Je to problém snad stejně tak starý, jako je akvaristika sama. Co se týče nás chovatelů, nemáme to tak snadné, jak si mnozí mimo tuto branži myslí. Odchovat ryby je věc jedna, ale jistě k ní patří též dovednost z druhé strany této činnosti a tou je obchodní zdatnost. Jistě bych našel v Článcích již uveřejněné řádky, které se tohoto týkají a kde je možné si podobné informace též vyhledat.
Jak jde čas, vzniká na našem trhu stále zvětšující se problém pro každého, a to i amatérského chovatele, co se týká prodeje ryb. Tím problémem je komunikace s protějškem, tedy komunikace s „odbornými“ pracovníky ve specializovaných obchodech. Nabídka akvaristy je začasto pro tyto zaměstnance tak nepochopitelná, že se nebozí chovatelé ocitají v obtížných situacích. Jde mi o základní znalosti druhů ryb a jejich variet a v této souvislosti i jejich finančního ocenění.
Je jasné, že obchodník potřebuje nákupní cenu určitého zboží co možná nejnižší a prodejní toho samého pro něj co možná nejvýhodnější. To by se mělo odehrávat v jistých mantinelech, a pokud nejde zrovna o tzv. „zlatý kšeft“(příležitostné a výhodné obchody), hraje tady jistě svoji roli solidnost obchodníka. Je také třeba vzít v úvahu komerční uspořádání obchodu z hlediska nároku na náklady. Jinak asi uvažuje obchodník ve vlastním a jinak ten, který platí vysoký nájem…
Jsou ale na trhu jisté odlišnosti a zavedené praktiky, které by z hlediska obchodního měli obchodníci dodržovat, i když se zrovna nacházíme v čase volné tvorby cen. Z hlediska chovatele se jeho náklady na odchování jedné ryby sčítají z dnes poměrně ekonomicky náročných položek. Pokud budeme skutečně počítat cenu jedné odchované ryby, je nutné do ní započítat nejen náklady z pohledu spotřebované energie, ale pochopitelně i čas a mzdu chovatele. A pokud se dáte do počítání, přestane se tento obor ve vašich očích zdát tak výhodný, jak si mnozí myslí.
Na řadu pak přichází vystřízlivění a přehodnocení celé představy o snadném výdělku v akvaristice. Budete-li ale zdatnější matematici, půjdete na počty z druhé strany a celé počítání by mělo vycházet z představy o počtu odchovaných ryb. Je to snadné, odchovám-li v akváriu o takových a takových finančních nárocích jednu rybu měsíčně, pak nás stojí se vším všudy právě tolik, kolik vypočítáme ekonomických nákladů právě na ono akvárium. Ale i to není vždy shodné a záleží na tom, zda náklad počítá člověk, který odchová tyto ryby náhodně a není na nich nijak ekonomicky závislý a jinak počítá profesionál, který je živ pouze na chovu ryb.
Jsem-li tedy ekonomicky závislý na chovu akvarijních ryb, a abych dosáhl potřebného a předpokládaného výdělku na ono akvárium, musím počet odchovaných ryb pochopitelně znásobit. To už není až tak jednoduchý úkon a hrají při něm roli mnohé údaje a hlavně též naše představy o osobním možném výkonu, které jsou mnohdy velmi odlišné od reality. Je tedy rozhodně dobré se při těchto úvahách nenechat unést našimi optimistickými představami. Zkrátka, než nasedneme na pomyslný „vlak“, je nutné mít v tomto oboru jisté a hlavně osobní zkušenosti.
Předpokládám, že z profesionálního hlediska – ekonomické rozvahy nepočítá zrovna začátečník – bez potřebných zkušeností. A to i při dobrých radách zkušenějších. Je to z toho důvodu, že dispozice u jednoho rozhodně nemusí kopírovat situaci druhého. Jde pochopitelně též o chovatelskou zdatnost, znalosti a zkušenosti.
