Nikdy bych nevěřil, kolik čtenářů se doslova vrhne na článek s odborně prodavačskou tématikou. Musím přiznat, že zajímavostí z tohoto prostředí je velmi, ale nerad bych obětoval tyto stránky pouze jim. Budu se tedy průběžně věnovat této problematice i z důvodu rekvalifikačních kurzů, které připravuji pro odborné prodejny. Jen bych rád ještě k poslednímu dvojčlánku napsal, že se týká opravdu velmi významné problematiky a kdybych měl být přesný, důležitých témat je v tomto balíčku několik. Dnes bych rád reagoval na dopis, který mě zaujal, a který je v podstatě základním kamenem toho, co se snažím předávat začínajícím prodavačům i chovatelům a co se stalo v poslední době velmi širokou diskusí.

Chovat či nechovat zvířata?

Měl bych asi začít tím, že zvířata se chovala vždy z několika základních důvodů. Již v dobách dávných si ulovená zvířata lidé uchovávali ponejvíce pro potravu, nebo z důvodu jiné potřeby(ulehčení práce, lov…). Ale nejen to, mláďata i dospělá zvířata některých druhů sloužila již tehdy jako citový objekt a to nejen pro děti. Lidi k chovu zvířat vedly tedy pohnutky nejen materiální, ale i socializační. Je tomu tak vlastně dodnes, i když se k těm původním pohnutkám chovu zvířat přidaly ještě důvody další(laboratorní pokusy, cirkusy, zoologické zahrady…).

Dovedete si, po tomto byť tak zjednodušeném úvodu, představit vyčerpávající odpověď na tuto otázku na dvou stránkách? Jistě že ne. Dnes je toto téma základem pro specializované vědecké obory a studií bylo vypracováno na stohy. Rád bych se dnes ale zmínil o potřebě člověka chovat zvířata z důvodu citových, tedy o zvířatech určených pro zájmové chovy. Když se ale zamyslíte nad touto v podstatě jednoduchou a logickou větou, je vše najednou zase v jiných kolejích.

Představte si akvaristu, který pro potěchu duše chová v akváriu ryby. Ryby se po nějakém čase logicky rozmnoží a chovatel je prodá. A už tu máme jinou kolonku než pouze „pro potěchu“. Co se stane dál? V tu chvíli se ale dostane do nemilosrdného soukolí nařízení a zákonů. Co naplat, že bude argumentovat tím, že se jeho ryby nerozmnožily záměrně, ale že se jedná o spontánní výtěr a posléze i náhodné potomstvo. Marná sláva, tumáš! Zřídíš si živnostenský list, zaplatíš daně a je vše v pořádku. V tu ránu jste ale zařazeni do statistik a už je Vaše srdeční chovatelství v kolonce hospodářské. Ale co když chováte ty rybičky opravdu pro potěchu duše? Co když budete operovat tím, že je nechcete prodat. Co tedy s nimi? Nebudu počítat s tím, že jedna z možností je odchovaná zvířata rozdat. To ale nelze donekonečna. Máme tedy přestat chovat zájmová zvířata, protože nás potažmo systém, ve kterém žijeme potrestá ve své podstatě za správné chovatelství? To slovo „potrestá“ není tak úplně přesné, ale rozhodně jsou s celou tou administrativou spojené jisté časové nároky. Předpokládám, že mnohá zvířata se opravdu reprodukují až tehdy, mají-li k tomu ty správné podmínky. Ach jo, je mi jasné, že téměř každou větu z tohoto článku by šlo téměř donekonečna rozvést.

Otázky

V poslední době se rozvíjí debata o tom, zda chovat či nechovat zvířata na té nejvyšší úrovni. Vlády zemí téměř celého vyspělého světa se zabývají více či méně tím, zda chov omezit. Jak? Kdy? Jaká zvířata? Co s hospodářskými zvířaty? Zakázat jíst maso? Nařídit vegetariánství? Bohudík má ale většina poslanců i senátorů masíčko v oblibě. Vraťme se ale k chovu zájmovému.

