Je mnoho dohadů nad tím, jaké a kolik ryb se v jak velkém akváriu společně může chovat. Je to otázka, která doprovází akvaristiku snad již od svých počátků. Dalo by se říci, že za tak dlouhou dobu, zrod akvaristiky jako takové, můžeme u nás zaznamenat již v padesátých letech předminulého století, se tato mnohdy sporná otázka již vyřešila.
Není tomu tak a dalo by se říci, že je to stále trvající problém, zvláště pak u začínajících akvaristů. Tedy, dobře již víme, kolik ryb do jakého akvária, ale mnozí se prostě již zavedeným a fungujícím poznatkům urputně brání. V jedné staré větě je obsaženo nádherné a téměř pravdivé rčení a to že: „Vše bylo již řečeno!“ To co bylo…bylo, ale nové a nové poznatky jsou pojmenovávány přece jen po novu a i když jsou již všeobecně známé, je nutné je opět pojmenovávat a přinášet stále znovu na světlo světa. A tak bych toto rčení občas opravil na: „Vše bylo již řečeno, ale já to ještě neslyšel!“

Zabývat se tím, abychom sladili biotopní prostředí v akváriu s odpovídajícími druhy ryb je pro běžný provoz pokojového akvária téměř bezpředmětné, protože skutečný biotop tak jako tak v akváriu nevytvoříme. Tuto snahu ale lze chápat a dokonce je možné sladit druhy ryb z určitého území jejich výskytu. Rád bych ale upozornil na to, že taková snaha je sice pro určité účely přínosná (výstavy, školy), ale na chod běžně zařízeného akvária nemá podstatný význam.

Bez problémů si lze představit umístění například větších druhů ryb labyrintních z Asie se skalárami či s jinými, většími druhy ryb z jižní Ameriky. Důležité jsou jejich nároky na kvalitu a chemické i fyzikální vlastnosti vody. Pozor ale právě na potřeby jednotlivých druhů ryb a současně na jejich náturu. Je pochopitelné, že dravé cichlidy se budou velmi těšit z přítomnosti dejme tomu menších druhů tetrovitých ryb, ale pouze chviličku! Poslouží jim jako dobrá potrava a přilepšení k jídelníčku. Je pravda, že je to pro majitele akvária jasné ponaučení, ale stojí nemalé finanční prostředky. Na druhou stranu ale nemůže pro své cichlidy udělat z hlediska jejich výživy nic lepšího!

Tvořit tabulku, kde by se dalo podle jistého klíče společenství druhů ryb do akvária vyčíst, je téměř nemožné, protože je jich velké množství. A ještě něco, mnohdy jsou k vidění při různých příležitostech takové kombinace, že nad tím rozum stojí! Jak je ale možné, že „to“ někde funguje a někde ne? Klasický příklad jsou skaláry amazonské a neonky. Až mi běhá mráz po zádech při tom pomyšlení. A bác ho! Již jsem tuto kombinaci mnohokrát viděl a dokonce tyto dva tak rozdílné druhy ryb spolu delší dobu v jednom akváriu žili. No zkuste dát k dospělým skalárům malé neonky obecné. To bude honička a s jasným koncem. Když ale umístíte neonky k ještě malým skalárům, k tak malým, že by měly potíž neonky polknout, zvyknou si. Je těžké si představit, že hladový člověk přehlédne ještě teplý a šťavnatý řízek, ale v akváriu to OBČAS opravdu funguje. Tedy opravdu pouze občas a někdy zase pouze na čas…

