Také jste zaregistrovali onu zprávu o ukončení stálé akvarijní výstavy v Brně ve Staré radnici? Pokud ne, berte toto upozornění jako špatnou zprávu. Nerad přináším špatné zprávy, taky kdo by o ně stál že, ale někdy to prostě jinak nejde. Tato zpráva je dvakrát špatná v tom smyslu, že rušení této výstavy není pouze dočasné, tedy po dobu plánované rekonstrukce Staré radnice, ale zřejmě již trvalé. Umístění expozice vadí nastávající rekonstrukci, která je jistě potřebná, ale po ukončení prací již není s výstavou počítáno z důvodu: „Ztrátového provozu výstavy a napjatého rozpočtu radnice“. To je oficiální vyjádření zástupce Staré radnice (ČT 24, 3.7. dopol.).

Zapátrejte v paměti a pokuste se rozvzpomenout na podobné činy poslední doby. Jde mi hlavně o rušení tradic ať z jakéhokoliv důvodu. Zajímavé a naučné pořady mizí z rozhlasu i z televizního vysílání. Do všech těchto médií prolíná jakási zábavná lobby, která je ovšem zábavná pouze pro ty, kteří ji do médií uvádějí. V mnoha dalších případech jsou pořady nahrazeny něčím, co připomíná „mlácení slámy“.

Je už taková doba, že se musí stále něco měnit. Toto je možné sledovat snad ve všech médiích a bohužel to začíná i v praktickém a kulturním životě. Snad si mohu dovolit označit akvaristiku a potažmo trvalou výstavu za kulturní počinek, který je pochopitelně spojen i s přírodovědným a estetickým poznávacím akcentem a to nejen pro děti a mladé lidi. Nevěřím, že nezbývá těch několik korun na dotování výstavy. Několik korun je výraz velmi všeobecný, ale tato zanedbatelná částka by jistě rozpočet města Brna nezruinovala. Bude tedy velmi zajímavé sledovat, co v těchto prostorách bude po rekonstrukci umístěno.

Půjdu-li v těchto úvahách dál, vzpomenu na neustálé povzdychy a stěžování představitelů vedení státu a potažmo vedení regionů a odpovědných pracovníků na nekulturnost a zanedbání mládeže. Čím to asi bude!? Kdo jim dává příklad, když ne my dospělí a hlavně ti, kteří jsou viditelní, tedy ti, kteří ovlivňují a starají se o tvorbu podmínek a podhoubí pro zdárnou a kvalitní výchovu mládeže. Denně je možné zaregistrovat „výkřiky do tmy“ o tom, čím to asi bude, že se ve společnosti dějí tak děsivé věci a hlavně mezi mládeží? Svolávají se konference, vedou se nekonečné debaty o vzdělávání a výchově, jak napravit a vylepšit současný stav vedení dětí a dospívající populace. Ano, to všichni sledujeme a myslím, že mnozí z nás jsou již celkem bezradní v tom, vyznat se v nekonečném labyrintu úvah a odborných komentářů, které stále ne a ne přinést alespoň dílčí nápravu věci.

Po roce 1990 se z mého pohledu, tedy z pohledu akvaristy, pouze v našem oboru změnilo v tomto ohledu mnohé a musím bohužel napsat, že k horšímu. Výchova mládeže v akvaristických klubech byla před rokem 1990 velmi rozšířená a akvaristické spolky se zřizovaly nejen coby samostatné kluby chovatelů, ale i při nejrůznějších institucích, například v mnoha školách. Jistě, byl to dopad dřívějšího uspořádání státu a nerad bych na tomto místě lamentoval a cokoliv porovnával, ale pouze konstatuji skutečnosti z našeho oboru.

Ale zrovna tak se dějí podobné zhoršení i v jiných a nejen chovatelských oborech a je to škoda. Nejsem rozhodně z těch, kteří pouze nadávají na podobné skutečnosti, ale zároveň nepatřím k odpovědným. Jsem ale svědkem toho, jak se tradice a dobré věci, které ovlivňovaly a dodnes ovlivňují výchovu nejen mladých lidí postupně omezují s konstatováním, že nejsou peníze. Desetkrát…, stokrát se nám všem tento přístup v budoucnu vrátí v tom negativním slova smyslu a náprava bude bolestivá a ekonomicky velmi náročná.

Můžete mnozí namítnout, že tehdy nebyly počítače, a že právě ty jsou též významnou příčinou tohoto stavu. Ano je tomu tak, ale rozhodně bych nerad přijímal teorii o totální komputerizaci na úkor všech ostatních oborů. Plně si uvědomuji, že budoucnost lidstva je, ať kdo chce či ne, právě v elektronizaci a třeba i v nových počítačových systémech založených na biologických základech, ale rozhodně nemohu přijmout jejich výhradní pozici v tomto světě. Jsou a budou dominantní, ale myslím, že by nám měly náš život usnadňovat a akcentovat, i když to prozatím tak nevypadá. Sami si pod sebou podřezáváme pověstnou větev, když odstraňujeme z tohoto světa tradice a kladné příklady z oblasti lidské dušičky a nastavujeme prostředí v drtivé většině do technických a ekonomických kolejí.

Brněnská stálá akvarijní výstava v prostorách Staré radnice, která sloužila všem lidem více než čtyřicet let, je pouze jednou a další zmařenou nadějí, zmařenou hvězdičkou v ohromném prostoru zájmového vesmíru, kterých je čím dál méně. Vytrácení těchto hvězdiček znamená to, že tento pomyslný vesmír tmavne a temnota je všeobecně brána jako prostředí strachu a nečinnosti.

A tak můžeme jen doufat, že se akvária nebudou v blízké budoucnosti objevovat pouze v elektronické podobě na ploše monitorů, ale že zůstanou ve vlastnictví a v povědomí lidí a v nedalekém budoucnu se tento trend opět objeví i v mysli odpovědných orgánů i jednotlivých pracovníků jako potřebná a vzdělávací činnost.

Vzkaz: Alenko, musím si ještě nějaké údaje ověřit. Odpovím Vám zítra na mail.