exotika v Lysé nad Labem a byl zvědav, co se nového dozvím a co nového uvidím. Konec konců, od toho výstavy přece jsou ne? Hned od počátku mé oči doslova hltaly první podněty a kritickým okem (taky jak jinak), jsem monitoroval jednotlivá akvária. V mém případě jde též o obdiv pracovního úsilí, které každoročně někteří organizátoři podstupují, aby takovou podívanou vůbec dali dohromady. Jasně, mnozí čtenáři si můžou říci, že dnes je to převážně komerční záležitost a firmy si tak zvyšují svoji prestiž, ale stejně…! Mám za sebou také několik takových počinů, sice v dávné minulosti, ale ta práce s organizací a odpovědnost za jednotlivá zvířata je přece jenom stále velmi podobná a sakra náročná! Všechna čest tedy všem, kdo se na přípravě takových podniků účastní, ať je to z jakýchkoliv pohnutek.

Co je ale pro mne také při těchto příležitostech důležité? Je to osvěta a hlavně, zda se návštěvníci mají možnost co možná nejvíce dovědět z úst odborných aktérů výstav. Zkrátka, je-li zastoupena v těchto podnicích též poradenská služba. Potají rád neslušně a zaujatě odposlouchávám hovory jednotlivých návštěvníků, a když je třeba i operativně zasáhnu. Je to takové moje profesní postižení a na druhou stranu se tím i mile pobavím. A hlavně, dělám si obraz pohledu široké veřejnosti na akvaristiku poslední doby. Je to pro mne a pro moji práci důležité a jistě i velmi poučné. Nakonec, i tento článek je toho dokladem.

A zrovna na návštěvě Exotiky v Lysé jsem se dostal do tzv. „kolečka“. To je okamžik, kdy se dám do řeči s mne neznámými návštěvníky, a začneme si povídat. Po chvíli se ale přidají ostatní náhodní… a tak vznikne kolečko. Bylo nás tam po chvíli tak osm a byla původně řeč o kráse vystavených exponátů…, tak to ponejvíce začíná. Neuplyne ale ani okamžik a chtiví návštěvníci když zjistí, že je „co brát“, začíná debatní kolečko. A přesně tak to začalo i na Exotice v Lysé.

Po chvíli přibývalo dotazů a nebudu zastírat, byl jsem ve svém živlu. Jako obvykle jsem vyvrátil několik zažitých nesmyslů a začátečnických chyb a sklouzla řeč na velikost akvária a jeho využití. To když se malý a velmi aktivní chlapec snažil mým prostřednictvím přesvědčit tatínka, že můžou mít doma i malé akvárium, a že určitě, ale určitě tam ty ryby budou spokojené! Tatínek se mi upřeně koukal do očí, jako by chtěl něco velmi důležitého naznačit a přesvědčoval mě a hlavně i svého synka o tom, že v tak malém akváriu se budou ryby rozhodně trápit a to by určitě onen malý chlapec přece nerad že!? A s velmi závažným a autoritativním pohledem se podíval na svého potomka.

Tento dialog přes moji osobu jsem náhle ukončil otázkou: „A jak vlastně to akvárium bude velké?“, zvolil jsem záměrně konkrétní dotaz na nekonkrétní otázku. Bylo mi jasné, že třeba začínající nadějný akvarista právě svádí svůj nerovný boj s tatínkem a hned se mi vybavily mé téměř každodenní souboje v mém dětství s mámou o existenci akvária na té skříňce vedle postele. Zkrátka, chtěl jsem tomu capartovi pomoci.

Malý chlapec velmi ochotně a prakticky ihned rozpřáhl ruce a s nefalšovaným a opravdovým pohledem mně přímo do očí, tak jak to umí pouze malé děti, rozpřáhl ruce tak, jak to jen šlo a s nadšením vyhrkl: „Asi tak!“. Tatík se chytil za srdce a vida, že nemá spojence tam, kde ho chtěl mít, se počal nejrůznějšími způsoby vytáčet. „Ale nech toho ty…“, s úsměvem chlapcovo nadšení degradoval a pohladil ho po hlavě. Chvíli trvalo, než jsem ho dostal zpět do hry a než jsem se dověděl, zda se jedná pouze o chlapcův vrtoch způsobený krásou situace a vystavených exponátů, nebo o opravdový a dlouhodobý zájem. Mimochodem, ono je to vůbec velmi složité zjistit, ale existují určitá vodítka…

„A vy jste zásadně proti?“, zeptal jsem se najednou tatínka a uplatnil tak charakteristický argument mé ženy. „Ále ne…“, zněla odpověď, „já ho měl jako kluk taky, ale maminka viď“, řekl teď již zklidněný taťka a odevzdaně se podíval na nešťastného caparta. Kluk definitivně svěsil hlavu a pokýváním souhlasil. A sakra, pomyslel jsem si, máme proti sobě ten nejtěžší kalibr! Co teď?! Kluk odkašlal a v tu chvíli se ozval ženský hlas: „No jasně, zase u těch akvárií!“. Něco mi v tu chvíli řeklo, že je naděje, ale co to jen…, i když jsem ještě nevěděl přesně co, ale přece… no jasně! Snad mi bude odpuštěno, ale použiju onu nejstarší lest a přitom nebudu ani trošičku lhát! Bude to ale ve jménu dobra a to přece nebude tak veliký hřích. Třeba se nám tady, tady zrovna před mýma očima, rodí nový a nadějný akvarista!

