Dříve jsme navštěvovali kamarády, odborníky a všelijaké znalé lidi z důvodu zjišťování informací, dnes navštěvujeme ponejvíce internet…
Je to holé konstatování, ale skrývá mnoho z dnešního života. Pochopitelně, že navštěvujeme kamarády a známé, ale již daleko méně sháníme informace v knihovnách a na příslušných školách, úřadech či pracovištích. Internet svou funkcí zkrátka nahradil naše nohy po cestách za vědomostmi a prsty v roli zaťukání na příslušné dveře za ťuknutí na klávesnici. Nerad bych teď vyjmenovával všechny pozitivní i negativní vlivy tohoto stavu, podobných úvah jsou plná média, ale bude nutné se této situaci zřejmě i v budoucnu přizpůsobit. Ale ať je to jak chce, v mnoha případech je rychlé vyhledání informace prostřednictvím internetu začasto věc rozhodně potřebná! Ale…
Přes to všechno je bez jakýchkoliv pochyb skutečnost, že vidět na vlastní oči například přípravu výtěru určitých druhů ryb, nebo jiné akvaristické dovednosti, je nenahraditelné. Nerad bych kohokoliv nařkl z pohodlnosti, ale ať už je to jakkoliv, a jak již bylo řečeno, „do terénu“ se dnes za informacemi vydáváme v daleko menší míře a je to více ke škodě věci! Určité dovednosti nelze vyčíst ať již z internetu, nebo z knihy. Je prostě nutné se setkávat a bavit se o akvaristice osobně. No jo, řeknete si, ale kde, když poslední klub v našem městě skončil svou činnost již před léty? A budete mít pravdu.
Nevím, jak je to s jinými zájmovými skupinami, myslím tím například modeláře, filatelisty, zahrádkáře atd., ale k účelům poznávání skutečně patřily v nemalé míře také zájmové spolky. Tam se v poměrně hojné míře scházeli fandové všech možných oborů. Tam se seznamovali mladí adepti s pokročilými matadory a čerpali od nich vědomosti a letité zkušenosti. Kde jinde sehnat na jednom místě tolik vědomostí, než právě v klubu, na přednášce či na schůzce lidí ze stejné oblasti poznávání. Pamatuji si naše výlety k samotným chovatelům či na srazy akvaristů o sobotách a nedělích snad do všech koutů naší vlasti. A nejen tam, objížděli jsme i kolegy v Polsku, Německu a vzácně i v jiných zemích.
Stačilo tehdy, aby se do akvária nějakého akvaristy dostala nová ryba či nový druh rostliny a neváhali jsme se vydat na dlouhou cestu, jen abychom ji spatřili a snad si i první odchovy či výpěstky zamluvili. Tyto cesty byly spojeny s přátelským a mnohdy zajímavým popovídáním a plánováním nových aktivit. Bylo běžné, že jsme si těmito poznávacími výlety zároveň ověřovali i to, co jsme vídali v knihách a čemu jsme často ani snad nevěřili. Pamatuji si, když jsem na fotkách v knihách o akvaristice viděl poprvé Poecilii veliferu, tedy, živorodku velkoploutvou. Myslel jsem, že je to fotomontáž, a že tak nádhernou hřbetní ploutev nemůže žádná ryba ve skutečnosti mít! Když jsem se posléze vydal do Ostravy, abych tuto rybu spatřil živou na vlastní oči, nevěřil jsem opět, byla krásnější a ještě impozantnější než na oné fotce! A dokonce proto, abych spatřil jistou barevnou odchylku od tehdy již běžně se v akváriích vyskytujícího druhu ryby, jsem odjel do východního Berlína a zažil tam tajemné dobrodružství (viz. článek na Zvířetníku Neviditelného psa s titulkem „Akvaristika a konspirace“ ze dne 14.8.2006).
