Je „to“ slyšet všude, ze všech médií a přečíst si článek o „tom“ můžeme také velmi často. Když jsem v týdnu hovořil se svým kolegou akvaristou a podobného tématu jsme se dotkli, napadlo mě, že se „to“ šíří jako „Nic“ v Nekonečném příběhu. Kolikrát jsme v poslední době slyšeli o tom, že mladí již o to a o to nemají zájem, že mají mobily a počítače, a že v našem oboru již není nástupců…
Sám jsem o podobných problémech v akvaristice psal mnohokrát. Ale když jsem si uvědomil, jak široká je o této problematice diskuse… Kolika oborů se podobné úvahy týkají? Kde jsou vlastně všichni ti mladí, kteří by měli být nástupci v mnoha oborech, a kteří „mají ty mobily“? Budeme všichni zanedlouho mít mobily a snadno vydělávat? Co s nimi budeme dělat? Co budeme jíst?
Znáte to, myšlenka proběhne během mikrookamžiku, ale jak s ní potom naložit? A jedna myšlenka provokuje mozek k dalším a dalším a otázek je najednou habaděj. Ale co odpovědi? No vidíte, další otázka! Skutečnost je taková, že mladých v mnoha oborech vskutku ubývá a to kvapem. Jde o obory řemeslnické a též o další, kde je potřeba spojit mozek s fyzickou schopností našeho těla.
Jde pochopitelně o ekonomickou stránku věci a o to, že svět, a mohlo by se dnes už asi říci globálně, začíná přesměrovávat téměř veškeré hodnoty, na kterých stála jeho dosavadní historie, do oblasti ekonomické výhodnosti. Je možné to sledovat snad všude ve světě, krom civilizací ještě nepolíbených domorodých obyvatel v nejzapadlejších částech světa. Po ekonomické výhodnosti volají celé národy a i ty subjekty, u kterých bychom z historické zkušenosti takové jednání nečekali. Duševní i duchovní schopnosti a potřeby lidí se přesouvají do oblastí ekonomického uvažování.
Ať je to jak chce, jde o skutečnost a nová generace se s ní bude muset vypořádat. Bohužel se světoví představitelé staví velmi jednostranně do pozice ekonomických leaderů a vyznavačů ekonomického růstu, i když na oko jsou členy tu jednoho a tu zase druhého vyznání. To vše je podle mého názoru velmi zavádějící cesta a snad se s ní budoucí generace vyrovnají. Nebude to ale rozhodně snadné.
Ale vraťme se k akvaristice a k našim nástupcům. Pokud se mám věnovat v dnešním článku ekonomice, měli bychom vzít v úvahu porovnání s minulostí. Zatímco my, tedy generace šťastných akvaristů z minulého století, jsme před několika desítkami let začínali i začasto končili malou stěnou akvárií v kuchyňských podmínkách, dnes se takovým začátkům věnují mladí chovatelé pouze chvíli a pokud jsou úspěšní, vedou jejich kroky jinou cestou, tou ekonomicky úspěšnější, ale i náročnější.
Logicky se snaží převést, co se postupně naučí do hmotné ekonomické podoby a svoji zálibu pouze nedotovat. Je to běžný postup a nikterak se od minulosti neliší. Jde pouze o velikost úvah, o mocnost výtěžku. Je skutečně velmi obtížné porovnat výdělky profesionální akvaristiky v období před rokem 1990 a dnes. A nejpodivnější údaje na nás čekají, když srovnáme ceny energií a ceny ryb, které se ani vzdáleně nepřiblížily výšce vstupů.
Vezmeme například střední třídu akvaristiky tu, která se běžně provozuje v domácích podmínkách. Konkrétně: co se tedy z logiky věci dnes děje? Příklad: v dřívějším období stály běžně dostupné tetry částku, za kterou se prodávají zrovna tak dnes. Není výjimkou, že dnes je dokonce jejich výkupní cena ještě nižší. Jde tady o tzv. množstevní slevy, které platí zrovna tak například pro ponožky, nebo párátka… apod., ale kde je tedy logika věci? Jak budu skladovat ponožky, než ztratí svůj účel? Jak ryby? Jasně nás napadne, že je ryby nutné krmit, topit jim, měnit vodu, starat se o ně! To s ponožkami není nutné a navíc, za pět či deset let je spotřebuji stejně, jako dnes. Ryby ale…?
Porovnávání cen s minulostí nás zavede ještě na jednu myšlenku. O kolik více je dnes nutné odchovat ryb, aby výdělek alespoň pokryl náklady vložené do akvaristiky doma? Tedy do akvaristiky jako záliby provozované ještě při jiné práci? Všeobecně se násobí deseti. Dostane-li se totiž akvarista do určité fáze, kdy se jeho počínání již vymyká běžnému zájmovému pojetí akvaristiky, začíná mít dosti vážné problémy nejen s umístěním a rozšířením chovného zařízení, ale i s časem. Časová náročnost je velká, a pokud se rozšiřující chov „potká“ s časovým vytížením v ještě jiném zaměstnání, je téměř nemožné je skloubit.
Abych byl co možná nejvíce na tomto malém prostoru celostní, musím upozornit na poměrně nevděčnou roli akvaristy v roli prodejce svých odchovů do obchodů. Obchody totiž na rozdíl od minulosti vykupují akvarijní ryby pouze výjimečně. Stalo se tak díky přechodu formy prodeje ryb z krámků, které řídili jednotlivci odpovídající za obchod, na obchodní řetězce, kde o umístění ryb nerozhodují sami zaměstnanci, ale jsou vedeni jednotnými pravidly. Tyto obchody povětšinou zásobují jiné či vlastní velkoobchody, které zároveň přebírají odpovědnost za jejich stav.
Je tedy s kritickým přístupem rozhodně nutné upozornit na to, že v dnešní době, na rozdíl od dob dřívějších, je začínající akvarista v méně výhodné pozici. Pokud ale začíná se srdcem pro věc, nic mu jeho zápal nevezme a vydrží i časovou náročnost. Záleží pak pouze na jeho píli a rozvaze, jak daleko se do chovu ryb pustí. Ti nejvytrvalejší budují v pokročilém stadiu samostatné líhně a „sklady“ ryb. To je už ale skutečně profesionální a velmi náročná činnost, kterou povětšinou sám akvarista už jen z časových důvodů nezvládne a začne s najímáním zaměstnanců… Ale to jsme už v jiné dimenzi akvaristiky.
0 komentářů