V minulém článku jsem se zmínil o tom, že jsem několik chovatelských let strávil s chovem závojnatek a mám to tady i s úroky! Na mou adresu přišel dotaz od Michala v podtextu s výtkou, jak je možné, že jsem odchoval téměř dvě stě druhů ryb, když píši, že jen se závojnatkami jsem strávil několik let? Z tohoto dopisu jsem měl ale opravdovou radost.
Musím napsat, že údaj o rozmnožení téměř dvou set druhů ryb jsem uváděl v některém článku v minulém roce a tak klobouk dolů před pozorností a důsledností pana Michala. V každém případě díky za ten dotaz, těší mě, že někteří čtenáři se článkům opravdu věnují dopodrobna a zároveň mi jejich reakce slouží jako podněty k článkům. Abych odpověděl na podstatu tohoto dotazu tedy: drtivá většina akvaristů se současně věnuje více druhům najednou. Každý, podle svých schopností a hlavně též možností časových. Může jít i o několik desítek druhů ryb, ale osobně mám vyzkoušeno, že průběžně lze velmi dobře obhospodařit okolo pěti druhů akvarijních ryb. Nemyslím tím ovšem profesionální chovy.

Tak tedy, s těmi závojnatkami je to tak. Hlavně z časových důvodů v současné době chovám pouze několik exemplářů(genetický materiál), těším se ale, že v budoucnu bude přece jenom více času na pokračování tohoto chovu. Před lety jsem začal s několika vybranými jedinci z asijského importu a na druhé straně se závojnatkami, které jsem si nakonec vybral z mnoha jedinců u přítele v jižních Čechách. To byly ale, jak jim říkám, české stračeny. Takové ty klasické závojnatky bez valného zabarvení, u kterých se mi ale velmi líbila stavba těla. Byly zkrátka v dobré formě a hlavně jsem znal alespoň částečně jejich genetický původ. A co mě velmi upoutalo bylo, že tyto české závojnatky byly chovány celoročně ve venkovním bazénu. Co může v tomto případě akvaristu napadnout? Barva jako asijské formy, odolnost jako české. Na první pohled je to snadné, prostě tyto dvě variety zkřížit a je to! Jak daleko je ale tato úvaha od pravdy. Tyto ryby mi tedy v kombinaci posloužily jako základ pro F1(první filiální generaci) a to ve dvou chovných liniích. Tenkrát mě napadlo pokusit se o, pro jeden lidský život, tak tak uskutečnitelný plán. Odchovat kvalitní závojnatky s typickými znaky a barvou, které budou použitelné pro venkovní bazény s celoročním provozem v našem zeměpisném pásmu.

Zkrátka, první generace těchto kříženců byla děsivá a téměř sto procent odchovaných ryb posloužilo jako potrava pro ostatní chované druhy. Několik kusů však zůstalo a na těch jsem „postavil“ další chov. Začala rutinní práce a dalších několik let jsem se věnovat opět výběrům z jinak nezajímavých počtů potomstva. Pro akvaristy délesloužící uvádím, že vždy při podobných šlechtitelských plánech vycházím z dvou větví chovných ryb, které chovám odděleně. Pravda, cesta k úspěchu je zdlouhavější a pracnější, ale je alespoň naděje na opravdu kvalitní výsledek. V současné době, jak jsem již napsal, jsou ale moje časové možnosti natolik omezené, že se dalšímu šlechtění budu moci věnovat až za nějaký čas.

