Bílý leden se potuluje po kopcích Lužických hor a doslova obklíčil i naši chalupu. Sněhu je letos habaděj a paradoxem je, že stěna domu o síle sotva půl metru odděluje toto bílé nadělení od nepatrné části Amazonie. Tedy, hned za stěnou líhně se nacházejí akvária a v nich se prohání v teplé a měkké vodě sumci z povodí řeky Amazonky a je jim naprosto lhostejné, že několik centimetrů od nich je mnoho stupňů pod nulou a tuny ledového sněhu.

Tyto smaragdové skvosty, tedy sumce z rodu Brochis, chovám s přestávkami téměř tři desetiletí a po celou tu dlouhou dobu jsem neměl zcela jasno jak s výtěry, tak s odchovem plůdku. Mnoho let jsem sice odchovával jejich potěr a mnoho let se marně pídil po důvodu jejich částečného úhynu v určitém stadiu růstu. Pochopitelně, že znám důvody podobného problému, jenž se vyskytuje u mnoha příbuzných či jiných druhů ryb, ale u těchto to je vše trochu jinak. Za ta léta jsem choval a rozmnožil na dvě stovky druhů ryb a tito krasavci se mnou šli tím širým světem stále. Dnes, téměř po třiceti letech spolužití s nimi jsem o něco „chytřejší“, ale stejně bych dal nevím co za to, abych si s nimi mohl alespoň chviličku popovídat. Asi bych se divil i ušima!

Úvod dnešního článku je zvolen záměrně v tomto duchu a nemá propagovat ani sníh, ani Lužické hory, ani řeku Amazonku, ale je důležitým segmentem odpovědi na dopis od našeho čtenáře, ve kterém je „nakousnut“ jeden ze zásadních a poměrně častých oříšků akvaristiky.

Pavel si posteskl v části svého dopisu, že se často „hrabe“ na stránkách internetu a hledá mnohdy marně informace o akvaristice a o chovu akvarijních ryb všeobecně. Vše je vysvětleno pouze částečně píše a přirovnává celou tuto činnost ke čtení knížek, kde, jak on píše, se stejně nedoví vše a po přečtení „návodu“ na chov určitého druhu ryb mu vyvstane mnoho nových otázek.

Jasně, je to normální a plně jeho pocity chápu, protože to dobře znám. Všichni to známe a jak by ne? Všichni sháníme informace… Zcela se to ale dá pochopit, až když se ocitneme sami v situaci, kdy jsme schopni a ochotni něco ze svých zkušeností tímto způsobem předat. Nejednou jsem se o tom v článcích zmiňoval. Psal jsem též o tom, že ne každému je možné získané zkušenosti a vědomosti předat a to i z toho důvodu, že nikdy nevíte, kdo je bude využívat ve své praxi.

Bez alespoň základních vědomostí jsou totiž praktické zkušenosti předané od kolegů v mnoha případech téměř k ničemu. Zdá se Vám toto tvrzení přehnané? No, ani se mnohým nedivím a ti, kteří mají již nějaký ten rok praxe za sebou, jistě vědí o čem je „řeč“. Usilovnou prací, praxí i učením teoretickým, roste a posiluje v člověku totiž ještě další fenomén a tím je intuice. Je to vlastně to, čemu se říká nadání či talent, ale co je nutné přivést k životu a akcelerovat právě neustálým učením a praxí. Znáte tu otřepanou větu o fenomenálním talentu hráče na housle, který svůj talent pohřbil leností? Je to přesně to, o čem píšu tento článek.

Neustálé hledání jakýchsi zázračných předpisů a fint pro výtěry či chovy problematických druhů ryb je honění za duchy. Je pravda, že každý akvarista používá určité specifické praktiky, které nabyl léty praxe, a které si drží „pod pokličkou“ například i z toho důvodu, aby ekonomicky přežil. Na tom ale přece není nic špatného! Záleží tedy pouze na jeho uvážení a chcete-li i dobrotě, nebo vztahu k druhému člověku, zda nějaký ten fígl z praxe prozradí či ne. Nikdy to ale nejsou žádné čáry ani zázraky…, vždy jde o tvrdou a mnohdy dlouhotrvající práci a potažmo spojení a využití mnoha zkušeností.

