Svědomí (2)

16.11.2008 | Žádné komentáře

Do již tak nervózní situace se před zavřením ozvala z chodby rána a celý dům služeb se ocitl ve tmě. Všichni v domě to již dobře znali. Elektrická instalace v domě nebyla v nejlepším stavu a tak se tyto příhody opakovaly dosti pravidelně. Baterky osvětlily chodbu a než jsem stačil otevřít zadní dveře, tak byl jistič v pořádku a světlo zase svítilo. Nadobro jen zhasla žárovka v lampičce v mé kanceláři, která zřejmě celý malér způsobila. Opět jsem za sebou zavřel dveře a ocitl se tak v temné kanceláři. To, co jsem ale spatřil mě přimrazilo! Pod dveřmi, které jsem právě zavřel se zobrazil proužek světla z chodby. Byla pod nimi dosti velká mezera!

Ten večer se mi nelehko odcházelo z prodejny. Myšlenky si ne a ne srovnat a hlavně, nenabízelo se žádné rozumné řešení. Byl jsem si již jist, že sklípkan může být teď už kdekoliv. Ledový vítr jakoby vzbudil vzpomínky na včerejší večer. Při otevírání zámku u auta jsem se přistihl, jak pokradmu, přes rameno, otáčím hlavu a cosi vyhlížím. Jen lampa mě oslnila a slota záhy zahnala do auta. Sedím a ani si neuvědomuji mráz. Co mám dělat? Co podniknout? Byl to on, určitě to byl ten, co jsem si myslel. Ale ty oči! Ti pavouci ale…přece nemají červené….Moje ne zrovna titěrné tělo se s nečekanou obratností dalo do pohybu. Vykonalo několik podvědomých pohybů a já v mžiku odemykal obchod. Telefon! Řítil jsem se jako šílený do kanceláře a hledám v seznamu číslo. Ruce byly jako chvějící se list. Zdlouhavé vytáčení! Sakra, prst přeskočil na voliči. Znovu. Obsazeno! Stojím se sluchátkem v ruce a v tu chvíli jsem si uvědomil co se se mnou děje. Tak moment! Klid a ještě jednou klid. Co blbneš?! Sám jsem se nepoznával. Mé chování se vydalo jinou cestou než obvykle a to se podepsalo i na mé bezradnosti. Klid, klid! Opakoval jsem nahlas. Prst se vydal na cestu po voliči čísel a já již o poznání klidnější seděl za stolem. „Haló!“ Z obchodu se ozvalo volání. Trhl jsem sebou. „Haló, je tu někdo?“ Slyším kroky. Písek z posypu chodníku chrupal pod podrážkami příchozího.

Ve dveřích se objevil strážník. Hrudník se mi sevřel i když jsme se znali. Jeho usměvavá tvář ale naznačila, že nepůjde o nic vážného. „Dobrý večer, vy asi máte dobré pojištění, že?“ Zeptal se. „Vy jste ho viděl?!“ Vyhrkl jsem nesmyslně, ovlivněn děním posledních hodin. „Koho?“ Teď mi to došlo. „Ale nic.“ Zoufale se mi podlomil hlas. „Je vám něco?“ Otázal se četník. „Já jen, že máte auto dokořán a nikde nikdo!“ „Jé, já se asi zblázním. Jen jsem se vrátil zavolat a asi nechal dveře otevřené.“ Omluvám se. „No mně se neomlouvejte, ale dejte si na to pozor, poslední dobou se tady ztratilo několik aut.“ Řekl ještě, zasalutoval a odešel. Snad bych i to auto oželel, kdyby…, pomyslel jsem si.
Znovu vytáčím číslo. Konečně vyzvání! „Prosím?“ Ozvalo se stroze. „Ahoj, volá ti jeden nešťastnej šéf akvaristiky.“ „No nazdar! Ty ještě žiješ? Já myslel, že tě sežral krokodýl. Co se děje?“ Radostně mě přivítal přítel terarista, který celý život žije s pavouky. „Potřebuji nutně informaci.“ Hovořím překotně. „ Jde mi o Theraphosu. Má červené oči?“ „Proboha, jak tě tohle napadlo? Počkej, já teď hned…Musím se podívat ale myslím…jó, myslím, že jsem viděl takovýho obra a měl je skořicové. Na co to..“ „Ne, červené!!!“ Křečovitě jsem vyhrkl. „Co je ti?“ Ozvalo se starostlivě ze sluchátka. Musím se ovládat, pomyslel jsem si. „Hele, já prostě potřebuju vědět, jestli má nějakej hodně jedovatej, velkej, hnědej sklípkan červený oči! Ale červený rozumíš?! Svítivě červený! Ne skořicový ani růžový, ale červený, červený jako rubín!!“ Ticho. „Po chvíli se ozvalo: „Jó kamaráde to je i docela možný, ale u pavoučků nikdy přesně nevíš…, ale proč…“ Zbrkle jsem položil sluchátko. Ruce se mi chvěly. Co dál, co dál?

