Předpokládám, že jste po Velikonocí­ch v pořádku(hlavně chovatelky z našich řad), a že se opět můžete plně věnovat svým miláčkům nejen v akvárií­ch.

Minule jsme skončili nákupem mladých ryb druhu Pterophyllum scalare pro budoucí­ chov. Máte-li opravdu v úmyslu skaláry v budoucnu odchovávat, pořiďte si nejméně deset, ale lépe ještě ví­ce mladých jedinců. Jde o budoucí­ výběr. Čí­m ví­ce ryb budete mí­t, tí­m větší­ bude možnost výběru, až přijde čas a ryby pohlavně dospějí­.
K tomuto bych rád dodal, že variabilita skalár, jak jsem již uvedl, je dosti značná a tak pozor při úvaze o množství­ poří­zených ryb. Ono se totiž velmi často stane, že již po několika týdnech zjistí­te, že původně krásné a bezchybné ryby se začnou od sebe odlišovat. A nemusí­ to být zrovna barvou.

Mám na mysli odchylky, kterým se ří­ká morfologické. Jedná se o různé deformace ploutví­, páteře a nakonec všeho, co tyto ryby odlišuje od tvaru těla zdravého původní­ho druhu. Rozhodně nedoporučuji takové ryby do další­ho chovu zařadit. Je možné je věnovat někomu, kdo má okrasné akvárium a ryby nemnoží­, ale k reprodukci jsou tyto ryby z genetického hlediska nevhodné! Znamená to jediné, tyto ryby postupně z chovu oddělte. Jejich potomci se jim z mnoha procent budou podobat a odchováte vlastně mrzáky. Má to ale ještě daleko vážnější­ důsledek. Ti potomci, kteří­ budou z takového chovu a budou na pohled v pořádku, budou v druhé generaci plodit další­ a další­ pokřivené potomstvo. To se v praxi často stává a někteří­ neodpovědní­ akvaristé tuto praxi přesto provádějí­. Je to chovatelsky zásadně nepřijatelné!

S tí­m je spojena velikost nádrže. Vezměte v úvahu, že dvacet skalár velikosti 5-6cm není­ ve dvěstělitrové nádrži téměř vidět, ale již za pět měsí­ců, při kvalitní­m krmení­, budete mí­t problémy. Proč? Skaláry jsou dravci a jejich způsob reprodukce je zcela odlišný od reprodukce napří­klad teter. Jde o teritoriální­ ryby, které si své trdliště(mí­sto, kde se ryby vytí­rají­), ostře střeží­ a dokonce o něj s ostatní­mi bojují­.
Když dorostou skaláry do pubertální­ velikosti, začnou se párovat. Je to zatí­m fingované partnerství­, ale již se připravují­ na první­ výtěr. Začnou si tedy obhajovat vybrané teritorium, které je na akvaristické poměry poměrně velké. Rozhodně jim nestačí­ malé mí­sto nad jávským mechem, jako některým ostatní­m, menší­m druhům.

Když uváží­te, že se v takovém akváriu vytvoří­ tři i ví­ce párů, je jasné, že začnou svádět urputné boje o mí­sto. Skaláry jsou při těchto soubojí­ch velmi nekompromisní­. Jak tedy na to? Nemáte-li možnost umí­stit páry do samostatných akvárií­, což je nejlepší­ řešení­, musí­te vybrat dva nejnadějnější­ páry a ostatní­ ryby z akvária odstranit. Ony dva páry si potom, podle mých zkušeností­, akvárium rozdělí­. Ale pozor, to platí­ pouze do té doby, než se první­ pár vytře. Potom se stará o to, aby měli jejich potomci dosti mí­sta na rozplav a nárokují­ si rozší­řené území­. A teď si představte, že dojde k výtěru obou párů přibližně ve stejné době…

Sami vidí­te, že je téměř nemožné v pohodě chovat a odchovávat několik párů skalár v jedné nádrži. A tak, budete-li rozhodnuti skaláry odchovávat s několika páry najednou, je bezpodmí­nečně nutné je rozdělit do samostatných akvárií­. Obsah těchto akvárií­ nemusí­ být až tak velký. Z vlastní­ zkušenosti můžu uvést, že napří­klad kostky velikosti 40x40x40cm, pro jeden dospělý pár postačí­.