Byl jsem sám přímo svědkem jedné velmi nemilé zkušenosti, kterou nabyl v jednom pražském klubu můj o poznání starší kolega a později i kamarád. Už si přesně nevybavuji konkrétní problematiku věci, ale myslím, že šlo o jednu z dodnes používaných technik odchovu afrických cichlid, ale to pro tuto chvíli není podstatné. Tehdy byl chov těchto cichlid v „plenkách“ a každý nový poznatek se cenil. Je také pravdou, že právě ty nové poznatky se dlouho, někdy i roky, držely pod „pokličkou“. Pamatuji si, že se debata tehdy ubírala tak, jako každou schůzi a k danému tématu se vyjadřovali členové postupně podle zasedacího pořádku. Když přišla řada na jednoho z mladších akvaristů, povstal a svou řečí překvapil mnohé v místnosti. Jeho nové poznatky o odchovu byly velmi zajímavé a sklidil také všeobecné uznání. Všichni jsme jeho nové poznatky kvitovali s povděkem, známí akvaristé uznale pokyvovali hlavou a jeho výstup končil tehdy potleskem.

Po schůzi jsme šli s mým starším kolegou společnou cestou domů pěšky a on byl zamlklý a bylo znát, že ho něco trápí. Na můj dotaz, proč je dnes tak špatný, odpověděl bez váhání, jako by na tu otázku čekal. Hned jsem také pochopil proč a chápu to dodnes, i když je celá ta věc dávno promlčena. Slovo sketa použil za těch několik minut několikrát a potom ještě jedno slovo, ale to z pochopitelných důvodů nemohu uvést. Možná již mnozí tušíte, co se tehdy v souvislosti s dnešním tématem vlastně odehrálo, ale přesto se o podstatě problému zmíním. Mimochodem, tento fenomén je v dnešní době velmi známou věcí a praktikuje ho beze studu mnoho lidí.

„Představ si“, začal zvolna, „asi tak před rokem jsem se mu zmínil“, mluvil o mladíkovi, který se blýskl na schůzi svým chovatelským důvtipem, „že jsem přišel na onen problém s odchovem…“. Odmlčel se, jako by to celé potřeboval nějakou dobu ještě strávit a po chvíli pokračoval: „Celou tu dobu otravoval, až jsem ho minulý týden vzal k sobě a všechno mu ukázal…, no a představ si, on to při první schůzi vyplázne na fóru!“.
Pamatuji si, že mě celá ta situace dost překvapila, ale neměl jsem důvod mu nevěřit, věděl jsem, že se touto problematikou zabýval dosti dlouhou dobu. Nakonec ještě řekl něco v tom smyslu, že mu nevadí to, že celá ta věc vyplula na denní světlo, stejně by to za krátkou dobu prezentoval, ale podlá podstata prezentace ho zdrtila a musím se přiznat, že mne také. „A ještě ta forma… a přímo přede mnou?!“, řekl, podíval se na mne a mlčel. Toto je též jedna ze zkušeností, které bychom asi nechtěli sami prožít.

Chtěl jsem v tomto článku naznačit pouze některé střípky činnosti, která není až tak bezproblémová, jak se na první pohled zdá. Na druhou stranu se musím přiznat, že když jsem kdysi začínal, bylo mi nadmíru potřebné a příjemné hltat od starších kolegů každou maličkost, která se akvaristiky a vším co je s ní spojené týkala. Pravda, všemu jsem pochopitelně sice hned neporozuměl, ale vždy mě každá předaná zkušenost alespoň o kousíček posunula. Mimochodem, je tomu tak dodnes a je mi jasné, že do konce svého života zdaleka nedosáhnu všeho, co bych rád poznal. Ono to totiž nějak poslední dobou zrychluje a ne a ne přibrzdit. A to si ještě neustále musím opakovat ono základní pravidlo akvaristiky, kterým je trpělivost… Ach jo!
Nakonec snad jedno doporučení, kterého se již delší dobu držím. Není důležité vědět pouze jak na to, ale ještě důležitější je – proč tomu tak je.