Tento článek není o několika akváriích v domácnosti, ve kterých se po práci snažíme s láskou odchovat několik ryb a těšíme se na den příští, jak zase povyrostou. Je to článek z opravdu tvrdé reality, kde není kompromis možný, a kde jde o skutečnou práci podloženou vědomostmi a mnoha léty praxe. Jde zkrátka o podnikatelský záměr, ať se to komu líbí či ne. Uskutečním-li ho, budu, a třeba i moji nejbližší, na něm ekonomicky závislý. Můj volný čas přestane téměř existovat a delší dovolená strávená v zahraničí mě už při prvním pokusu přesvědčí o tom, že to asi nebude ta správná cesta. Stanu se biologem, chemikem, fyzikem, statikem, zčásti i geologem a zeměpiscem. Ať chci či ne, budu muset dobře počítat a uvědomit si, že to do budoucna bude nevyhnutelné.

Asi ne každého při pomyšlení na profesionální cestu v oboru akvaristika napadne, že by měl uvažovat nejen jako akvarista specialista, ale též jako dobrý ekonom. Akvaristika, jako výhradní zaměstnání už není zdaleka pouze a jen ona příjemná a poutavá zájmová činnost, kterou si zpříjemňujeme po práci volný čas, ale je to především velmi variabilní a mohu s čistým svědomím napsat, že i dosti nejistý podnikatelský obor, ve kterém se musíme striktně spolehnout téměř výhradně na svoje znalosti a schopnosti. Jde o prvotní úvahy nejen o druhu chovaných ryb, ale i o tom, zda budu vůbec schopen své odchovy prodat, tedy jde též o informovanost, zkušenost a hlavně znalost trhu.

Své znalosti a schopnosti při úvaze o profesionálním chovu je nutné poctivě odhadnout, přičemž slovo poctivě je nadmíru důležité. Neexistuje střední cesta i z toho důvodu, že ekonomické nároky na chov jsou dnes podstatně vyšší než v nedávné minulosti a přitom jsou ceny ryb téměř na stejné úrovni. Je nutné zároveň zvážit kapacitu chovného zařízení, a zda jsme vůbec schopni ji svou prací pokrýt. Znamená to tedy, že ne vždy je velikost chovného zařízení rovna výdělku. Již jsem se v minulosti nejednou zmiňoval o skutečnosti, že u mnohých chovatelů je kapacita zařízení nevyužita ani z poloviny. Naopak, znám velmistry našeho oboru, kteří dokážou na nepatrném prostoru odchovat velké množství akvarijních ryb.

Mám-li přirovnat obor akvaristika s příbuzným oborem chovatelství a tím je hospodářské rybářství, vezmu hned v počátku v úvahu rozvahu o odchovu množství ryb na jeden hektar plochy. Možná se Vám toto přirovnání nebude zdát košer, spíše snad neadekvátní, ale přece… Uchopte tento příklad a pokuste se spočítat, kolik ryb je třeba odchovat a prodat na jeden litr aktivní (se započítáním veškerých nákladů) akvarijní vody ve Vašem zařízení s tím, že přičtete k tomuto údaji i svůj příjem. Do takových úvah musíme pochopitelně započítat energii, cenu vody, odpis zařízení, které rozhodně není v dnešní době levné, potravu pro ryby a případně i pronájem prostor a ve větších zařízeních plat zaměstnance. Budete-li počítat opravdu svědomitě, asi se Vám zatočí z výsledku hlava. Ano, zjistíte opravdu vysoké číslo a dopracujete se k tomu, že musíte šetřit každý sebemenší zbytečný náklad. Ale lze vůbec šetřit na nákladech, když nelze zlevňovat na nárocích chovaných ryb? Jistě že lze, ale všechno má svoje meze a v tomto případě to platí dvojnásob.

Bez velkého počítání mohu uvést, že náklady na odchov ryb jsou v dnešní době minimálně desetinásobné od dob, kdy jsme všeobecně za akvarijní živočichy dostávali zaplaceno v téměř stejné výši jako dnes. Vezměte v úvahu i tu skutečnost, že dříve se odchovy našich, tedy tuzemských akvaristů, braly jako něco téměř stoprocentního, tudíž obchodně, jako dobrý artikl. Dnes si mnoho obchodních firem importuje velké množství ryb i za cenu velmi pravděpodobných infekcí. Těžko to lze chápat hlavně v případech, kdy ceny ryb jsou téměř srovnatelné. Nemohu si pomoci, ale z mého pohledu je to jednoznačná neznalost nejen našeho oboru, ale hlavně nepochopení stavu a vývoje akvaristiky do budoucnosti. Tyto firmy se chovají pouze obchodně a to není v tomto případě správné. Ano, ekonomika v obchodním podniku je na prvním místě, jistě, ale rozhodně by tomu nemělo být v obchodu s živými zvířaty.