Dnes je doba zcela jiná a téměř jakýkoliv druh rostliny či živočicha je snadné sehnat či objednat prakticky kdekoliv, ať na chovatelské burze, v obchodu, velkoobchodu či u soukromého chovatele osobně. Neexistuje, snad pouze z důvodu zákonného omezení, živočich, který by se nadal sehnat. Dovolte ale, abych zapochyboval i o striktním dodržování zákonných opatření. Při existenci něčeho, co nazýváme černým trhem, je prozatím opravdu možné téměř vše. A tak touhu po jakémkoliv tvorovi či rostlině v dnešní době omezuje fakticky pouze jejich cena.
Kolik set klubů se zřizovalo a kolik tisíc, snad i desetitisíc mladých adeptů se do nich hlásilo? Pozor, to není nával nostalgie, použil jsem tuto větu jen jako dílo představy. Asi by se dala z archivu svazu chovatelů tato čísla upřesnit, ale bylo by to zbytečné. O tom, že i díky novému technickému fenoménu ubývá mladých a všeobecně nových chovatelů snad nikdo nepochybuje. Zde se musím zmínit též o zcela jiné situaci ve společnosti, než byla před dvaceti léty. Tehdy bylo na zájmové činnosti daleko více času i veřejného prostoru.
Zasednutí za klávesnici a před monitor počítače je z jedné strany pohodlnější, rychlejší a mohu-li, nikoliv jednostranné. Bohužel, tyto zdánlivé výhody vždy neposlouží pro naši věc zdaleka tak, jako osobní kontakt. Nepodceňujte tedy osobní kontakt s chovateli a vyjděte si na návštěvu, tedy, máte-li kam. Nepreferujte pouze na první pohled pohodlný a snad i úsporný styl. Jeden můj známý výtvarník, malíř, se kdysi vyjádřil zajímavou větou, s kterou jsem zpočátku až tak nesouhlasil, ale jak jde čas, objevuji v ní mnoho pravdy. „Mnoho věcí, které byly kdy vytvořeny pro pohodlí člověka, měly na něj v budoucnu negativní dopad“…
Ještě jednou zdůrazňuji, že tento článek neslouží k tomu, abych si stěžoval nebo znevažoval domácí počítač či internet samotný! Internet osobně považuji za převratný objev dvacátého století a dokonce si myslím, že jsme jeho přednosti a možnosti ještě ani zdaleka nestačili ve svém důsledku pojmout a využít. A to se ani neodvažuji domyslet, jaké nové produkty a možnosti se objeví v blízkém budoucnu. Jen si myslím a ve skrytu duše doufám, že až se internet stane zcela běžným projevem našeho života, opět se mladí lidé začnou více zajímat o osobní kontakty a uznají výjimečnost i výhody setkání ve spolcích.
Je tedy jasné, že mladých adeptů nejen akvaristiky ubývá a nadějní žáci usedají místo před akvárium, před monitor počítače. Jen mě tak napadlo, že akvaristika nám kdysi byla i impulsem pro pohyb nejen z důvodu setkávání a shánění informací, to když jsme potřebovali vodu pro výtěry ryb či potravu. Začasto jsme cestovali za různými druhy živé potravy mnoho kilometrů. Pamatuji si na dobrodružství spojené s lovením pakomářích larev, které se vyskytly v nádrži ve vojenském prostoru…
Ani to již dnes není pravda, protože drtivá většina akvaristů si odpovídající vývojovou vodu dokáže vyrobit přímo doma a o potravě ani nemluvím. Umělou či náhradní potravu sežene každý v nejbližším obchodu a to ve velmi rozmanitém sortimentu. A přírodní potrava? Ta se dá sehnat též, ale v podobě mražené. Bohužel se ta „pravá“ živá již téměř akvarijním živočichům nepodává a je to veliká škoda! Ryby odkrmené „živou“ zkrátka neměly ve své kvalitě konkurenci.
Vyjděte si tedy za poznáním na ještě přežívající schůze akvaristů, na burzy, na výstavy a vůbec všude tam, kde se setkáte s kolegy, kteří jsou postiženi podobnou a krásnou infekcí jako Vy, tedy akvaristikou.
0 komentářů