Dnešní článek věnuji třetí skupině parazitických nákaz a to Antropodózám. Z hlediska rybářů a akvaristů to jsou zákeřní nepřátelé chovů ryb. Tyto parazity zná snad každý akvarista, který lovil či loví přírodní potravu. Ne nadarmo většina autorů odborných článků upozorňuje na výběr loviště v přírodě. Na lokalitu, kde nalovíme tolik žádané a potřebné přírodní krmivo pro své chovy. Všeobecně se má za to, že v lokalitách, kde se nevyskytují ryby, se možnost nákazy minimalizuje. Tedy, alespoň se to tak uvádí, ale i tak jsem přesvědčen, že „vyhráno“ není s živým krmivem nikdy. A tak musím upozornit, že živá přírodní potrava je v mnoha případech sice nenahraditelná, ale na druhé straně je dobré si uvědomovat možnost nákazy, kterou si s tímto krmením můžeme přinést do našich akvárií. Nejen, že nalovená potrava může přenášet mnoho chorob, ale sama je často původcem infekce.
Tímto myslím hlavně členovce, kteří jsou sami o sobě podstatnou součástí planktonu, tedy přirozené potravy ryb. I mezi nimi jsou totiž zástupci, kteří přímo na rybách parazitují. Cizopasí na povrchu rybího těla a na žábrách. Zajímavé je, že nepotřebují ke své reprodukci mezihostitele. Dá se tedy říci, že jsou po této stránce dosti soběstační. Tím, že se živí převážně krví a tkáňovým mokem ryb, mnohdy přímo narušují místo ataku. Otevírají tím též bránu druhotným infekcím, především plísním. Nejde ale pouze o mechanické narušení povrchu ryb, tito cizopasníci též přímo přenášejí virové a bakteriální nákazy.

Jednou možností nákazy z bohaté škály členovců je Ergasilus sieboldi. Kdysi jsem si tuto nákazu pojmenoval jako žaberní krupičku. Jde totiž o to, že samičky tohoto zástupce z řady členovců parazitují na žábrách ryb. Projevují se jako více než milimetr veliké, bílé tečky. Bohužel jsou ale v počátcích napadení lidskému oku skryty. Příznaky této infekce se totiž projevují až při masivnějším napadení a to už je samotná léčba velmi obtížná. V tomto stádiu se totiž ryby chovají jako při mnoha nemocech a tak je pouze na zkušenosti chovatele, zda určí tu správnou diagnózu. Napadené ryby se snaží lapat u hladiny po vzduchu, dusí se. Je ale možné rozpoznat příčinu této infekce již dříve. Napadené ryby se projevují více apaticky než ryby zdravé a hlavně pomaleji rostou. To ale může být příčina mnoha jiných chorob. Vždy je tedy dobré při jakémkoliv podezření pozorně prohlédnout několik ryb z hejna. Tento členovec má dosti složitý vývoj a přechází poměrně komplikovanou metamorfózou. Samičky a samci, než se z nich stanou dospělci, prodělávají mnoho proměn. Mezistádia vývoje, tedy nauplie, žijí ve volné vodě jako plankton, po dokončení vývoje samci oplodní samičky a hynou. Samičky se potom stávají parazity na žábrách ryb a na těle nosí dva vaječné vaky, kde také probíhá přímý embryonální vývoj, po kterém dochází k líhnutí naupliového stadia tohoto parazita a přes dalších osm mezistádií se zrod další generace opakuje.

Do této skupiny parazitických škůdců patří v nemalé míře též dravé buchanky z rodu Acanthocyclops. O těchto buchankách jsem se ale již zmiňoval ve článku ze 4.7.2007.