Ten dotaz je ale zajímavý i z jiného důvodu. Kolik vlastně času potřebuje akvarista k tomu, aby opravdu poznal a porozuměl určitému druhu chovaných ryb. Tuto otázku bych ještě rozdělil na dvě základní části. Tedy, naučit se chovat a odchovávat jistý přírodní druh a za druhé – v případě potřeby izolovat výjimečné jedince(barva, vzhled…) a ustálit novou a čistou chovatelskou formu.
Ta první část je poměrně dobře zodpověditelná a záleží více či méně na schopnostech a znalostech chovatele, jeho trpělivosti a vytrvalosti. Je také nutné vzít v úvahu způsobilost se vzdělávat a vyhledávat potřebné informace. Začínající chovatel je na tom nejlépe, najde-li si zkušeného akvaristu, který je ochoten mu jeho dotazy zodpovědět, případně přímo prakticky ukázat např. ve svém chovu. Mnohdy se říká, že jde o první výtěr a potom už je to dobré. To je velký omyl! I zkušený akvarista se nejednou ze svou praxi ocitne před otázkou – jak to, že to najednou nejde? Stačí se kupříkladu přestěhovat a veškeré praktiky doposavad úspěšné jsou ty tam. Pravda, základní znalosti zůstávají, ale i když „vyrobíte“ pro výtěr vodu se stejnými hodnotami jako ve starém bydlišti, nějak to nejde a je nutné přizpůsobit celý akt reprodukce novým podmínkám. Důvod? Je jich více, ale ten opravdový budeme znát, až s rybami jednou promluvíme…

A ten druhý případ? To je nekonečně mnoho probdělých nocí všech, kdo se někdy snažili o odchování a ustálení nové chovatelské formy. V první řadě ale je nutné, aby měl takový chovatel za sebou již tu první část, tedy aby byl zkrátka chovatelsky, v tomto případě akvaristicky vzdělaný jak po stránce praktické tak po té teoretické. Rád bych uvedl za svoji osobu, že všelijak pokřivená zvířata, byť odborným a usilovným chovem, v lásce nemám. Ať se jedná o jakékoliv zvíře. Problém mám už i s dlouhými ploutvemi, protože je velmi těžké ustálit dlouhoploutvou formu, která má ale ke svým novým ploutvím i odpovídající tělo. Jistě jste si všimli, třeba v odborných prodejnách dlouhoploutvých ryb, které chuděry v podstatě ve vodě „visí“ a mají co dělat, aby ploutve za sebou vůbec utáhly. To je špatně! Když se již chovatel snaží o to, aby jím odchovaná forma měla dlouhé ploutve, musí se též snažit o to, aby k těmto ploutvím bylo též statnější tělo, schopné tuto novou okrasu nést. Myslím, že je ale možné akceptovat např. barevnou varietu. Ta rozhodně samotným rybám nevadí, tedy alespoň ne v akváriích. V přírodě by taková odchylka, i když se skutečně vzácně objeví, dlouho neobstála, protože přírodní regulace je nekompromisní a s těmito mutacemi si velmi rychle poradí.

Ať je to s mým postojem k různým chovatelským formám jakkoliv, u závojnatek mi tyto odchylky jaksi nevadí. Tedy alespoň ty, kterým chovatelské úmysly zrovna nebrání v přirozeném projevu. Vraťme se ale všeobecně k akvarijním rybám a jejich formám. Začíná to povětšinou náhodou, tedy měl bych spíše napsat genetickou odchylkou v přirozeném výběru přírodní formy. Jednoho dne akvarista zjistí, že se v jím odchovaném hejnu potěru zelených ryb objevila jedna či nespecifikovaný počet ryb dejme tomu červených, nebo pouze s jistými červenými znaky. Co se stane? Zkušený akvarista zapátrá v paměti a začne usilovně listovat ve všech materiálech co o akvaristice za léta nastřádal a pokusí se najít záznam, že se zrovna u takového druhu ryb již červená mutace kdesi ve světě odchovala. Nenajde-li takovou zmínku, začne zběsile obtelefonovávat své známé i neznámé akvaristy a bude se snažit zprávu ověřit. Je-li si po nějakém čase jist, začne cílevědomá práce, která může trvat i mnoho let. U některých druhů ryb je získat vytouženou barvu téměř nemožné, u jiných se to stává dosti často a tak záleží pouze na výběru a přání chovatele. Jsou dobře známé černé variety ryb, červené, tzv.porcelánové, oranžové a ještě různě kombinované. Nejlépe je na tom ten akvarista, který se obeznámí se zákony dědičnosti a takto vyzbrojen vyrazí do boje. Ušetří mnoho času a zároveň je tu předpoklad, že se k nějakému cíli opravdu dopracuje.

Nakonec bych ještě též rád upozornil na chovatelské štěstíčko, které ale jak je známo přeje připraveným.