Musím se ještě zmínit o tom, že mnozí z nás mají tu výhodu, že chovají ryby ve vlastním, tedy bez položky za nájem a k této výhodě mohu připočíst i ty šťastlivce, kteří mají vlastní použitelnou vodu ze studny a do třetice za domem například rybník plný planktonu. No jo, ale kolik takových je? Asi se v tomto místě pousmějete a dodáte: „No jo, a ještě vlastní elektrárnu ne?!“

Vraťme se ale k samotnému chovu. Je tedy patrné, že cesta profesionálního chovatele akvarijních živočichů není rozhodně snadná a nikdy v ní neuspěje člověk, který tuto činnost bude dělat pouze z obchodního hlediska. Je to zkrátka srdeční záležitost, na kterou se musíme léta připravovat. Toto platí pochopitelně o skutečných akvaristech, nikoliv o překupnících v tom pravém slova smyslu.

Rád bych se též zmínil o schopnosti samotného chovatele a jeho kapacity dovednosti. Spíše bych měl napsat, kolik je samotný chovatel schopen odchovat nejen množství určitého druhu ryb, ale kolik zvládne odchovat druhů ryb. Tato dovednost je velmi důležitá. Větší rozmanitost druhů v nabídce dělá každého chovatele pro obchod zajímavějšího. Udržet si základní druhy, na kterých svoji živnost stavíme je důležité, ale nabídnout ještě něco navíc, něco, co zaujme obchodníka je též podstatné. Je tedy na místě nespokojit se pouze s několika známými druhy, ale učit se zvládat stále nové a nové druhy ryb a jejich odchovy. Jsou chovatelé, kteří se zajímají o specializované skupiny ryb a odchovávají celou svoji akvaristickou dráhu pouze ty. Rozhodně to není špatně a dokonce se tito machři dopracují začasto k novým poznatkům, což je velmi potřebné. Myslím ale, že jsou pro dnešní trh ekonomicky méně zajímaví, než chovatelé s více dovednostmi. Tím rozhodně nechci nikoho shazovat, je to právě naopak.

Je pravda, že akvaristé začínají povětšinou se snadnějšími druhy a postupně se obeznámí s dalšími, až se dopracují k mnoha desítkám či stovkám odchovaných druhů ryb. Při této cestě se ale téměř vždy najde ona osudová čudla, tedy rybí druh, který nám přiroste, jak se říká k srdci a ne a ne ho opustit. Zkrátka je nám z nějakého důvodu více a více sympatický. A tak se v našich nádržích potuluje několik set druhů ryb, které se více či méně u jednotlivých akvaristů opakují. Každý akvarista si pak během své činnosti oblíbí jeden či více druhů, které u něj vždy najdete, ale z důvodů ekonomických má pochopitelně i jiné ryby. Sám jsem za svoji akvaristickou praxi vystřídal a rozmnožil ke dvěma stům druhů ryb a nikdy se mi nepovedlo zůstat u jednoho druhu, byť jsem se třeba z nedostatku času zaříkal, že musím zmírnit. Vždy přijde nějaký ten impuls, třeba u kamarádů na burze, v literatuře a dnes již i na internetu. Jsou ale druhy, ke kterým se neustále vracím, i když je zrovna nechovám permanentně.

Píšu-li dnes o podnikání a obchodu v akvaristice, musím se zmínit o fenoménu, který se opakuje vlastně od začátku mých prvních obchodních zkušeností s rybami. Tento fenomén je velmi zajímavý i z obchodního hlediska. Říkám tomu obchodní vlny. Jsou to zkrátka období, kdy na trhu dominuje určitý druh akvarijních ryb. Prodejci je objednávají v ohromných množstvích a trvá to zhruba jeden či dva měsíce. Pak jsou ale tzv. stálice, které může snad každý „vyrábět“ po tisících a najde kupce. V tomto případě to ale znamená, že cena těchto druhů ryb je na té nejnižší úrovni a jde tedy především o kvantitu, která ale nesmí být vykoupena zanedbáním fyzického stavu ryb, tedy jejich kvalitou.

Přeji Vám všem tedy šťastnou hlavu i ruku při úvahách na profesionální chov a hlavně „myslete srdcem“!