V tomto bezmála jubilejním vydání Vzkazů bych rád pozdravil všechny naše čtenáře a popřál jim co možná nejvíce úspěchů v chovatelském i osobním životě. Konec konců, mnozí chovatelé tyto dva pojmy už ani nerozlišují. Kdybych sečetl množství dotazů, které na naše stránky přijdou, bylo by jich úctyhodné množství, zvláště, spojím-li Články s rubrikou Poradna. Je pravda, že mnohé dotazy se opakují, ale to je pochopitelné. Akvaristika se zabývá tak širokou škálou otázek, že nebude nikdy zodpovězeno vše a i zdánlivě stejné či podobné otázky jsou mnohdy ve své podstatě rozdílné a je třeba zvolit jiný ráz odpovědi či řešení problému. Na opakované dotazy je poměrně jednoduché odpovídat, protože odpovědi jsou již v minulých článcích napsané a tak stačí odkaz, ale mnoho jich ještě zodpovězeno nebylo a jak jsem již výše napsal, nikdy také nebude. Se stále více se zdokonalující technikou některé problémy v akváriích mizí, ale jiné zase přibývají. Kde bude akvaristika za několik desítek let?
Budeme mít v akváriích kontrolní systémy pro automatickou a průběžnou identifikaci pH, vodivosti, tvrdosti… Budou existovat jistě i alarmsystémy pro identifikaci nahromaděných dusíkatých látek či jiných toxických chemikálií v akvarijní vodě. Mimochodem, několik takových aparatur jsem již viděl na různých výstavách, ale jsou pro běžná akvária prozatím ekonomicky dosti náročné. Jaké problémy bude příští generace akvaristů řešit? Budou jistě problémy s čistou a hlavně pitnou vodou, bude dražší a dražší, ale zároveň se budou vyrábět recyklační filtry(aparatury), které umožní odebranou vodu z akvária vracet do původních hodnot a použít dále pro chov. Myslíte, že je to fantazie? Omyl, právě takové filtry a soustavy jsou dávno v provozu a i když prozatím povětšinou v chovu hospodářských druhů ryb, jejich zmenšené verze určené pro akvária jsou jistě již na stolech konstruktérů a ve vývojových dílnách. Pochopitelně i takové filtry jsou již v provozu, ale budou se zdokonalovat a postupem času se z nich stanou neodmyslitelní pomocníci akvaristů.
Kde bychom před nějakými třiceti lety pomyslili na automatické doplňování CO2 do akvárií. Kde bychom pomyslili na tak fantastické filtrační soustavy hlídající dnes naše akvária? A co osvětlení, vytápění, automatické krmení…
To vše je ale závislé na poznání a na potřebách akvaristů. Profesionální firmy pochopitelně reagují na potřeby trhu, jinak by zůstaly v historii a nejen obrazně. Čím více si akvaristé budou osvojovat nové a nové poznatky z chovů, tím více nových systémů pro ně vznikne. Pamatuji si na mnoho kolegů, kteří si doma doslova na koleně vyráběli první motorová čerpadla pro akvaristiku z motorků od gramofonu, vibrační i klikové vzduchovací motorky, osvětlení, automatická krmítka poháněná strojkem z natahovacího budíku. Dnes se dá toto vše zakoupit snadno a poměrně levně ve specializovaných obchodech. A jsme opět u samotné podstaty vědění. Jestliže píši, že se dá téměř vše koupit v obchodě, přeci jen zůstává ta největší štrapáce na akvaristech, protože zkušenosti a poznání nikdy nikde nekoupíte. Je to jako se sportem, nebo s hudebním nástrojem. Můžete mít výbavu za miliony a třeba zrovna tu nejdražší kytaru na světě, ale nenaučíte-li se sami hrát a neoddřete poctivě potřebných „milion“ hodin výuky, nikdy nic nezahrajete! Jasně, že použijete rady těch, co již někam došli, co již něco umí, ale nakonec se cit pro hru a veškerý um musíte nadrnět pouze Vy sami.
Je tedy dobře, že vznikají takové služby jako jsou třeba na stránkách DAJANAPET. Můžete získat mnohé rady, můžete se poměrně rychle doptat na potřebné informace jste-li v nouzi, ale vždy zůstane ta největší míra volby na Vás. Je to i z toho důvodu, že je dobré zvolit ty správné řádky ke čtení. Když si pozorně prohlédnete a prolistujete internet zjistíte, že ne vždy se rady pro stejný problém shodují. Potom nezbývá, než použít vlastní rozum a také dát na vlastní zkušenost.
Doufám tedy, že se na našich stránkách budete cítit alespoň tak jako doposud a naše rady Vám přinesou nejednu odpověď na vzniklé problémy v chovech.
A ještě něco
Nedá mi to a musím se znovu alespoň zmínit o nekonečném problému, který Vy všichni co tyto stránky pravidelně pročítáte již musíte znát velmi dobře. Jde opět o závojnatky a jejich chov v malých akváriích. Tyto dotazy se nám na našich stránkách totiž objevují stále dokola a, i když se já i kolega Slávek Filip z poradny neustále snažíme vysvětlovat, že závojnatka není nezničitelná, je to málo platné. V posledních dnech jsem obdržel dopis, ve kterém se objevil znovu tento problém a doporučil jsem tedy pisatelce, aby se podívala na některé články z našich stránek s tímto související. Zaujala mě ale jedna věta z tohoto dopisu, kterou bych rád uvedl jako klasický příklad neporozumění celého problému. Eva píše, že její závojnatka(Karkulka) je v kulatém akváriu spokojená, a že se jí daří dobře. A to už celé DVA MĚSÍCE!!! Nebudu se dále zabývat podrobnostmi, jako například, že akvárium není vybaveno ani vzduchováním, natož filtrem a uprostřed vévodí zelený vodníček z umělé hmoty, protože rostlinku Karkulka prý neměla ráda a neustále ji vytahovala ze dna(citace z dopisu).
Co k tomuto dodat? Možná by bylo dobře, aby si Eva se svou závojnatkou opravdu otevřeně pohovořila. A nebo to již udělala? Píše, že se její závojnatce daří dobře, ale z čeho tak soudí? Pokud myslí, že plave, žere a není nemocná, to přece žádný důkaz není! Už pouze to, že je závojnatka společenský tvor napovídá, že něco není v pořádku. Karkulka potřebuje společníka a to opravdu nejméně jednoho. Již několik chovatelských let jsem se těmito rybami zabýval a věřte, že samota těmto rybám nesvědčí! Je ale jasné, že bez zkušeností a samotného poznání se těžko porovnává chování jediné ryby v kulatém akváriu ve srovnání s hejnem spokojených závojnatek v akváriu velkém alespoň! 200 litrů. Ono stačí, když jednu rybu z hejna musíte třeba z důvodu onemocnění oddělit a tráví nějaký ten čas sama v karanténě. Změna v chování, a ne pouze z důvodu samotného onemocnění, je poznat prakticky ihned.
Dovolte nakonec jedno, možná nepatřičné přirovnání. Myslím ale, že bude právě proto výstižné. Představte si vězně, v samotě trávícího ve své cele zbytek života. Nemusí být zrovna nemocný, potravu přijímá a většinu času chodí, i když pouze z rohu do rohu své cely, ale chodí.
Myslíte, že je spokojený?
To je ale pouze jedna stránka problému. Znovu upozorňuji na články z našich stránek. Právě s touto tématikou je jich dost, stačí pouze zalistovat.
Foto: výstava v České Lípě – výstavní exponát
0 komentářů