Patří zájmový chov zvířat mezi základní lidské potřeby? Lze vůbec oddělit lidský život od chovu zvířat? Co potom zvířata domestikovaná? Co s kočkami, psy, fretkami a mnoha jinými zvířaty, jež po několik tisíciletí sdílejí s člověkem komůrku?
Existují i názory, které se přiklánějí k tomu, aby se tedy chovala pouze tato zvířata a ostatní přešla do režimu jakéhosi tabu. Kdo zařadí ta zvířata do skupin a v jaké zemi se budou moci chovat? Jsou morčata a například papoušci domestikovaní? V jaké zemi? Morče chované v naší zemi je pod velmi přísným dohledem a v prodejnách, kde některý ze státních kontrolních orgánů zjistí odchylku od doporučení chovu, mohou zaplatit velmi citelnou pokutu. V několika velkých zemích Ameriky jsou morčata chována pro lidskou potravu. Takto bychom mohli pokračovat ještě mnoho stránek.

Na druhou stranu je velmi dobře, že postihy za prokázané týrání zvířat se zpřísnily a mnozí výtečníci či černí překupníci zvířat to mají čím dál těžší. A teď se vraťme k prodeji zvířat v odborných obchodech. Právě tam by měl být, a je, prodej zvířat co možná nejprůhlednější. Zvířata v takto zařízeném obchodu jsou na očích nejen kontrolních orgánů, ale i zákazníků, kteří jsou mnohdy ještě více kritičtí.

Zajímám se o tuto problematiku pěkných pár let a za tu dobu jsem si udělal poměrně jasný názor. Názor na chov zvířat v alternativních podmínkách, tedy, zcela otevřeně řečeno, v zajetí. Existují opravdu zvířata, která by nikdy neměla přijít do rukou lidí. Tedy, myslím do rukou amatérů či do bytových podmínek. Dá se ale toto říci též například o kočkách, hadech, akvarijních rybách, psech…? Nikoliv, o tom jsem přesvědčen. Tato a mnohá jiná zvířata se totiž velmi dobře mohou cítit i v alternativních podmínkách. Jde ale zase o každého jednoho chovatele. Jde o poznání, zkušenost, odpovědnost, profesionalitu a mnoho jiných veličin. Jde též o vhodné prostředí určené pro pobyt zvířat.

Tak je to i s ostatními zvířaty, ale pozor! Můžeme všichni říci, že člověk má ideální podmínky pro svůj život? Kde žijeme? Jsme všichni spokojeni? Pochopitelně že ne. Globalizace civilizace je velmi náročná na podmínky a řád. Myslím tím řád, který umožňuje žít mnoha lidem na poměrně malém území. Musí platit velmi přísné zákony a hlavně jejich vymahatelnost. Je Vám to povědomé? Jistě, v takovém světě přece žijeme, ale daří se to vše ve světě lidí? Jistě že ne. V jakém světě žijí naše děti? My dospělí je „krmíme“ neskutečně podlými a nevhodnými podněty. Chybí kladní hrdinové, zatímco záporní jsou vzýváni. Proč se tedy potom divíme, když dojde k zrůdným excesům a svoláváme psychology a psychiatry, soudní znalce, soudce a voláme po tvrdých trestech? Selský rozum by stačil na vysvětlení. Stojí o něj ale někdo?

Podporujme tedy vztah lidí k chovatelství, ale k tomu rozumnému, založenému na znalostech, profesionalitě, zkušenostech ostatních chovatelů a ostatních odborníků. Třeba i vylučme určité skupiny zvířat, které nejsou vhodné do alternativních chovů. Razantní a plošný zákaz probudí pouze černý trh se zvířaty, jež budou pro překupníky dobrou kořistí. Přesvědčujme začínající i pokročilé chovatele, aby se chovali podle doporučení odborníků a co možná nejvíce zlepšovali svým chovancům jejich prostředí. Někdy, při výkladech této tématiky uvádím, že si se zvířaty porozumíme opravdu až tehdy, kdy promluví. Ale copak spolu lidé nemluví? Copak si nesdělují své pocity a poznatky? A přece je vzájemné pochopení mezi lidmi mnohdy velmi složité až nemožné.

Vezmeme-li v tomto, a neříkám, že zrovna nejhorším světě, lidem ještě jejich základní potřeby, mezi něž vztah k živým tvorům jistě počítám, vezmeme-li jim chovatelství, co se stane? Přibudou další narkomani? Přibude více nešťastných lidí? Přibude ještě více agresivity? Co na to Vy? Rozhodně netrvám na tom, aby se mnou každý souhlasil. To je pouze můj názor, názor, který vychází nejen z mnoha let praxe v chovatelství, ale i z jisté znalosti prostředí, ve kterém již řadu desítek let žiji, v prostředí, které se mi zdá velmi rozporuplné.