Žijí s námi (1)

11.04.2008 | Žádné komentáře

Motto: Před nedávnem jsem psal o dlouhověkosti některých druhů akvarijních ryb, zvláště potom sumců.

Hezký den přeji všem. Vítejte u dnešního povídání.
Je časné jarní ráno a venku za okny se probouzí jeden ptačí zpěv za druhým. Svítá. Uvařil jsem si kávu a její vůně ve mně probudila nostalgickou náladu. Vzpomněl jsem si na minulý den, kdy jsem u benzínové pumpy v rychlosti usrkával z kelímku horké kafe a přemýšlel, co mě ještě čeká za povinnosti. Do večera bylo ještě daleko a práce nad hlavu. Vlastně si ani pořádně neuvědomuji, jakou měla ta káva chuť, jak dlouho jsem ji pil? Bylo to zkrátka to rychlé pracovní kafe, které si člověk dopřeje spíše k uklidnění pracovního shonu, než z důvodu pohody.
To, co piji ale dnes ráno, to je tedy něco! Vnímám vůni, známou lahodnou chuť a hlavně, myšlenky vyjíždí ze zcela jiné stanice složitého mozkového labyrintu než včera u té pumpy. Jsou klidnější a hlavně přívětivější.
Napadá mě, že je to podobné jako s různými příběhy, které se v lidských životech odehrávají. Takový příběh si mohou ve spěchu vyprávět dva kolegové třeba při obědě, nebo cestou do práce a jde pouze o to, sdělit zajímavou či poutavou pointu onoho příběhu. Zrovna tak ale můžete vyslechnout ten samý příběh například u ohně od kamaráda, který si dá záležet na tom, aby předal nejen podstatu příběhu, ale vypráví ho tak, že máte hezký pocit nejen z poučení, ale i ze samotné chvíle toho prožitku. A připadá mi, že u některých příběhů je přímo hřích odbýt je pouze strohým předáním informace.
Máte-li chvíli, uvařte si přívětivou kávu a přečtěte si příběh pravdivý a možná ne zcela až tak odbytý.

Šíša

Malá Jana si hrála ve svém pokojíčku a šťastné, ale zároveň starostlivé oči její mámy ji sledovaly. Proboha, to už je let! Dvacet…, dvacet jedna? Myšlenky ženy se přenesly do období jejího dětství, do doby, kdy prožívala trpké chvíle v koutku pokoje, ve kterém se odehrávaly nekonečné souboje těch nejbližších. Malý byt a hodně nenávisti. Děsivá kombinace. Tehdy ještě malá holčička měla v tom válečném světě svůj koutek, byl to její život a byl oddělen od válečného území tlustou stěnou dětských snů a přání. Moc chtěla s nimi na výlet, na procházku a nebo třeba do ZOO! To bylo snad to největší přání ze všech. Pamatovala si na to krásné odpoledne. Bylo to dávno, ale hezké vzpomínky jsou pro malé dítě něco jako dokonalý námět pro známého režiséra. Rozvíjely v ní fantazii s nadějí, že ještě není pozdě, že se snad jednou zase všichni tři vydají do toho krásného světa plného zvířátek. Od té doby v ní klíčila velká touha. Touha po kamarádovi, touha po vlastním zvířátku. Její přání vyslovená nahlas ale téměř vždy vyvolala nové a nové souboje obou válčících stran. Raději se o to již ani nepokoušela a byla uzavřena ve světě dětských tužeb.

Stalo se ale něco, s čím ani ve svých nejkrásnějších myšlenkách nepočítala. Byl to den jejích narozenin a zrovna bylo venku krásně. Tak krásně, že by se mohli všichni společně vydat tam, no přece tam do krásného světa. Místo toho ji ale čekalo jiné překvapení. Když se vracely s mámou z nákupu, potkaly tátu, jak nese jakousi tajemnou krabici. Malá Jana ani netušila, že se pro ni chystá velké překvapení. O to větší měla později radost, když se na stole po rozbalení, krabice změnila v nevelké, ale přece jenom její akvárko. To je něco, já budu mít rybičky! Hned vzpomněla na krásné akvárium v ZOO. Nos měla tenkrát přilepený na skle a pozorovala ten neskutečně tajemný vodní svět. U něho si také povzdychla, ale ani se neodvážila poprosit. Dnes se to stalo skutečností. Akvárium je sice menší než v ZOO, ale bude jen moje. Tatínku, tatínku, skotačila kolem stolu Jana a sháněla se po rybičkách. Ty přišly ale až druhý den, kdy se s taťkou vydali do města rybičky koupit. Byla v tom obchodě poprvé a zapomněla na celý svět. Líbily se jí snad všechny, ale na radu prodavače vybrali prozatím dva malé sumečky. Prý se uvidí a příští týden si přijdete pro ostatní.