Rád dám k dobru jednu příhodu, na kterou musím vzpomenout vždy, když vidím podobnou kombinaci ryb v akváriu a rozdělit se s Vámi o ni. Je tomu již více než dvacet let, kdy mi volal jeden známý při návratu z dovolené, abych ihned přišel k němu, že se stalo cosi v jeho akváriu, a že to bude asi nějaká infekce. Bydlel jsem vedle v ulici a tak jsem již za chvíli civěl do nádrže a nic podstatného neviděl. Pouze čtyři krásné skaláry a několik neonek. Mimochodem, na tu zrádnou kombinaci jsem ho několikrát v minulosti upozorňoval, ale marně. „No prosím tě“, povídá rozčileně kamarád, „měl jsem tam třicet neonek a je jich tam sotva deset!“ Ptal jsem se, jak dlouho byl na dovolené. Prý čtrnáct dní, ale že dal na moje rady a nikdo mu nechodil po celou dobu krmit. No a bylo jasno. Skaláry se tvářily nadmíru spokojeně a myslím, že i byly. Měl jsem dokonce takový nutkavý dojem, že po mně macatý skaláří samec spiklenecky pokukoval. Hlad je zkrátka hlad a může se stát, že v určité chvíli jde i dlouhodobé kamarádství stranou…! Jen jsem se podivoval nad tím, že v akváriu ještě nějaké neonky zbyly.

Pozor tedy na ukvapená rozhodnutí či neodborné rady při výběru rybí populace do akvária. Pro ostatní druhy ryb, tedy pro ty, které jsou většími pozřeny, je to rychlé a musím napsat, že i přirozené.
Horší je to ale s druhy, které se dlouhodobě v tandemu s jinými rybami trápí. Viz. skaláry x Capoeta tetrazona, tedy parmička čtyřpruhá. Ta je zrovna tak trapičem pro závojnatky a vůbec pro téměř všechny dlouhoploutvé ryby. Zkrátka je nenechavá a škube a škube. Je tristní pohled na zcela orvané a bezbranné závojnatky, jak leží na dně akvária. Menší druhy ryb (paví očka či jiné závojové formy…) takové ataky většinou nepřežijí. I když si mnozí řeknou, jde přece jen o ryby, ale jde zároveň o obratlovce a takové společenství se dá posuzovat, jako jejich týrání. Pokusme se na chvíli vtělit do těch bezmocných… je to velmi, velmi nepříjemná představa. Zvláště, když se trvale napadaná ryba nemá v nevelkém akváriu a v nepřirozeném prostředí kam schovat. Je v podstatě neustále vystavena stresu.

Kolik ryb?

Jinak je to ale s množstvím ryb v akváriu a jejich velikostí. Dalo by se říci, že velikost ryb a jejich množství jsou nepřímo úměrné k velikosti akvária. Tedy, čím větší ryby chcete mít v akváriu, tím jich bude méně a naopak, malých ryb může být všeobecně v akváriu poměrně velké množství. Ale je tu právě to ale… Záleží na mnoha věcech. Druhy ryb, technika, typ akvária (myšleno podle velikosti a použití, nikoliv tvar) a zkušenosti chovatele.

Chovatel profesionál, tedy akvarista na „vlastní noze“, který se denně od akvárií nehne, je schopen udržet velké množství dorůstajících ryb v akváriu, aniž by je jakkoliv trápil. Funguje tam totiž velmi jednoduché pravidlo. Daří-li se potěru a je-li o něj dobře postaráno, roste! Zkrátka, akvarista, který přerybní nádrže a následně nechá vodu plnou dusíkatých látek, zapláče nad výdělkem. Tedy zapláčou hlavně ony ryby, ale akvarista je bez výdělku. Ale ten, který dokáže denně měnit část vody, umí krmit a ještě se vhodně postará o filtrační hmotu, jasně vítězí a jeho ryby jsou zdravé a schopné dál bezproblémově žít. Teď mám na mysli ty případy, kde přes ryby nevidíte na zadní stěnu akvária.

Opak toho jsou klasická domácí akvária, kdy ryby tvoří jednu část vyvážené biologické niky, kde by mělo docházet k průběžnému odbourávání dusíkatých látek za pomocí těch správných bakterií. V těchto akváriích se provádí údržba většinou velmi spoře a tak je na místě počet ryb omezit, zrovna tak, jako podávání potravy. Vzpomeňte na články, kdy jsem varoval před překrmováním a co to přináší za starosti.
Tímto všeobecně zaměřeným článkem bych rád upozornil na to, že i ryby jsou živí tvorové, kteří mají své pocity. V akvaristice dochází nejednou ke zbytečným úhynům jen z důvodu neznalosti začínajících chovatelů a tak je vždy dobré obeznámit se se základy chovu a zbytečně a často z nevědomosti je netrápit a neplýtvat životy našich chovanců.