Hezkou předjarní neděli přeji a hlavně s dobrou náladou. Hned zpočátku tu mám ale ne zcela povzbudivou zprávu pro Alenku, která spatřila u dna akvária na skle, cituji: „Podivnou bílou žížalku“, která po chvíli zmizela ve dně mezi kameny.

Z dopisu jsem vyrozuměl, že se jedná s největší pravděpodobností o ploštěnku. A to též z toho důvodu, že Alenka krmí téměř pravidelně nitěnkami. No co, stane se, ale zrovna ploštěnky nejsou milými obyvateli našich akvárií a už vůbec ne vítanými! Problém jejich výskytu v akváriu spočívá v tom, že se po nějakém čase dokážou přemnožit a to je potom opravdu oříšek, nehledě na to, že pohled do takového akvária neskýtá příliš estetický dojem. Ploštěnky samy o sobě v rozumném množství nejsou pohromou pro plovoucí ryby, ale jistě likvidují jikry. Ostatně, o ploštěnkách jsem již několikrát na těchto stránkách psal a stačí do vyhledávače nad článek napsat heslo „ploštěnky“ a objeví se Vám všechny články, které s tímto tématem souvisí. Jistě najdete i radu, jak si s nimi poradit. Jen nakonec jedno upozornění. Chcete-li si být jistí, posviťte v noci při vypnutém osvětlení do akvária baterkou. Pokud se v akváriu ploštěnky opravdu vyskytují, uvidíte je zcela jistě na skle. A pozor, nelekněte se, pokud je akvárium již delší dobu kontaminováno těmito plochými červy, může jich tam být ohromné množství.

Potěry živorodek

Stando, není nic jednoduššího! Živorodku matku umístěte do tzv. klece s oky menšími než je její tělo, tedy aby jimi nemohla proplout, a problém je vyřešen. Porodničku, tedy klec, ponořte do většího akvária než je sama a při troše zkušeností budete rodit během odpolední kávy. Jen záleží na druhu živorodky a také na potřebách jednotlivých variet. Počítejte vždy s tím, že živorodky umístěné v „porodničce“ by měly mít o zhruba 2°C vyšší teplotu vody než v chovném akváriu. A ještě něco, vyšlechtěné variety, tedy barevně či morfologicky odlišné od původních druhů, by se měly chovat všeobecně ve vyšších teplotách než původní druh. Specielně upozorňuji na Black Molly, ty jsou značně teplomilné a chováte-li je v nízkých teplotách, chov dopadne špatně!

Do porodniček je možné vložit i několik samic, je to běžná praxe. Pozor ale na ryby, u kterých je nutné z hlediska zachování genetické linie dodržet izolaci jednotlivých vrhů i samic. Toto pravidlo je důležité například u pavích oček. Jinak, v době, kdy jsem se aktivně zabýval živorodkami, se moje porodnice plnými samicemi jen hemžila. K porodům mi sloužila zhruba dvěstělitrová nádrž a v ní plavala sítěná porodnice velikosti nákupní tašky. Nebylo výjimkou, když v ní bylo třicet i více plných samic. Jen je třeba, když se nádrž naplní potěrem, roztřídit ho do ostatních akvárií a připravit další „matky“ k porodům.

V porodničkách jsem dospělé samice nikdy nekrmil. Ony si tak jako tak ďobly, když jsem krmil samotný potěr Cyclopsem, Artemií, nebo jemným sušeným krmivem. Pokud ale umístíme do porodniček více druhů živorodek, musíme dbát na to, aby to byly druhy s podobnými nároky a zároveň, aby měly zajištěný dostatek prostoru. Pamatujte vždy na to, že živorodky značně znečišťují vodu a po roztřídění potěru je dobré vždy vyměnit v porodničce vodu a ošetřit filtrační hmotu ve filtru.

Výtěr závojnatek, vzkaz nejen pro pana Romana

Pro závojnatky připravujeme třecí rošty tak, jako pro ostatní druhy ryb, ale vzhledem k jejich velikosti je dobré zvolit větší oka. K výtěru závojnatek je spíše dobré použít některá pletiva používaná pro zahradní účely. Závojnatky třeme ve velkých nádržích, protože jiker bývá mnoho, začasto pět i více tisíc a jsou silně lepivé! Jen pro představu, dospělé závojnatky jsou robustní a váhou mnohdy přesahují třicet dekagramů. Nejde tedy rozhodně o malou akvarijní rybičku v tom smyslu, jak je ve všeobecném povědomí.

Závojnatky patří spíše do bazénů a zvláště pak jejich potěr, kterého bývá velké množství. Bez průtokových a opravdu velkých akvárií není možné všechen plůdek v běžných akváriích dochovat do tržní velikosti. Vezměte v úvahu též tu skutečnost, že závojnatky spotřebují velké množství potravy a mají nedokonalé trávení. Jejich trus je tzv. rychlorozpustný a dokáže během jedné noci znehodnotit zásadní a odpovídající hodnoty vody. Profesionální chov závojnatek bych přirovnal spíše k rybníkářství než k akvaristice. Mimochodem, o těchto rybách jsem již mnohokrát psal, a když si napíšete do vyhledávače heslo „závojnatky“, jistě si z mnoha článků a informací v nich vyberete ty potřebné.

Když více závojnatek chováme v jedné nádrži delší dobu, stává se, že se do tření pouští hromadně, ale pozor! Třou se povětšinou jenom některé a ostatní se doslova „pasou“ na právě nakladených jikrách. Je dobré páry oddělit a připravit výtěr odděleně. Tedy vždy pro každý pár zvlášť. Po tření je vhodná výměna vody, protože je silně znečištěna samčími pohlavními produkty. To zanedlouho poznáte při výskytu nálevníků, kteří jsou schopni při přemnožení výtěr zlikvidovat. Přemnožení různých druhů nálevníků se projeví velmi brzy šedavým zákalem vody. Mnohdy bývá tak intenzivní, že není vidět na zadní sklo akvária. Pro chov a odchov závojnatek je zapotřebí velké množství vody a dobrá filtrace. O práci, která čeká akvaristu při rozplavání potěru ani nemluvě. Třídit závojnatky je možné již ve věku tří týdnů až jednoho měsíce.

Přesto všechno je chov těchto krásných ryb zážitek a svou variabilitou vždy překvapí. Z mnoha ryb při odrůstání se dá vybrat vždy několik téměř dokonalých jedinců, kteří tvoří genetický základ pro další a další výtěry. Je jen velká škoda, že lidský život je příliš krátký na to, aby se chovatel dopracoval ke konci své práce. Tou by měl být ustálený chov některé z mnoha variet, nebo dokonce aby dal vzniknout nové varietě podle svých představ.