Dodatečně všem Karlům k svátku pěkné popřáníčko a hlavně zdravá akvária! Nevím, zda tyto stránky čte také Karel M. ze Žižkova, můj bývalý kolega, akvarista tělem i duší. Vždy tomu ale tak nebylo…
Někdy se stane, že i to nejurputnější snažení má za následek neúspěch a my se marně pídíme po tom, proč se tak vlastně stalo, co jsme zanedbali či pokazili? Někdy je to třeba právě v té úporné snaze, ale to bych nerad rozváděl a hlavně, od toho jsou mezi námi odpovědni specialisté z oblasti psychologie a někdy dokonce i psychiatrie.
Mám dnes ale na mysli onu nepovedenou snahu, kterou si po chvilce přemýšlení a bádání dokážeme vysvětlit sami, a která vychází přímo ze zkušeností nabytých během dosavadního života. Jde zkrátka o to, že v určité oblasti snažení se nacházíme na začátku trasy a naše zkušenosti nám mnoho nenapoví. Zkrátka, začátečníci, ne že by se měli poradit, ale oni dokonce musí. Konec konců, přijdou na to během krátké doby sami a ještě dodám známou frázi, že nikdo učený z nebe nespadl. To je sice pravda, ale vzápětí mohu oponovat sám sobě, že někteří z nás mají shůry naděleno více a druzí zase méně.
A když se zamyslím dále, přijdu k myšlence, že ti, co mají naděleno méně v jednom, mají začasto naděleno více v druhém. Největší problém je v tom, že to mnohdy ani netuší. A tak asi se mnou budete souhlasit, že se po světě pachtí za úspěchem či uznáním mnoho těch, kteří se lopotí za nedosažitelným cílem v jednom oboru, a přitom opomíjejí právě to, co by zrovna pro ně bylo daleko více potřebné a hlavně, co by jim přinášelo i více uspokojení a chcete-li i úspěchu. Někdy stačí pouze špička špendlíku či nepatrné popostrčení a hodnoty našeho života se změní od základu. A to právě tehdy, najdeme-li svůj chlév. Tedy, pochopitelně v tom přeneseném slova smyslu.
Karel se vyučil elektrikářem a již léta se den co den pachtil ve své práci, kterou sice dělal dobře a jak nejlépe uměl, ale to bylo tak vše. Večer na pár piv a ráno znovu. Neděle dopoledne fotbal na Viktorce a pondělí ráno zase práce… Žil sám a myšlenky na něco, co by obohatilo jeho život, se stále častěji připomínaly. Rodina? Sport? Kluci ještě jezdí na čundry, ale na to já nikdy nebyl…a tak to šlo dál. Stačil ale zkrat, jediný elektrický zkrat u akvaristy, který vyřadil jeho aparaturu z provozu a on, ač šikula, se přece jen pídil po odborníkovi, aneb všici akvaristé dobře vědí, co je to 220V ve vodě! Tu pomoc potřeboval rychle, a protože byla právě sobota, kde jinde sehnat pomoc, než ve známé hospodě za rohem. Karel šel hned bez reptání rovnou od stolu s dopitým pivem. A tehdy právě došlo k tomu popostrčení, k tomu píchnutí špendlíčkem právě v tu pravou chvíli.
První obeznámení se s problémem proběhlo rutinně a tíživá situace byla po krátké chvíli odstraněna. Akvarista se Karlovi pěkně poděkoval a pouze několika slovy vysvětlil, jak moc mu vlastně pomohl, a že bez jeho zákroku by musel bůhvíkde shánět pomoc a kdoví, zda by byla včas na místě. V tu chvíli se Karel soustředil na to, proč vlastně k akvaristovi přišel. Vyslechl poučení, že jeho chovanci jsou zcela závislí na provozu vzduchovacích motorů a bez nich by v krátké době došlo ke katastrofě. Akvarista uvedl Karla do jiné místnosti, kde byla od podlahy do stropu v kovových stojanech umístěna akvária a bylo jich tam plno. V tu chvíli se s Karlem něco stalo. Ta atmosféra na něj zapůsobila silným dojmem. Atmosféra plná vlhkého tepla, zvláštní vůně a hlavně efekt živé vody plné ryb a rostlin se na něm podepsaly zcela zásadně a došlo k zázraku přeměny hodnot života v jedné krátké chvíli.
