Patřím k té generaci akvaristů, která nepočítá čas strávený u akvárií na hodiny či dny. My všichni dříve narození počítáme aktivní čas prožitý s akvárii na roky. Nemyslím tím ale čas všeobecně, po který se akvaristikou zabýváme, ale čas čistý, tedy chvíle opravdu strávené ať aktivně či pasivně u akvárií, i když slůvko pasivně není zrovna to správné. Totiž, zdánlivě pasivní pokukování do akvária má pro každého jiný význam a rozdílný přínos.

Je opravdu možné do akvária doslova civět a přemýšlet o naprosto jiných věcech či problémech. Takovým lidem zcela upřímně závidím. Je to opravdu skvělá relaxace a chvíle takto strávené mohou být velkým přínosem pro kdejakou dušičku, i když krom toho civění nemá s akvaristikou zrovna mnoho společného. Akvárium v tomto případě slouží jako zklidňující médium. Když se ale potažmo stane akvaristika komukoliv zábavou či dokonce profesním oborem, myslím, že jeho pohled do vodního světa se zcela změní a ne každý se pak dokáže u akvária obecně odreagovat. Je tomu právě naopak. Zkušené chovatelské oko hledá, pátrá a snaží se najít kdejakou chybičku, kdejaký ten prohřešek proti chovatelské etice. Mnohdy sebekriticky sledujeme i svá vlastní akvária a zkoumáme co a jak udělat jinak, lépe. Na obyvatelích akvária se pak obdivujeme skvělým živočichům a hned nás napadá, jak by se dali odchovat…

A co potom, když doma akvárií přibývá! Nejprve nám nestačí jedno akvárium velikostí, potažmo se sem tam objeví nějaké to mimino…no a za rok či dva máme doma akvárií několik, někdo dokonce několik desítek. Potažmo vznikne něco, pro co mnozí pokročilí nespí mnoho nocí a pro co jsou dokonce ochotni se vzdát téměř všeho na světě a tím něčím je vlastní líheň, odchovna, rybárna… Zkrátka místnost plně věnovaná pouze „čudlám“ a vybavená se vším všudy. Jsme pak s nimi stále, jak ve dne, tak se z vlastní praxe musím přiznat, že jsem například u čerstvých snůšek některých druhů ryb trávil i mnohé noci.

Vzpomínám si často na člověka, který bral akvárium jako svoji duševní útěchu a dokonce se dokázal při pohledu do něj soustředit na mnohé pracovní i osobní úkoly. Setkávali jsme se na mnoha akcích, jako byly burzy či výstavy a později se objevoval i v naší akvaristice, tedy v prodejně. Zajímavé na něm bylo, že přes svůj poměrně velký zájem o věc, neměl doma dlouho ani „čudlu“, jak by řekl kdekterý akvarista. Je pravda, že mnozí moji známí po nějakém tom čase stráveném v mé společnosti podlehli a jejich domácnost se rozmnožila o větší či menší nádrže, ale tento človíček ne a ne. Prostě z nějakých důvodů si akvárium nepořídil, ale cestičku si přece jen našel. V jedné pražské restauraci bylo akvárium umístěné v rohu na opačné straně výčepu tam, kde byl i přes den relativní klid. U akvária byl stoleček se dvěma židlemi. A to bylo jeho místečko nejen pro odpočinek. No a jak už to tak bývá, valné akvárium to ale vzhledem k provozu nebylo.

„Zbylo tady po předchůdci a tak jsme ho tam nechali“, vyslechl od číšnice, když se ptal. Vzal si tedy akvárium na starost a po dohodě s vedoucím, který byl ostatně jeho známý, se pustil do vylepšování, až se z akvária stalo docela obstojné pohledové a uklidňující médium. Sedával u něj, popíjel pivo, zapisoval si poznámky, krmil ryby a dokonce, když bylo třeba, obstaral krmení i potřebnou techniku. Zkrátka, akvárium v oné restauraci adoptoval. Ryby měl dokonce pojmenované, a když se jednou zmínil, že má v akváriu nemocnou rybu, tak jsem musel jet s ním a léčili jsme Terezku, která vyskočila z akvária a odřela si bok.