Do tohoto článku se jistě nevejde většina možných artropodóz, ale nesmím rozhodně zapomenout na kapřivce(Argulus). Nákaza kapřivcem se jmenuje podle jeho rodového názvu a to Argulóza. Pro představu je dobré ještě poznamenat, že je to v přírodě nejrozšířenější druh nákazy ze skupiny Antropodóz. Kapřivec volně parazituje ve vodách tekoucích i v rybničních chovech. Možná Vás bude zajímat, že nejde zdaleka o jeden druh. Kapřivců je více druhů. Pojďme si je vyjmenovat.
Nejběžnější zástupce je Argulus foliacelus, jehož velikost je překvapivá. Dorůstá do sedmi milimetrů. Co je to ale na největšího zástupce tohoto rodu, totiž kapřivce Argulus coregoni. U tohoto druhu byla zaznamenána velikost okolo 15 mm. Nutno dodat, že tento druh je specifickým parazitem na lososovitých rybách. Dále je to kapřivec s exotickým názvem a to Argulus japonicus s velikostí do pěti milimetrů. Kapřivci patří do skupiny dočasných parazitů. Jde o to, že mohou na nějaký čas svého hostitele opustit a při potřebě vyhledat hostitele nového. Kapřivci kladou svá vajíčka volně na předměty pod vodou a vylíhlé larvy, které se volně vznáší ve vodě, hledají pak svého hostitele. Musí si ale pospíšit, protože na to mají pouze sedmdesát hodin a nenajdou-li ho, hynou. Zajímavé je, že kapřivci v našich podmínkách přezimují zapouzdření ve slizu přímo na rybě a na jaře po oteplení se opět aktivují. Kapřivci dělají mnoho starosti rybářům a při masivním přemnožení je nutné celý chov ošetřit a chovné zařízení(rybník, nádrže) se většinou vápní.
V akváriích sice takové starosti nemáme, ale může se stát, a dokonce i při přenosu nových ryb, že si kapřivce přineseme do akvária. Vznáší se buď volně ve vodě, nebo je přichycen na rybě. Stane se to i při nákupu ryb v odborných prodejnách. Je snadné kapřivce jemnou síťkou odlovit, ale pouze pokud se vznáší ve volné vodě. Zjistíte-li ho na rybě, je nutné rybku odlovit a opatrně pinzetou cizopasníka z ryby odstranit. Praxe je taková, že poté je dobré poraněnou rybu umístit do karanténní nádrže, zvýšit teplotu alespoň na 28°C a aplikovat kuchyňskou sůl. Doporučuji jednu lžičku na 5l vody. Ještě bych měl popsat, jak kapřivce vlastně poznáme.
Ve volné vodě se nepohybuje jako většina planktonu, tedy trhavými pohyby, ale plave plynule a připomíná miniaturní ponorku. Na rybě ho zjistíte jako malý a plochý průsvitný či šedý puchýřek v průměru okolo pěti milimetrů. Dobrou představu si uděláte, když napíši, jak kapřivce pojmenoval jeden můj kolega. Říkával, že ryba má nehet.

Do skupiny Antropodóz patří dále velké množství dalších zástupců, ale to již na těchto stránkách není možné řešit. Zajímá-li Vás tento problém, je lépe si opatřit odbornou knihu. Tento miniseriál vznikl pouze pro Vaši představu o možnostech různých chorob a infekcí, které se mohou ve Vašem akváriu objevit.

Na konec ještě jeden zajímavý dotaz: Existují onemocnění způsobená řasami?

K tomuto mohu napsat, že existují, ale v akvaristické praxi jsem se s takovým onemocněním prokazatelně nesetkal. U nás se v přírodních podmínkách dá identifikovat takové onemocnění u lína, kapra a okouna.
Tato onemocnění se jmenují oscilariózy a jsou popsány jako onemocnění sinnými a zelenými řasami. Rybáři je dělí na dva hlavní původce. Jedním je patogenní druh Chlorochytrium piscicoles. Tato řasa proniká hluboko do kůže a do žaber ryb. Narušuje přirozenou povahu, způsobuje záněty a svým působením tak připravuje půdu pro další, druhotná onemocnění.
Literatura popisuje dokonce parazitickou sinici, která se hostí v trávícím ústrojí kaprů. Je to sinice z rodu Oscillaria.
Pro úplnost je třeba dodat, že léčiva a léčivé postupy u těchto onemocnění nebyly zatím propracovány.

Foto: Ještě jednou famózní Osteoglossum bicirrhosum.