Za týden se Karel zúčastnil jako host schůze v akvaristickém klubu, kde seděl jako „puťka“ v rohu místnosti a pouze poslouchal. Za další měsíc se stal členem klubu a jako správný začátečník hltal každé slovo, každou novou informaci. Byl téměř všem nápomocný, protože elektrikář v klubu prozatím nebyl a co si budeme povídat, takový šikovný řemeslník se vždy hodí a zvláště tam, kde se s elektrikou setkáváme denně. Problémů se vyskytne také „na kila“ a tak se Karel brzy obeznámil s mnoha ostatními akvaristy a jejich chovanci. Jeho život se ubíral zcela novou cestou a musím říci, že pro Karla mnohem významnější než doposud. V tu dobu jsme se také poznali a naše přátelství se postupně prohlubovalo. Jasně, že i u mých akvárií provedl zcela zásadní a již potřebné úpravy, ale jeho zájem o věc, tedy o akvaristiku, mě doslova bavil. Ptal se na vše, zajímaly ho i zdánlivě nevýznamné detaily. To mě přesvědčilo o jeho opravdovém zájmu a snažil jsem se pomoci, jak jsem jenom mohl.
Pro úplnost se alespoň okrajově zmíním o činnosti tehdejších spolků. Existovaly kluby, ve kterých se politikovalo více, než „akvaristovalo“. Ale většina ze spolků se opravdu zabývala akvaristikou a mám-li napsat něco o našem, tedy žižkovském klubu, průběhy schůzí byly velmi dobře vedeny a to tak, že na začátku sezení jsme probrali vespolek administrativní a všeobecné záležitosti a potom předseda spolku nastínil dohodnuté téma a o tom jsme se bavili celou zbývající dobu. Slovo si postupně brali členové klubu, kteří se podobnou tématikou zabývali, nebo měli již jisté zkušenosti a začasto jsme měli i hosta. Tím byl méně či více významný kolega z jiného klubu, cestovatel či například výzkumný pracovník z oblasti vědy, která se akvaristiky týkala.
Po většinou velmi zajímavém večeru jsme se dohodli na tématu dalšího setkání a po všeobecné debatě jsme se rozloučili. Musím se přiznat, že na tato setkání vzpomínám s jistou dávkou nostalgie nejen z profesního důvodu, ale také proto, že náš klub byl ve vlhké, chladné temné přízemní místnosti, ve které se topilo uhlím ve starých kamnech. Zpočátku jsme seděli zachumlaní, i když se povětšinou našel dobrovolník, který předem zatopil, paradoxně opravdu příjemně teplo tam bylo až tehdy, kdy jsme se rozcházeli. Všichni jsme si ale té místnosti ve starém domě vážili a nikoho ani nenapadlo si na téměř bojové podmínky stěžovat.
Netrvalo ani rok a Karel se stal velmi platným účastníkem v debatách téměř všech rozličných témat. Jasně, byl začínající, a jako takového ho pochopitelně zajímalo téměř vše, ale právě proto se mnohdy „trefil“ přesně do podstaty dané věci. Dále se asi již nemusím rozepisovat o osudu tohoto elektrikáře postiženého akvaristikou. Jeho život šel a doufám, že jde dále podobnou cestou. Mnoho let jsem ho neviděl, ale proč jsem si zrovna na něho vzpomněl? Nedávno u mne byl jeden instalatér opravit odpad…
Tato dnešní příhoda ze života je důležitá i z toho důvodu, že je mezi námi mnoho nadějných mladých lidí, kteří také hledají. Doufám, že i v době internetu i mnoha jiných lákavých možností třeba jednou také navštíví nějakého toho postiženého akvaristu a třeba si vzpomenou na svoji shůry danou vlohu a „otěhotní“ jí. No vidíte, teď mě zrovna napadá, musím zavolat nějakému ajťákovi…
0 komentářů