Pamatuji si na začátek mého akvaristického studování, kdy jsem hltal z knih, nejen o akvaristice, a snažil se pojmout co možná nejvíce vědomostí. Záhy jsem přišel na to, že akvaristika nemusí být pouze druh zábavy a už vůbec ne obor výhradně o rybách. Mnohokrát jsem již psal, že se akvaristika dotýká mnoha zdánlivě nesouvisejících oblastí, ale její podstatou je nakonec přece jen ten nádherný svět, kde můžeme zúčastněně pozorovat to, co je nám jinak za normálních podmínek v přírodě skryto.
Pochybuji, že by někdo obdivoval při pohledu do nádherně zařízeného akvária technické provedení osvětlovacího tělesa nad ním(omlouvám se elektrotechnikům).
A tak ať chceme či ne, existuje v akvaristice mnoho souběžných témat, která jsou jaksi v pozadí. Zvlášť potom, jedná-li se o všeobecně nemilovaného tvora. Ano, dnes se zmíním o živočišné třídě, která se nazývá pijavice(Hirudinea).
Dalo by se říci, že v dnešní době se pijavice vyskytují v akváriích velmi vzácně. Je to pravda a souvisí to též s tím, že je čím dál méně tzv. akvaristů-lovičů. Krmiva z přírody jsou málo dostupná a akvaristé se více než v minulosti orientují na potravu umělou. Používá se sice i dnes potrava živá, ale v mnohem omezenějším množství. Sem patří též méně riziková živá potrava odchovaná v domácích podmínkách jako Artemie, trepka, mikry, grindal a též např. banánová muška Drosophila.
Existuje tedy mnohem menší možnost, že se nějaký ten druh pijavice do akvária dostane. A přece. Koncem minulého roku jsem v jedné akvaristice prohlížel ryby a ejhle! Na jedné jsem spatřil malinkou chobotnatku.
U nás žijící druhy jsou všeobecně pro akvaristiku neškodné až na dva důležité řády. Jsou to chobotnatky(Rhynchobdellidea) a pijavky(Gnathobdellidea).
Z chobotnatek zmíním dva druhy, které cizopasí na rybách nebo na vodním ptactvu. Je to chobotnatka rybí(Piscicola geometra) a chobotnatka kachní(Theromyzon tessalatum).
Chobotnatka rybí je pro ryby tou pravou cizopasící pohromou. Tato nevelká pijavice, v dospělosti ne víc než pět centimetrů, napadá všechny druhy ryb a živí se výhradně rybí krví. Menším druhům ryb může způsobit smrt. Dojde-li k přemnožení, cizopasí na jedné rybě i několik desítek chobotnatek. Na svoji poměrně malou velikost může chobotnatka pojmout poměrně velké množství krve a tak se ryba může vyčerpat až dojde k jejímu úhynu..
Tento nepříjemný parazit může bez potravy vydržet až tři měsíce.
Chobotnatky nejsou ale nebezpečné pouze tím, že sají krev. Jsou též přenašeči nemocí. Přenáší např. původce chudokrevnosti ryb(byčivka rodu Crystobia).
Ještě musím napsat, že na rybách cizopasí více druhů chobotnatek, ale ty nepůsobí takové zlo. Je to například Hemiclepsis marginata.
Druhá z chobotnatek, která je svým projevem zajímavá, je chobotnatka kachní. Cizopasí na vodních ptácích. Dorůstá pouze tří centimetrů a cizopasí na nosní a nosohltanové sliznici. Vysává krev a poté svého hostitele opustí. Proniká i do dýchacích cest, kde může způsobit dýchací potíže a dokonce i smrt hostitele.
Z řádu pijavek se zmíním také o dvou druzích. Je to pijavka lékařská(Hirudo medicinalis). Od výše uvedených cizopasníků se odlišuje již na první pohled svou velikostí. Pijavka lékařská dorůstá do velikosti 15cm. Žije v teplejších vodách a u nás ji můžete najít na jižní Moravě nebo u sousedů na jižním Slovensku.
Zajímavostí u této pijavky je, že se velmi rozšířeně používala v devatenáctém a začátkem dvacátého století v lékařství. Historické záznamy uvádějí, že se za jediný měsíc spotřebovalo pouze v Rakousku-Uhersku několik miliíłnů pijavek lékařských. Užívaly se jak při domácí léčbě, tak i v nemocnicích. Pijavka lékařská je schopná do sebe pojmout až 15ml krve.
Při ústech pijavek jsou vytvořeny tři půlkruhovité pilky zvané čelisti. Těmi pijavka napiluje kůži hostitele a za použití hirudinu, vtlačeného z žláz umístěných při ústech, zabrání srážlivosti krve. Tím si zajistí bezproblémové sání.
Zajímavé je, že tyto pijavky mohou žít dravě, nebo jako cizopasníci. V prvním případě polykají svou kořist v celku. Takto žije v prvních třech letech svého života, potom se stává cizopasníkem savců. Proto se v lékařství používaly pijavky starší tří let.
Délka jejího života je uváděna různě, ale v podstatě se dá napsat, že tato pijavka může dosáhnout věku téměř třiceti let.
Druhá ze zástupců pijavek je pijavka koňská(Haemopis sanguisuga). Obě tyto pijavky jsou popsány ve stejném roce a to 1758 známým švédským botanikem a tvůrcem botanické taxonomie Carl von Linné.
Tato pijavka dorůstá též do velikosti až patnácti centimetrů, ale je pro savce v podstatě neškodná. Její čelisti jsou příliš slabé na to, aby prořízly kůži savců. Živí se převážně vodními bezobratlými a larvami vodního hmyzu.
Pijavka koňská je u nás z velkých pijavek ta nejběžnější a není třeba, navzdory mnohým hrůzným svědectvím, se jí obávat.
Toto je velmi zjednodušené pojednání. Množství zástupců pijavic se svým popisem bych těžko do jednoho článku vtěsnal, ale pro Vaši představu projevu jejich života snad postačí.
Ještě musím uvést, že poslední dvě jmenované se těžko ve Vašem akváriu objeví. Zjistíte-li přesto na rybě přinesené z prodejny či od chovatele jakoukoliv pijavici, mechanicky ji odstraňte a rybu umístěte do karantény. Vodu v karanténní nádrži ošetřete protiplísňovým prostředkem, postačí acriflavin a zvyšte teplotu na 28 °C.
0 komentářů