V dnešním článku bych rád uvedl několik kuriózních dopisů, které jsem během tohoto roku dostal do pošty. Na tyto dotazy jsem buď odpovídal osobně přímo tazateli, nebo se odpověď „svezla“ a objevila s nějakým problémem, který jsem v této rubrice popisoval. Přestože se podstata těchto dotazů zdá na první pohled spíše humorná než závažná, pokusím se o některá vysvětlení.

1. Tak tedy: „Koupili jsme si hnědou akaru a vyrostla modrá!“
Tento dotaz, ač se zdá být spíše z oblasti fantazie či vtipných historek, je ve své postatě vysvětlitelný a naznačuje některé problémy jež se mohou v akvaristice objevit a to hlavně u začátečníků. Po krátké korespondenci s pisatelem jsem zjistil, že čtenář si asi tak před půl rokem zakoupil v akvaristice rybu, která byla prodavačem označena jako akara hnědá. Zrovna u těchto dvou rozdílných druhů je to sice s podivem, ale stalo se. Zákazníci si totiž v jedné knize přečetli, že akarka hnědá je dosti mírumilovná a tak se vydali na její nákup. S podivem je, že ač se tyto ryby deklarují ve všech knihách jako párové, zákazníci si domu přivezli rybu pouze jednu. U těchto cichlid je běžné nakoupení většího počtu jedinců a po době kdy dospějí, se vybírají do chovu páry, které se sami „napárují“. Znamená to – dát přednost přírodnímu výběru. Tento systém je chovatelsky vhodný. Ryby těchto druhů, které žijí ale osamoceně a obývají společné akvárium, se mohou docela dobře začít chovat agresivně. Mimochodem, i u doslova mírumilovných druhů akvarijních ryb se mohou vyskytnout agresivní jedinci.

A jak mohlo dojít k záměně druhu? Myslím, že docela jednoduše. Pominu, že prodavač v odborné prodejně byl akvaristicky nevzdělaný. Akaru modrou, byť i v podobě mladých ryb, si nesplete ani méně zkušený akvarista. Je ale možné, že byl třeba lajdák a mohl se docela dobře „přehmátnout“a sáček s rybou již nezkontroloval. Tyto dva druhy se někdy dávají v prodejnách do jedné nádrže a tak vylovení jedné rybky mohlo klidně dopadnout jak dopadlo. Spíše je s podivem, že prodavač vyhověl tomu podivnému přání a prodal rybu pouze jednu ač se jedná o vyloženě párový druh, to by rozhodně odborný pracovník neměl dopustit. Nakonec bych ještě rád uvedl, že akara modrá je více dominantní než akara hnědá, což se již v dospívání projevuje větší agresivitou.

2. Nedávno se v mé poště objevil klasický dotaz: „Vytřeli se mi barbusi…, jakým krmivem je mám odchovat?“ Pisatel dále nic podrobného neuvedl a tak jsem myslel, že se jedná o pokročilého chovatele a nabídl jsem řešení v podobě rady, jak rozplavané barbusy odkrmit. Za nějaký den se zmíněný akvarista ozval znovu s dotazem, jak dlouho vlastně trvá, než se mladé ryby narodí. Ta otázka mě zaujala a pojal jsem podezření. Po krátké výměně dotazů a odpovědí jsem zjistil, že se nejedná o vytřené ryby, ale o vajíčka vodních plžů.

3. To, že se čtenáři našich stránek pletou v názvech ryb a rostlin je poměrně běžné, zvláště jde-li o začátečníky. A tak vznikly nové druhy rostlin jako například kozelka(tokozelka), bublinka(bublinatka), kryptonka(kryptokoryna), nebo ryby jako bambus(barbus), antikrist(Ancistrus), jeden mladý akvarista si dokonce koupil do svého akvária balónky(balónové platy).

4. Někdy se dotazy ale omezí pouze na několik slov a dojde tak k zásadnímu omylu. Doslova oříškem se stala korálovka pana Honzy. Po sdělení, že jeho korálovka nežere a celá vybledla jsem usoudil, že se jedná o bakteriální invazi a doporučil léčbu. Jaké bylo ale mé překvapení, když mi pan Honza odpověděl, že jeho korálovka je vlastně had. Hned mi bylo jasné, že se jedná o zákal těla před svlékáním a tak jsem ho uklidnil, že je to zcela normální.

5. Doporučení: nápaditý akvarista, který vlastnil pět stejných podlouhlých akvárií, musel z důvodu stěhování na nějaký čas opustit chov ryb, ale v novém bydlišti mu chyběla knihovna. Celý nadšený mi popsal nápad jenž rád předám dál. Z akvárií, která řádně vymyl, sestavil knihovnu tak, že je jednoduše naskládal na sebe. Vznikla tak skleněná knihovna, kterou po čase, až se zabydlí a obstará knihovnu opravdovou, opět promění na chovné nádrže.

Nakonec jeden vzkaz pro všechny, kteří rádi experimentují. V nedávné minulosti jsem na toto téma odepisoval jednomu mladému akvaristovi. Bydlí na venkově a rád by do svého akvária umístil pstruha potočního z blízkého potoka. Sám jsem si tímto pokusem prošel a tak můžu s klidným svědomím napsat, že je to možné, zvláště pak, umístíme-li do akvária ryby mladé. Pozor ale, pstruh potoční má velký nárok na obsah kyslíku ve vodě. Zajímavé je, že pstruh duhový(americký) je na obsah kyslíku v akváriu více náročný, i když jsem již četl v některých článcích opak. Odborná literatura uvádí náročnost těchto dvou ryb na obsah kyslíku v hospodářských chovech přibližně stejnou. Je též velmi důležité, v jak teplé vodě pstruha potočního chováme. Předpokládám, že bude umístěn ve větší nádrži o obsahu alespoň 200 l. Čím chladnější voda, tím se obsah kyslíku stabilizuje na vyšších hodnotách. Literatura též uvádí, že je třeba vodu se pstruhem v akváriu ochlazovat. Není tomu tak. Teplota vody v akváriu může stoupnout až na 22 – 23°C. Je ale nutné velmi intenzivně vzduchovat a filtrovat vodu tak, aby vznikl v akváriu proud. Dno je dobré pokrýt oblázky a z větších kamenů sestavit úkryt v podobě jakési skalky. V takovém prostředí se bude pstruhovi dařit poměrně dobře, ale mám-li s čistým svědomím doporučit nějaké řešení, toto bych zvolil pouze jako demonstraci krásy a barev pstružího těla a jeho chování. Takové akvárium je možné vytvořit z důvodu výukového například ve školách či různých přírodovědných kroužcích. Obzvláště zajímavé je pozorovat pstruha při lovu přirozené potravy, zvláště pak živých ryb.

Na delší dobu bych provoz takového akvária ale nedoporučil, protože pstruh potoční je přece jen poměrně velká ryba z chladné vody či ze studených bystřin a akvárium, i když vybavené veškerou moderní technikou, je přece jenom prostředí odlišné.