Svědomí (3)

23.11.2008 | Žádné komentáře

Rozrazil jsem dveře na chodbu. Ze zadního vchodu květinovky vyběhla sousedka a spatřila mě, jak jí jdu naproti. „Pojďte rychle!“ Vzala mě za ruku a táhla do útrob prodejny s květinami. Tam odtud se ozýval ten neskutečný jekot. V další místnosti se nám naskytl divotvorný obraz. Uprostřed stála prodavačka a ječela jako siréna při náletu. V jedné ruce držela koště a v druhé plechovou konvici na vodu. Okolo se povalovaly balíky svázaných kytek tak, jak je nosili z auta. Řidič náklaďáku utekl ven. „Podívejte, podívejte na tu potvoru, křičela na mně květinářka. To je mrcha, co? To teď vylezlo z těch kytek. Voni to dneska vozej bůh ví vodkaď a potom se divte! Můžete „s tím“ něco udělat?“
Je to on, je to on! Sláva, opakoval jsem si v duchu. Beze slov jsem se otočil a chvatně doběhl do kanceláře pro sklenici, v které jsem ho dostal. Ve vteřině jsem se vrátil a poklekl ke sklípkanovi. Sklenicí ho přiklopil a podstrčil pod ní kartónový papír z obalu, který se válel poblíž. „Zaplať pánbůh!“ Oddechla si sousedka. „Vy jste ale šikula!“ Mlčel jsem, v ruce držel sklenici s pavoukem a už už se chystal vysvětlovat. Zaplať pánbůh, opakoval jsem si pro sebe, zaplať pánbůh! Sklenici jsem podržel v úrovni očí a podíval se na pavouka. Jeho zářivě červené oči na mě upřeně hleděly a já znovu neměl zrovna příjemný pocit. Mlčet je zlato, napadlo mě. Nechal jsem si tedy čas na rozmyšlenou a tiše odešel do své kanceláře. Ve dveřích stáli moji kolegové a bylo na nich znát, že si oddechli též.
Co dodat. Rozhodně co dodat je. Tento příběh, ať se Vám zdá jakkoli podivný, ještě podivněji skončil.

Ihned po odchytu jsem volal kolegovi teraristovi. „Přijeď, hned přijeď, něco pro tebe mám!“ Lákal jsem ho na vějičku. „Jó kamaráde, za chvíli jedem s klukem do nemocnice na příjem, jde na mandle a potom musím ještě do práce!“ Všichni máme starosti, pomyslel jsem si. Tak já ti ho večer přivezu ukázat.“ „Koho?!“ Vyhrkl. „Aha, promiň. Mám toho sklípkana, to budeš koukat!“ Domluvili jsme se na večer a já položil sluchátko do vidlice. Jestli jste někdy zažili to, čemu se říká totální euforie, tak víte o čem píšu. Byla to ta nejhezčí služba, jakou jsem prožil. Ještě jsem zavolal domů, abych oznámil tu radostnou novinu a poděkoval ženě za útěchu. A vůbec jsem ten den děkoval kde komu. Jen sklípkana jsem měl neustále na očích. Víčko bylo po obvodu pečlivě omotáno izolepou.
Odpoledne se ale zatáhla obloha a z nebe se sypaly hromady prašanu. Vítr neustával a my jako vždy odcházeli z prodejny za tmy. Silná fujavice mi šlehala do tváře a sníh tento efekt ještě zesiloval. „Tak ahoj zítra!“ Ahoj, ahoj. Kráčím k autu a dávám si velký pozor na to, abych po čerstvém sněhu neuklouzl. Jednou rukou pod kabátem přidržuji sklenici s pavoukem a v druhé klíče od auta. Sám jsem byl zvědav, co mi o něm přítel Babouk, jak jsme mu mezi přáteli říkali, řekne. V pořádku jsem se dosmýkal k autu a po paměti odemkl. Bezděky jsem se přitom ohlédl přes rameno. „Cože?!“ Vyhrkl jsem. Směrem ke mně se pohybovala postava. Hlavu v klobouku zaraženou mezi rameny, vlající plášť a po sněhu jako by plul. Ale to je přece…To snad není možný! To ne, ne, ne! Strnul jsem.
Podivná postava stanula těsně u mne. Přišlo to, čemu jsem se několik posledních dní bránil. Kolem podivné hlavy v klobouku se, tak jak dýchal, povaloval opar z jeho dechu a ten jeho pohled! Neskutečný, chladný, hypnotizující. Co bude!?
„Děkuji vám, moc jste mi pomohl.“ Řekl monotónním hlasem a natáhl ruku. Podávám mu láhev s pavoukem a bez jediné otázky říkám: „Prosím.“ Ač jsem se tomu bránil sebevíc, naše pohledy se setkaly. Do smrti na ten okamžik nezapomenu. Jeho tvář v sobě měla něco hrůzného. Červené, doslova rubínově svítivé oči blízko u sebe a nos téměř mezi nimi. Pod tím vším široká ústa obrostlá jakýmisi chloupky. Ale to přece není možný, to je přece…!? Byl jsem ohromen a zcela mimo sebe. Vnímal jsem ale události tak, jak pokračovaly. S užaslým a nechápavým pohledem jsem sledoval, jak podivný muž odchází. Pod paží svíral sklenici s pavoukem a přikrýval ji pláštěm. Fujavice vrcholila a pouliční lampa celou tu scénu osvětlovala jako na tajemném jevišti. Divadlo po chvíli skončilo a i jeho klobouk, který byl tak podivně nasazen na jeho strašlivé hlavě, zmizel za zasněženými keři, které lemovaly parkoviště.
Po chvíli jsem se probral a celý ztuhlý odešel zatelefonovat příteli. Omluvil jsem se s tím, že mu to později vysvětlím. Ještě jeden hovor mě čekal. Vytáčím číslo. Ahoj, prosím tě, postav na kafe, už se na tebe strašně těším, jedu domů.

Doslov:
Jsem si ale jist, že jsem to pavoučí dobrodružství neprožil náhodou. Od toho dne mám podstatně větší vztah nejen k pavoukům, ale i ke všem ostatním zvířatům. Daleko víc jim rozumím, daleko víc se dovedu vžít do jejich pocitů i utrpení.
Ten pohled, i když jsem se mu tolik bránil, ten pohled ve mně něco velmi důležitého zanechal. Byla to odměna a dar za moji „pavoučí službu“.

Konec

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Listopad 2008
Po Út St Čt So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...