V této fázi musí­m ale upozornit na další­ úskalí­. Skaláry, jako samostatný druh, jsou chovány v zajetí­ již mnohá desetiletí­ a jejich přirozený rodičovský pud je u mnoha jedinců potlačen. Jde zkrátka o to, že sestavené páry se dále dělí­ do mnoha kategorií­.

Původní­ páry se o snůšku jiker vzorně staraly a logicky svůj potěr dokázaly odchovat takřka bez zásahu chovatele. Toto je již dnes téměř vzácností­ a tak si musí­me uvědomit, že mnoho druhů ryb, někdy již po několika generací­ch, v zajetí­ mění­ své chování­. Děje se tak nejen vzhledem k reprodukci.
Ryby, které žijí­ v podmí­nkách zcela rozdí­lných od svého původní­ho prostředí­ se v drtivé většině bez problémů přizpůsobí­, ale je to zkrátka na úkor jejich přirozeného chování­. Toto je též věc znalosti etologie a je na každém z nás, zda budeme věnovat tomuto oboru ví­ce času a své poznatky nadále zdokonalovat.

Zají­mavostí­ je, že některé druhy ryb se v zajetí­ postupně přizpůsobují­ a tak se jejich rozmnožení­ stává po čase snadnější­. Jsou ale určité druhy ryb, které se po svém objevení­ člověkem v pří­rodě staly chovatelsky velmi zají­mavými a jejich reprodukce v akvárií­ch probí­hala bez problémů. Po čase se u nich ale naopak chování­ pozměnilo natolik, že jejich několikátá generace v zajetí­ již není­ schopna reprodukce.
Je to výzva pro chovatele a doklad toho, že je ještě v akvaristice mnoho nepoznaného. Toto je nadále věc studia a nekonečného bádání­ právě v oboru etologie ryb, kterému právě akvaristika tolik pomáhá.

U skalár jsme svědci toho první­ho pří­padu, ale vše je zkrátka za něco. Skaláry, jak je známe z pří­rody, se po nakladení­ jiker chovají­ velmi mateřsky a jikry čistí­ a ochraňují­. Po vykulení­ a rozplavání­ plůdku se snaží­ držet „rodinku“ pohromadě. Zrovna tak se chová i potěr. Doprovází­ rodiče a snaží­ se bezprostředně přichytit na jejich těla tak, jak to známe u např. u terčovců. Společně shání­ první­ potravu a jsou neustále chráněni svými rodiči.

Pozor ale, to již zdaleka neplatí­ u dnešní­ generace skalár odchovávaných v akvárií­ch. Dovolí­m si jednu myšlenku, která se nabí­zí­. Chovatelé v dobré ví­ře, aby uchránili potěr skalár před ostatní­mi obyvateli akvárií­, chovné páry téměř vždy po výtěru, nebo i před ní­m, izolovali a dodnes izolují­. To mohlo též přispět ke ztrátě ochranného pudu u těchto ryb.
Bude v tom ví­ce pří­čin(nepřirozená potrava…), ale ať chceme či ne, akvárium je přece jen umělé prostředí­, které velmi vzdáleně napodobuje prostředí­ přirozené.

Je třeba si tedy uvědomit, že ztráta přirozeného chování­ mnoha druhů ryb v akvárií­ch je zaviněna nedokonalostí­ napodobení­ jejich původní­ho životní­ho prostředí­.

(pokračování­)

Foto: Fantastický pohyb vodní­ hladiny.