Další dny se pro mě staly utrpením a pozoroval jsem na sobě psychické změny. Ty změny byly tak markantní, že si jich pochopitelně všimla i moje žena. Nejdříve jsem jí nechtěl dělat starosti, ale nakonec se to již nedalo vydržet a tak jsem se svěřil. „No potěš tě…!“ Řekla a dívala se mi bez pohybu do očí. Pravou rukou mi téměř něžně upravila vlasy a po chvíli řekla nahlas to, co se mi honilo hlavou a co muselo zákonitě následovat. Dočasné uzavření obchodu a deratizace celého domu služeb! Operace zvící motostřelecké divize! No co, bude alespoň konec toho trýznění duše. Nikdy bych neřekl, že je psychická újma tak náročná i po fyzické stránce. Byl jsem zcela vyčerpaný! Zlehčování nebylo na místě, vždyť mohlo jít docela dobře o život, ženský z tiskárny tam mívají často malé děti a ty si na chodbě hrají… proboha! Bylo mi zle. Hned zítra půjdu na úřad a oznámím co se stalo! Musím!
Po rozhovoru s moji ženou se mi ulevilo. Ne, že bych si již nedělal starosti, ale bylo tu řešení. Bylo sice neuvěřitelně složité a nákladné, ale bylo! Tu noc jsem se konečně vyspal a ráno odevzdaně odcházel do práce. Ještě ve dveřích mě manželka zastavila a podívala se mi do očí. „Neboj, zvládneš to jako vždycky. Bude to dobrý! Uvidíš.“ Dělá to vždy, vždy když vidí, že je mi ouvej a vždy to pomůže. Ony to prostě tak umí.
Cestou do práce jsem si připadal jako člověk, který nemá jiného východiska a jde se přiznat k hroznému činu. Postupně se mi vybavovalo, co se bude dít, až oznámím tu velkolepou novinu. Jistě vznikne petice za uzavření prodejny, budu pranýřován! Také bych nadával, protože uzavření živnosti je pro každého spojeno s problémy. A že jich tam je…Pane Bože!

Byl čtvrtek a venku se vyjasnilo. O to větší byl mráz. Na parkovišti před obchodem jsem vystoupil z auta a pod nohama zachroupal zmrzlý sníh. Několik kroků a vítá mě moje království. Ještě před obchodem jsem se ale pozdravil se sousedkou z květinové síně. Dnes čeká náklaďák plný zboží, jako každý čtvrtek. Mám se zmínit? Ale zatím ne, co když…Cvaknul zámek. Bublání vody v akváriích mě zklidnilo a příjemné teplo pohladilo. Vzpomněl jsem na ranní kávu. Vyčerpán a bez života se připravoval na ortel. Znova a znova prohlížím pozorně kouty v místnostech. Sklad, kancelář, chodbu, přípravnu, prodejnu a jako každý den nic. Téměř automaticky se dívám za stojan s akvárii, do šuplat, pod pulty a už se zase hlásí to sevření na prsou, ten zoufalý a beznadějný pocit. Teď! Rozhodnutí padlo a já se najednou cítil osvobozen. Jdu! Zámek v prodejně zašramotil a vešla kolegyně. „Dobrý den! Nic?“ Jako každý den se ptala již ve dveřích. „Nic, nic.“ Jako každý den odpovídám. U sousedky zavrčel náklaďák. Přivezli kytky, říkám si v duchu a oblékám si kabát. „Vy odcházíte?“ Ptala se prodavačka. „Jdu to prásknout! Nedá se nic dělat. Musíme zavřít a…“ Vysvětloval jsem, co nás v příštích dnech čeká. „No pane jo, to bude fuška.“ Bude, bude, odpovídám odevzdaně, ale nedá se nic dělat. Kolega se zrovna dobýval do dveří, když se to stalo.
Jekot, který tahal za vlasy! „Co to je?“ Téměř zakřičela kolegyně. Šlo to z chodby. A znova: „Pane Růžičkóó, pane Růžičkóóó!“ Znělo chodbou jako kdyby právě začalo hořet.
Je to tady! Ať je to jak je to, je to tady! Proběhlo mi hlavou.

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Listopad 2008
Po Út St Čt So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...