I známí vedoucí se ale začasto loučí se svým zaměstnáním a tak se najednou stalo akvárium v oné restauraci něčím navíc. Něčím, co novému šéfovi „nevonělo“. Co teď? Nenechám přeci Terezku a ostatní kámoše někomu úplně cizímu… a bůhví jak by dopadli, ještě by se jim něco mohlo stát! Hrůza!!! Nezbylo jiné řešení. Dohodl se s odcházejícím šéfem a akvárium si vzal domů pochopitelně i s jeho obyvateli. Konečně! Zvolal jsem, když mi tu novinu přišel sdělit. A po krátkém čase jsem dokonce pochopil, proč se po celá ta léta neodvažoval akvárium domů obstarat. Toto bylo totiž to první, které zapříčinilo, že jich měl později plný byt. Byl to zřejmě jakýsi neobvyklý pud sebezáchovy. Tušil, že když si pořídí jedno, nebude už mít nikdy svobodu, ani klid. Ten člověk podlehl zcela a akvaristika se mu stala nakonec jeho největší láskou. Zkrátka, tak jako nás všechny postižené, postihla a pohltila nakonec i jeho.
A právě s tímto člověkem jsme u kávy později často promlouvali na téma „pohled do akvária“.

„Co je moc, to je moc, celá koza v polívce, to je vo nemoc“, zní jedno žertovné přísloví. Zrovna je to i s akvárii a onen člověk se po nějakém tom čase svěřil, že se mu pohled do nich změnil. „Dříve jsem si s pohledem do akvária dokázal vypořádat i mnoho jiných problémů. Dnes to ani není možné!“ Plně jsem mu dal za pravdu a shodli jsme se na tom, že pohled do akvária u člověka, který se akvaristikou skutečně zabývá již delší dobu i prakticky, je zcela rozdílný, než pohled laika či začínajícího akvaristy. Tím nechci říci, že horší či lepší, je zkrátka jiný.

Často si na toto zajímavé téma vzpomenu a zvláště pak ve chvílích, kdy se při různých příležitostech posuzuje činnost, při které zkušený akvarista zařizuje akvárium třeba v restauraci či v bytě, ale člověku, který by se rád na hezky zařízené akvárium pouze díval. Prostě člověku typu onoho známého, který si skrze akvária vyřizoval i svoje ostatní problémy pouze tím, že do něj zkrátka civěl. Uklidňující vliv akvária na nervovou soustavu člověka je dobře znám a tak tedy PROČ NE!? Můj osobní pohled na celou věc je ten, že akváriu samotnému a hlavně živočichům v něm je zcela jedno, kdo do něj civí, hlavně aby mu co nejméně škodil! A všichni víme, že škodit se dá tomuto křehkému vodnímu světu velmi a mnohdy i tím, že to s ním myslíme dobře. V každém případě je ale nutné, postarat se o bezproblémový chod akvária, o jeho údržbu a pravidelné a správné podávání potravy. Na druhou stranu je to ale základ úspěchu, protože bez pravidelné a odborné údržby ztratí akvárium svoje kouzlo a pohled do něj člověka spíše rozčílí.

Jasně, že upřednostňuji a často zdůrazňuji, že akvárium by si měl obstarat člověk až tehdy, kdy o věci něco ví a je alespoň teoreticky vybaven. Pravdou ale je, že ne každý, kdo touží po akváriu je ochoten mu věnovat svůj čas a nějaké ty náklady, které nejsou přímo spojené s akváriem samotným. V akváriu vidí mnozí pouze to, čím by mělo být, tedy onen krásný podvodní svět. Je přece skvělé vidět na výstavě perfektně založená akvária s čistou vodou. Ale tam je vše jinak a po týdnu se zařízená akvária likvidují. Myslím, že by se mnozí divili tomu, jak se tato akvária po měsíci a delší době začnou měnit. A to je právě ten čas, kdy musíme využít veškeré znalosti a zkušenosti k tomu, abychom akvárium začali korigovat právě do té podoby, jaká bude vyhovovat všem jeho obyvatelům a pochopitelně i nám.

A tak až se budete dívat kdekoliv na krásnou nádrž s čistou vodou, svěže zelenými rostlinami a barevnými rybami vzpomeňte, že celá ta nádhera má svá pravidla, která je třeba respektovat a na základě zkušeností a znalostí je uplatňovat. Jedině tehdy se pohled do akvária stane právě tím, co od něj očekáváme.