Když jsem si přečetl poslední mail, myslel jsem, že si některý z kolegů dělá ze mne prču, srandu či legraci chcete-li. V poměrně výstižném, leč nedlouhém dopisu se mi zjevoval obraz rybího koncentráku v podobě závojnatky a lahve od okurek. Denisa v něm píše, že si koupila závojnatku, ale na akvárium zatím nemá… Čím, že je nejlépe takovou závojnatku krmit?

Myslím si, že tento děsivý obraz není až tak vzácnou výjimkou, a že takto týraných závojnatek i jiných druhů ryb, je v našich domácnostech asi velké množství. Touha po kdejakém tvorovi je v nás zakódovaná a jen tak ji z naší šroubovice neodstraníme. Tyto a podobné případy tímto sice pádným, leč pouze dílčím argumentem nelze ale omlouvat! Zrovna tak jednoduše bychom mohli dodat, že nejen šroubovici, ale i dar myšlení máme. Je tedy nutné ke všem genetickým předpokladům též hlavu přizvat ke spolupráci a posoudit, zda tu či onu vrozenou dispozici není třeba začasto korigovat i rozumem.

Ale vrátím se k závojnatce v třílitrové lahvi od okurek. Pominu-li velmi závažný prohřešek proti chovatelské etice, tím je hrubá nevědomost a neznalost alespoň základních aspektů etologie chovaného druhu, musím se zmínit o logických a nevyhnutelných dopadech na další vývoj života v tak nesmyslně malém prostoru. Velmi často se totiž stává, že začínající chovatel, dá-li se jím vůbec nazvat, vidí pouze a jen tu rybu. Ryba je ale striktně v tom pravém slova smyslu závislá právě na vodě, v které žije. Mnozí se možná pousmějete a řeknete si: No jasně, to dá přece rozum. Jo jo, budete mít částečně i pravdu, proč se ale stává v životě tak zoufale často, že právě to velmi snadné a na první pohled zřejmé lidé nevidí…!?

V první řadě je nutné si uvědomit, že čím menší množství vody v nádobě, tedy i v akváriu je, tím menší je její stabilita, tedy setrvačnost všech potřebných hodnot. V našem případě jde hlavně o znečištění tak malého množství vody dusíkatými látkami a následně o rychlou a nežádoucí změnu i hodnot chemických. Již jsem mnohokrát uvedl, že akvárium musíme brát a hlavně chápat jako jeden celek. V akvaristice nelze tedy oddělit například péči o ryby od péče o vodu, ve které žijí. Zrovna tak musíme vzít v úvahu nároky na chov z hlediska ostatních ukazatelů, tedy i nároky na velikost chovného zařízení!

I když celé akvárium budete zařizovat s co možná nejvyšší pečlivostí, po naplnění vodou se voda samotná a i ty zpočátku nejdesinfikovanější předměty začnou hemžit životem. A jakmile umístíme do nově zařízeného akvária živé organismy v podobě vyšších živočichů, počne voda kvapem měnit i své hodnoty chemické. Důležitý je také ten fakt, že živé organismy je nutné krmit. To je další a velmi značné znečištění vodního prostředí a zdaleka ne pouze fyzické.

Dále: pozor na tvrzení, že ihned spotřebovaná potrava, tedy ta, co ryby stačí „vyzobat“ ještě než dopadne na dno, neškodí akvarijnímu prostředí. Je nutné vzít v úvahu, že potrava je zdroj energie pro růst a život, ale zbytek, tedy exkrementy ryb, to je též organická hmota! Tedy, to co zbude po nedokonale strávené potravě, to také ovlivňuje chemické vlastnosti vody. Logicky lze tedy odvodit, že překrmení je pro prostředí v akváriu zhoubné, zvláště pak překrmování trvalé, což se děje často u začínajících akvaristů a také u dětí! Všechna tato nebezpečí mají nejen v akváriu na starosti bakterie, které korigují vzniklé problémy a umožní tak pohodový průběh života v něm. Pro podávání potravy do akvarijní vody si musíme zvolit velmi citlivý režim a hlavně ho též dodržovat. Jistě jste již slyšeli o záskoku sousedů při dovolených a o tragédiích, které se v těchto případech začasto po neodborném nakrmení stávají. Opět tedy a již snad po sté, překrmení – rovná se velký problém!

Samotná závojnatka v malém chovném a nevyhovujícím zařízení je vystavena neustálé změně hodnot vody. Tedy změně pH, teploty a hlavně trvale zvýšenému obsahu dusíkatých látek. Pamatuji si v této souvislosti na jeden starý český film, kde služka v domácnosti stála u koule se závojnatkou, v které byla šedě zakalená voda. Služka s tím neměla problém a prohlásila: „Musím tu vodu té chudince už vyměnit, je strašně špinavá“. Nejen, že byla špinavá, tedy plná nálevníků, ale jistě již zapáchala.
Voda v tomto stadiu je vlastně již posledním varováním před totálním kolapsem ryb i celého akvária. K takovým stavům by ale nemělo docházet, to už je stav zoufale nevyhovující!

Přitom to byla a vlastně je dodnes běžná praxe. Mám-li zlatou rybu v kouli a zakalí se voda, vyměním ji a je to. Někdy dvakrát i třikrát do týdne. Zkrátka vodu sliji, tak, jak to dělám, když slévám z hrnce vařené brambory a dopustím novou. Nebo ještě lépe, rybu uchopím, vložím na chvíli do sklenice, vodu z akvária vyliji, napustím novou a rybu tam vrátím. Nikdo se ryby neptá… a také jak? To je špatně! Je to otřesný případ, jakým způsobem chovat a zacházet s rybami. Zcela jasně z takové praxe vyplývá, že majitel oné nešťastnice má před očima pouze onu rybu a ta mu vlastně slouží k určitému účelu. Je jedno k jakému, ale z hlediska oné ryby je to život v utrpení s nevalným koncem.

Je tedy nadmíru potřebné, a to při každém chovu živých zvířat, obeznámit se s teorií, obstarat potřebné a hlavně vyhovující chovné zařízení, a až nakonec si přivézt do domu ten živý skvost, o který se zajímáme. Pozor na chvilkové záchvaty a nadšení při náhodném setkání se zvířaty v ZOO, na návštěvě, v obchodech, nebo při výstavách a jiných příležitostech. Důležité je si uvědomit, že cena zvířete je v drtivé většině pouze zlomek částky, kterou dáme za potřebné chovné zařízení. Přineseme-li si z prodejní výstavy milého křečka za několik desetikorun, budeme tak jako tak časem nuceni mu obstarat chovnou klec v ceně několika set korun, protože po mnoha pokusech o umístění jej v krabici od bot, kterou záhy prokousal, se musíme jednou provždy rozhodnout.

Nejinak je to i s ostatními druhy zvířat. Jediná správná cesta je odpovídající přístup k chovu – zralá úvaha, teorie, odpovídající vybavení a až nakonec živá bytost.

Příznivci těchto stránek si jistě všimnou té skutečnosti, že toto vše již bylo v článcích opakovaně uvedeno, i když třeba jinak napsáno. Zrovna tak jsem ale mnohokrát uvedl, že je doslova naší povinností opakovat tato základní pravidla pro ty, kteří svoji roli v chovatelství ještě tak docela nepochopili, anebo také pro začínající chovatele. Denise jsem doporučil, aby závojnatku věnovala nějakému známému chovateli, nebo ji vrátila do obchodu, kde ji koupila. Ušetří si tak mnoho problému sama, ale věřte, že nejvíce problémů by měla ta chudera závojnatka!