Při ranní údržbě akvárií jsem si vzpomněl na jednoho kolegu akvaristu, který, je tomu již více jak třicet let, sbíral do akvárií, jak on říkal, umělecké výtvory přírody. Zkrátka, ať byl kde byl, tu se shýbl pro kámen, tam sebral kousek větve či kořenu a tak podobně. V jeho akváriích se tak po nějakém čase nacházela docela slušná sbírka pozoruhodných přírodních výtvorů, které tvořily jakousi galerii. Jak čas běžel, jeho akvária se plnila kameny a kořeny všech možných tvarů a barev.

Některé ty „exponáty“ byly opravdu zajímavé a v jeho aranžmá tvořily již ucelenou sbírku. Pro určité horniny, například pro vápence, které se nehodí do běžných akvárií, vytvářel akvária, kterým zrovna ten či onen kámen vyhovoval. A tak se po čase stalo, že jsem při pohledu do jeho akvárií pojal myšlenku, že nevytváří nádrže pro živočichy, ale že vlastně tvoří jakousi podvodní přírodní galerii. Při jedné návštěvě jsem se mu s mým hodnocením jeho akvárií zmínil. Po vteřině zaváhání kývl hlavou na souhlas.

„Víš“, se šibalským úsměvem začal vyprávět, „pro mne je ta sbírka jako pro někoho fotoalbum. Třeba tenhle kámen“, ukázal na načervenalý křemen, „ten mám ze služební cesty ze Slovenska…a tamten kořen, no ten vzadu v tom porostu, ten je ze Šumavy, byli jsme tam s kámošem na houbách, jo a tady mám jednu vzácnost…“ Prostě, když se do toho „obul“, dokázal povídat dlouhý čas.

A právě dnes ráno jsem si uvědomil, že když trávím čas u akvárií, vybavují se mi také mnohé vzpomínky a dokonce jsem si vzpomněl na historii jednoho křemene, který mám minimálně 35 let. Táhl jsem ho také ze Šumavy. Vzpomínám, jak se mi kamarádi na čundru smáli, že si dávám do „usárny“ kameny. Jenže, mně se zrovna líbil a tak… Jó koníček je zkrátka koníček a nějaké to kilčo v ranci na zádech navíc je přece prkotina!

Ale abych dokončil příběh s kamarádem, který sbíral výtvarná díla přírody. Jak šel čas, naše cesty se rozešly a já ho potkal až po drahném čase v tramvaji. „No to snad není možný, jsi to ty? Ženatý, no já taky a co ryby?“, zeptal jsem se logicky. „Jó kamaráde, žádný ryby, děti vychovávám!“ Lakonická odpověď mluvila za veškeré vysvětlování. Stejně jsme se dohodli na setkání a já druhý den přijel, tehdy bydlel již jinde, ale přece jen ještě u nás na Žižkově. Po vykonaném obřadu seznámení s rodinou jsme se pohodlně usadili do křesel a povídali o tom, co bylo tu dobu, kdy jsme se neviděli. Ale já se stále nemohl smířit s tím, že se kamarád opravdu vzdal akvaristiky i přes rodinné povinnosti. Platil všeobecně k těm dobrým a uznávaným akvaristům. Po chvíli jsem opět začal a on na moji opětovnou otázku, zda se ještě někdy hodlá zabývat akvaristikou, odpověděl gestem. Vstal a pokynul, abych šel za ním.

Vešli jsme do ložnice a nad jeho postelí byla pověšena překrásná vitrína, původně zřejmě knihovna. A tam za sklem jsem jasně poznal některé z jeho výstavních skvostů, které kdysi shromažďoval v akváriích. „No tedy!“, vypadlo ze mne, „ty přece znám!“ řekl jsem s úsměvem. Kamarád se ani nepohnul a stále si prohlížel svoje miláčky. No a potom přišlo přesně to, co jsem celou tu dobu očekával a co zřejmě přijít muselo. „Čekají tu, kamaráde, čekají.“

Vrátili jsme se do obýváku a od té doby jsme mluvili pouze o akváriích a o jeho skvělých plánech, ale až potom…, až odchová ten svůj potěr! A věřte nebo ne, od té doby jsem ho více neviděl a vzpomněl jsem si znovu právě až dnes ráno, když jsem usazoval v jednom akváriu právě ten kámen ze Šumavy.

Takových vzpomínek je mnoho a ti, kteří si umí uchovat vzpomínky jistě vědí, o čem píši. Snad se Vám některým vybaví příběh, který jsem psal o mém známém žižkovském zámečníkovi, který po mnoha životních peripetiích našel svého kdysi oblíbeného sumce Kryštofa v jedné akvaristické prodejně a ten se k němu po létech vrátil. Ten sumec byl symbolem toho, co bylo kdysi v jeho životě důležité a co pro některé jiné a pomíjející hodnoty opustil. Po poměrně dlouhé a nelehké době ve svém životě mu právě ten sumec připomněl, pro co kdysi žil a proč byl šťastný. Zkrátka, vzpomínky jsou důležité a vzácné koření našeho života!

K tomu bych ještě rád napsal, že veškeré dekorační vybavení akvárií, které si přinesete z přírody, je dobré pečlivě očistit a zvláště pak ty kousky, které seberete ve vodě. Pozor na infekci z lokalit, kde se vyskytují ryby a jiní vodní živočichové. Kameny z vody je vždy lépe nechat nějakou tu minutu povařit. Nic se též nestane, necháte-li očištěnou přírodní dekoraci alespoň hodinu vysušit, například v troubě na 80° C. Pozor, štěrk ke tvorbě dna raději zakupte v odborné prodejně. Není až tak finančně náročný a rozhodně s ním nenapácháte škodu, jako případně s nedůkladně ošetřeným štěrkem z přírodní lokality. Ostatně, napíšete-li do vyhledávače nad články slovo „dekorace“, rozhodně naleznete mnoho doporučení a článků s touto tématikou.

A nakonec ještě upozornění, že až koncem minulého týdne se konečně vyřešila delší dobu trvající situace s mojí internetovou poštou. Všechny dotazy postupně zpracuji a odepíši na ně v nejbližším možném termínu. Děkuji za pochopení.