Ceny ryb akvarijních jsou odedávna diskutovanou oblastí. Mám pro Vás dnes jeden příklad, který vychází z nedávné historie, a který křiví ceny ryb pro akvária dodnes. Porovnejme si ceny akvarijních ryb u nás s těmi o několik málo kilometrů za hranicemi. Mnozí v Vás jistě vědí o čem je řeč, ale pěkně postupně.
V dobách, kdy jsme již prodávali naše ryby na západ, se obchodníci za hranicemi těšili z opravdu vysokých výdělků a mnuli si ruce při každé dodávce od nás. Jak by ne, když naše ryby byly několikanásobně životaschopnější i pohlednější než ty, které znali z asijských importů, ale ceny žádali podobné. Nebudu se dnes rozepisovat o těchto praktikách, při nichž měli západní obchodníci jako jeden z největších trumfů v ruce prodejní ceník například od singapurských firem, kde se ceny pohybovaly daleko níže, než ty na našem trhu obvyklé. A konec konců, Marka byla tehdy přece jen Marka! Naši exportéři tedy museli buďto couvnout z představy o tolik vytouženém exportu ryb na západ, nebo se domluvit s našimi chovateli, aby prodejní ceny snížili pod únosnou mez. Což se v oněch dobách stalo, protože, jak jsem již napsal, chovatelé měli svoji činnost jako koníčka a pouze si jím přivydělávali.
Shrnuto: Do té doby se ceny akvarijních ryb u nás počítaly jen tak jakoby mimochodem. Drtivá většina našich chovatelů se živila zcela odlišnou prací a akvaristika byla pouhým koníčkem. Tedy něčím, co všichni brali jako něco navíc a pouze si přivydělávali. Co ale s tím? Muselo se začít přemýšlet, muselo se počítat a i když byly výkupní ceny ryb velmi nízké, při tehdejší ekonomické náročnosti, která byla z dnešního poměru směšně nízká, se dalo poměrně snadno dopočítat.
Ceny se ale vyšplhaly až o tisíc procent hned, když auto s našimi rybami přejelo státní hranici na západ. Němečtí obchodníci určovali ceny ryb na jejich trhu podle kupní síly a podle energetické náročnosti. Byla u nich tehdy o poznání vyšší a výdělky pochopitelně také. Oni tedy počítali jinak než akvaristé tady u nás. Bohužel, kvalita, která mnohonásobně převyšovala standard asijských ryb, byla neporovnatelná, ale také z obchodního hlediska téměř bohužel zanedbatelná. Všichni tehdy brali za bernou minci pouze asijské ceny.
Co se ale stalo za tu dobu od roku 1989? Ceny energií máme v porovnání se stejnými obchodními partnery ze západu vyšší, výdělky nepoměrně nižší a ceny našich ryb se zvýšily pouze nepatrně a u některých ryb vůbec. A to je velký problém pro naše chovatele, kteří se snaží dostat se svými, mimochodem, stále ještě velmi kvalitními odchovy na trh, a kteří dnes počítají výdělky velmi obtížně. Je nutné se naučit šetřit a používat moderní technologie, které jsou ale prozatím velmi drahé. Myslím tím úsporné světelné zdroje, izolace, recyklační kolony na vodu… Tím vším musíme vítězit nad tím, co jsem již popisoval výše. Z našich distributorů akvarijních ryb se stali pouze obchodníci a nakupují levnější ryby v Asii, i když ty samé jsou začasto našimi chovateli nabízeny. Kruh se uzavřel, a i když je naše akvaristika jako specializovaný obor stále ve světě jedna z nejznámějších a nejuznávanějších, je nám, tedy akvaristům, to z hlediska ekonomického karas platné.
A jako vždy musím upozornit na to, že rozhodně ne všichni obchodníci se chovají tak, jak výše popisuji. Bohudík jsou mezi námi ještě akvaristé a ne POUZE OBCHODNÍCI!
0 komentářů