Ostatně, onen ženský hlas vůbec nepatřil k těm nepříjemným a káravým. Naopak, když ona dáma zjistila, že vedeme „tůze závažný“ hovor, řekla: „Promiňte“, a ochotně i vyzývavě nastrčila oči do kroužku jakože, no tak co nám povíte!? Rozhodně nic nezavrhovala a to se mi líbilo a patřilo to do mé již jasně rozehrané partie. Situace byla v té chvíli napjatá, i když se to tak ostatním účinkujícím kolem nemuselo zdát, ale já to cítil až v patě! Kluk se na mne upřeně a s vekou nadějí díval, jeho táta měl rozpačitý výraz a jeho oči bloudily po okolí a maminka v hlavě jistě střádala argumenty. Její pohled, i když ne zlý, rozhodně nepatřil těm lidem, kteří se nechají lehce ovlivnit. Bude boj! Cítil jsem to, ale byl jsem klidný a odhodlaný, měl jsem proč! Ten argument byl neochvějný a pevně třímal v základech mé strategie. Jen to nepokazit! Ještě potřebuji jednu důležitou informaci, ale jak na to? Kluk si zase odkašlal a já málem poskočil radostí, i když se za ten argument tak trochu stydím.

Ten kašel jsem znal! Znal jsem ho dobře, protože jsme si s dcerou kdysi též prožili to trápení. Suchý panelákový vzduch a pražský oder! Jestli se rodinko nepletu, máme doma zanedlouho akvaristu i s maminčiným požehnáním!

„Vy se asi potýkáte doma s místem že? Panelák, nebo vejminěk?“, podotkl jsem s úsměvem jakoby bez zájmu a civěl bezelstně na dámu. „Panelák“, poznamenala, „Jižní město!“, dodala ještě významně a myslela, že zahrála konečnou a dostala mě do slepé uličky. V duchu jsem jásal. Teď teprve jsem se cítil pevný jako socha Davidova. Chlapec ztrácel neději a pod tíhou matčiného, asi stále dokola opakovaného argumentu, se chytil táty za ruku. Stále ale na mne civěl, jako kdyby ještě čekal zázrak. Přijde chlapče, přijde…, pomyslel jsem si.

Nahlas jsem se představil a podal mamince vizitku. „Máte doma internet?“, otázal jsem se otevřeně a stále mluvil. Teď už nebylo pochyb o tom, že maminka poslouchá nejen aby poslouchala, ale aby i slyšela. Dostal jsem se až ke zdraví dětí, do labyrintu té nejcitlivější struny snad veškerého rodičovství, co ho na této Zemi je. Udal jsem příklad naší milované Kačenky, co si po nákladných a nepříjemných útrapách zdravotnictví odlevila právě po tom, co jsme do jejího pokojíku ještě v paneláku nainstalovali docela malé akvárium, které dokáže bez problémů trvale zvlhčit vzduch a tím zároveň pomoci k lepšímu dýchání a snadnějšímu odkašlávání těch malých capartů.

Když jsme asi tak po deseti minutách mého nepřetržitého povídání došli do okamžiku, kdy maminka ještě tak trochu s opatrností, ale přeci jen už uznale pokyvovala hlavou, tatínek se potají usmíval a kluk radostně pištěl a střídavě objímal maminčiny i tatínkovy nohy, mohl jsem si odškrtnout další, i když pouze pomyslné vítězství. Rozhodně nešlo pouze o účelné tažení z důvodu koupi akvária, vše co jsem milým rodičům a jejich klukovi povídal, byla křišťálová pravda, no né? Po chvíli jsme se rozcházeli a já pohledem zavadil o nádherné Ryukiny, závojnatky, které vystavovali hned u vstupu do expozice. No, to víte, že je mám již doma!

Když jsem odcházel, spatřil jsem ještě onoho malého chlapce s rodiči, jak křepčí u asi tak šesti set litrového akvária. No potěš tě! Řekl jsem si s úsměvem a ještě poznamenal: „Vydrž chlapče, jen nám vydrž!“.

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Říjen 2011
Po Út St Čt So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...