Malá Jana si nesla ten poklad jako svátost a už se těšila, až je vypustí do svého nového akvária. Cestou se ještě s tátou zastavili u hromady písku a vybrali pěkný kamen, který měl uprostřed oválný otvor. Když ho doma dali do akvária, vypadal jako hora s tajemnou jeskyní. Hned druhý den ale zažila Jana velký smutek a realita života ji postavila před první životní setkání se smrtí. Jeden ze sumečků ležel ráno na boku a bylo jasné, že jeho život vyprchal. Jana trvala na hrobečku, ale táta uhynulou rybičku kamsi odnesl s tím, že koupí novou a tím bylo vyřešeno. Druhého sumečka si Jana pojmenovala a protože měl velkou hlavu, za kterou se zužovalo robustní tělo až téměř do ztracena a krásné velké šupiny, připomínal jí šišku, dala mu tedy jméno Šíša. Šíša měl sice malou vadu na kráse, chyběla mu jedna ploutvička, ale to Janě vůbec nevadilo. Stali se s Šíšou nerozluční kamarádi. Jasně, že další rybičky už s tátou nekoupili. Zůstal ji jen on, kamarád Šíša. Stal se hned od prvních dnů velkým společníkem. Svěřovala mu své touhy a trápení a on jí pomáhal snášet stále častější souboje těch nebližších. Hned prvního dne obsadil Šíša temnou jeskyni v kamenu, který sebrali s tátou na hromadě písku. Od té doby to bylo jeho místo a pouze ve chvílích, kdy mu Jana sypala na hladinu klidné vody potravu, vyjížděl ze svého úkrytu. A ještě při jiné příležitosti se dával do pohybu. To když si šel na hladinu loknout vzduchu. To ale Jana nevěděla a myslela, že si s ní Šíša povídá. Sedávala u akvária celé hodiny a Šíša jí na oplátku pomáhal snášet její samotu. Tomu z tajemné jeskyně vykukovala pouze hlava a chvílemi, to když svýma vyvalenýma očima kroutil sem a tam se zdálo, jakoby dívce opravdu naslouchal.

Nemilosrdná daň zlého osudu si ale v blízké době vybrala další krutou gáži a to tu nejvyšší. Ten den byl překrásný a k tomu výlet do ZOO v novém autě, konečně! Za celou dobu snad neviděla své rodiče v tak hezké náladě…
Probudila se v nemocnici. Zprávu o jejich smrti prostě nechtěla slyšet. V ten den pro ni skončil jeden život a nastal druhý. Ten v děcáku. Dalších více než deset let si musela zvykat na to, na co si nikdy zvyknout nemohla. Minulost pro ni byla zamčena kdesi hluboko v duši a odemknout by ji mohl snad jen pohádkový princ. A světe div se! Jakoby odměnou za všechny tvrdé rány ztřeštěného osudu se jednoho dne v jejím životě opravdu ten pravý princ objevil. Přijel do děcáku dodávkou a nesl ve velké přepravce voňavé pečivo. Ten den začal pro Janu třetí život.

Žena v dětském pokojíku se probrala ze vzpomínek, pousmála se, a pohladila děcko po hlavě. V tu chvíli dostala ten nápad. Ten skvělý nápad, který musela hned zavolat svému princi. Malé Janě bude přece zanedlouho šest…!
Odešla z pokoje a seběhla po schodech do sklepa. Mezi haraburdím a starými věcmi po rodičích našla pod matrací staré akvárko. To ale pominula. Nešlo jí o akvárium, hledala něco jiného. Zklamaně vydechla, ale nevzdala se. Po chvíli hledání radostně vypískla. V ruce držela kámen s oválným otvorem. Vrátila se do bytu a pečlivě ho omyla pod vodou. Kámen držela pevně v ruce, sedla na okraj vany a zapomněla na svět. Po mnohých letech, až teprve teď dovolila krutým vzpomínkám vyplout z temna duše. Až teď, když má jistotu a svůj krásný a milosrdný třetí život, až teprve teď. Probralo ji volání. Malá Jana ji volala k sobě.

Byl krásný den a oba rodiče šli s dcerkou do obchodu. Doma v pokojíku na stolku bylo připravené již zařízené akvárko. Několik rostlinek se vláčně pohybovalo prostorem a uprostřed té nádhery se skvěl velký kámen s temným, oválným otvorem. Celá ta krása čekala již jen na nové obyvatele. Dospělá žena si řekla, že již nikdy nedopustí, aby byla v akvárku jen jediná rybička. Samota byla pro ni tou nejstrašnější vzpomínkou. Proto se také dohodla se svým princem, že obstarají pro Janu akvárko nové a podstatně větší, kde bude moci být rybiček více. A teď jsou všichni spolu, jdou ruku v ruce vybrat ty překrásné tvorečky do nového akvária.

Netrvalo dlouho a v dětském pokojíku se v čiré vodě proháněly krásné barevné rybičky. Jejich ladný pohyb zaujal malou Janu, ta si před akvárkem klekla a aniž by vnímala okolní svět se zahleděla do oválného otvoru v kameni, z kterého na ni civěly vykulené oči krásného velkého sumce. Rodiče stáli nad ní a žena držela jednou rukou svého prince a druhou měla lehce přitisknutou na svém břiše. Teď, myslela si, teď je ta chvíle, Jana už nebude také sama, pomyslela radostně žena a nadechla se, že oznámí svému princi tu velkou novinu. Než ale stačila promluvit, do ticha v pokojíku se ozval dětský hlas. „Jé podívejte, té fousaté rybičce chybí jedna ploutvička.“

Jiří Růžička Vám přeje hezký víkend

Foto: Pterygoplichthys gibbiceps

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Duben 2008
Po Út St Čt So Ne
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930  

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...